Anglie Brighton Pier

Brighton Pier

O demokracii a zásahu policie co je to puč a komunisté myšlenka pro tento den

Povodeň a vrba

Podle Řecka je gyros a naše radosti a slavnosti jídla

Demokracie by měla mít své kontrolní mechanizmy.

Sporadické zásahy policie a egoistické jednání prezidenta, které shazují vládu, není tím správným nástrojem. Pokud máme ve vládě, parlamentu nebo v senátu někoho kdo parazituje na státní pokladně, měl by být každý
potrestán. Nemělo by se to zneužívat pouze z toho důvodu, aby se k moci dostal někdo jiný.
To už je puč a násilné přerušení kontinuity vývoje. Toto nám v ČR předvedli již komunisté a víme kam to vede ...

Provence - Francie sada dalších fotografií z r.2003

Provence - Francie

Francie krajina Provence

Provence architektura

Několik dalších fotografií z Francie - Provence
.... klikem si je zvětšete na plnou velikost. Fotografie postupně vydáme sem na stránku k prohlédnutí. Dosud nebyly nikde publikovány a některé stojí za prohlédnutí...

Obrázky z Lisabonu

Podle archeologických nálezů lze usuzovat, že na území pozdějšího Lisabonu existovalo již od 12. století př.n.l. fénické obchodní středisko. Fénický termín Allis Ubbo (čili „bezpečný přístav“) je ostatně jedním z možných výkladů původu názvu Lisabon. Řekům bylo osídlení známo pod jménem Olissipo, které bylo převzato lidovou latinou ve formě Olissipona.

Za punských válek stálo Olissipo na straně Římanů a stalo se za odměnu součástí Římské říše s rozsáhlými privilejemi (pod názvem Felicitas Julia). Lisabon pod římskou vládou prosperoval a patřil k ohniskům křesťanství na Pyrenejském poloostrově.

Ve 4. a 5. století n.l. trpělo vpády Alanů a Vandalů a následně bylo začleněno do vizigótské říše.

Někdy kolem roku 711 bylo město dobyto Maury (za nich se nazývalo al-ʾIšbūnah (arabsky الأشبونة), kteří je ovládali až do r. 1147, kdy je v rámci rekonkvisty dobyl s pomocí anglických, francouzských a německých rytířů první portugalský král Afonso. Hlavním městem Portugalského království se Lisabon stal až o více než sto let později — v roce 1255.

1. listopadu 1755 zasáhlo město katastrofální zemětřesení, které spolu s následnými požáry a vlnou tsunami zničilo velkou část města. Zahynulo tehdy asi 60 000 až 100 000 obyvatel.
Středem Lisabonu je Baixa - Nízká čtvrť (Dolní čtvrť). Před 200 lety postihlo město Lisabon v ústí Teja obrovské zemětřesení. Starobylý střed Lisabonu se propadl a co nezaplavilo moře, zachvátil požár. Pombal dal znovu postavit Jeronýmův klášter, velkolepý památník portugalského umění z doby krále Emanuela, palácové náměstí s grandiózní branou města a řeky, položil základ moderního urbanistického řešení rozvoje Lisabonu a postavil nový střed - Baixu s honosnými obchodními domy a bankami v pravoúhle se protínajících ulicích. Stal se prvním ministrem země a jeho vláda přinesla lidu nejen práci a obživu, ale i reformy školství a zdravotnictví, spravedlivější zákony a zejména církevní reformu, která vykázala ze země jezuitský řád.

Doba markýze de Pombal byla pro Portugalsko a především pro jeho hlavní město znovuvzkříšením staré slávy; alespoň na čas se prostým lidem lépe dařilo, celá země se úspěšně rozvíjela. To má někdejší venkovský šlechtic společné s dneškem, ten pohyb vpřed. Tentokrát jde ale o skutečnou revoluci, tvrdě vybojovanou a zaplacenou tisíci životy. Pombalova Baixa už není střediskem bankovních monopolů, ale majetkem státu, lidu nevládne osvícený ministr, ale lid si začíná vládnout sám. Je středem průmyslové, finanční a obchodní činnosti ve městě. Patří k pombalovskému Lisabonu.

Náměstí krále Petra IV., zvané též Rossio, existuje od 13. st.; jeho dnešní tvář je dílem Pombalovým. Uprostřed stojí socha Petra IV. z r. 1870 (jako Petr I. byl brazilským císařem). Národní divadlo Marie II. bylo po požáru v r. 1966 obnoveno. - Náměstí zvané Terasa paláce, též Obchodní náměstí, o rozměrech 192 x 177 m, je nejkrásnější v Lisabonu; bylo po zemětřesení v r. 1755 přebudováno. Severní triumfální oblouk byl dostavěn v 19. st.. Uprostřed je socha krále Josefa I., dílo Machada de Castro. - Náměstí Chiado, západně od Baixy, dalo jméno celé zóně kolem: ulice Garretova a Karmelská spojují náměstí Luize de Camőes s náměstím Rossio. Tam jsou soustředěny největší obchody, knihkupectví, cukrárny a kavárny.

Náměstí Restaurátorů (Praça dos Restauradores) vděčí za své jméno vzbouřencům, kteří r. 1640 obnovili portugalskou nezávislost na Španělsku; tuto událost připomíná obelisk. - Uprostřed náměstí markýze Pombala (10) stojí pomník tohoto významného státníka.

Třída Svobody, spojuje Pombalovo náměstí s náměstím Rossio, je dlouhá 1,5 km a široká 90 m, je nejimpozantnější tepnou města. Po obou stranách sídlí v budovách z konce 19. st. průmyslové, obchodní a letecké společnosti, jsou tu divadla, kina, hotely a restaurace. Třída ústí do rozsáhlého parku Eduarda VII., u Pombalova náměstí, z něhož se otevírá pohled na město. Dne 25. 8. 1988 postihl velký požár značnou část čtvrti (částečně též Horní čtvrti a Chiada). Vyhořely tradiční luxusní obchody, kavárny, restaurace, některá kina a divadla. Byly též poškozeny budovy na svazích pahorků Săo Francisco a Carmo.

Imámovo utrpení

Íránské pohledy kolem večerní bohoslužby

Včera (2008 Irán) jsem udělal svojí první telefonickou rezervaci hotelu v Qomu v perštině. Stačily k tomu dvě slova: „fárda“ – zítra a „do“ – dvě. Můj protějšek znal night a tím jsme to dali dohromady. Trochu mě strašilo, když děda taxikář v Kášánu říkal, že je v Qomu svatá pouť. Do města jsme přijeli v 9 večer. Bylo úplně ucpané lidmi a auty všude davy prodírající se přes sebe. Když jsme se prodrali do hotelu, vítala nás cedule „we have no empty“. Zkrátím to; hoteliér sice rezervaci pochopil, ale pak na něj všichni okolo mluvili a on pak usnul a zapomněl na ni. Když obvolal všechny ostatní hotely ve městě a zjistil, že jsou všechny úplně plné, ubytoval nás ve své direktorské oficíně. Vyrazili jsme do města a teprve v ten moment jsme pochopili, kam jsme se to vlastně dostali.

Duchovní

Qom je druhé nejsvětější město v Íránu (po Mashadu, kde je hrobka imáma Rézy). Střed města tvoří rozlehlý chrámový komplex, ve kterém je hrobka sestry imáma Rézy. A dnes, shodou okolností, si muslimové připomínají výročí úmrtí (tedy zavraždění; v tomhle světě málokdo významný sejde přirozenou smrtí) 6. imáma a v jeho rámci konají poutě do různých svatých míst, včetně Qomu. Měli jsme to z hotelu k chrámu s hrobkou co by kamenem dohodil. Přešli jsme most a už jsme byli před vchodem; všude okolo davy lidí proudící oběma směry. Chceme dovnitř. Mezi strážci směrujícími poutníky (barevnými oprašovadly na nábytek) se strhla hádka o to, jestli můžeme coby nemuslimové dovnitř. Jeden říkal v žádném případě, druhý říkal ale prosím tě proč ne, vždyť se chtěj jen podívat. Dalo mu to spoustu práce a běhání, ale nakonec nás dovnitř dostal. Řekl kam opravdu nemůžeme (k hrobce samotné a tam kde se lidé modlili), kam jo a zmizel.
Chvíli jsme bloumali sem a tam, koukali se na řady modlících se muslimů a snažili jsme se zahlédnout hrobku. Třpytila se v jasné záři sodíkových výbojek, bohatě zdobená a vykládaná zrcátky. Na jednom z vedlejších nádvoří komplexu se ozývaly náboženské chorály. Šli jsme tam, sedli si a dělali neviditelné. Pak to přišlo. Dav asi 300 lidí obcházel nádvoří a jako v tranzu vykřikoval tryznu za imáma.

V centru davu bylo nějakých 50, 100 lidí, kteří si rytmicky bušili vší silou do hrudí. Jak v extázi skákali do rytmu tryzny a mlátili se do hrudi až to dunělo. Stáli jsme a koukali na to jak omámení. Chlapi pořád dokola vykřikovali tu tryznu, a každou chvilku vystupňovali novou vlnu šíleného bušení si do hrudi, které vždycky trvalo tak půl minuty. Byli přímo před námi a obřad jako by nebral konce. Byla v tom davová psychóza, ale zároveň si nás nikdo nevšímal a necítili jsme se nijak v nebezpečí. Nikdo nám ani nedával najevo, že tam nemáme co dělat. Pak jsme se dozvěděli, že bušení do hrudi znamená symbolické sdílení imámovy bolesti. Šli jsme se kouknout na další nádvoří paláce a cestou jsme bohužel narazili na dalšího velmi snaživého strážce, který nás, coby nemuslimy, vyhodil. Šli jsme se ještě trochu projít. Bylo poměrně pozdě v noci, lidé se ukládali ke spánku všude možně okolo chrámu, na chodnících, na ulici. Spousta z nich měla s sebou malé děti nebo i mimina. Říkal jsem si, že jsme nakonec nemuseli direktora tolik dusit skrz tu jeho kancelář, někdo by nás určitě vzal k sobě na deku.

Íránská dívka

Původně jsme chtěli zůstat v Qomu 2 noci, ale po zkušenosti s hotelem jsme se rozhodli odjet druhý den do Teheránu. Za oficínu, byť poměrně nepohodlnou nám totiž byla naúčtována plná cena (můj herecký výstup předvádějící noční hluk televize z recepce a neustálé dohadování hostů s recepčním pozdě do noci a brzy od rána pomohl jen k bezplatné snídani). Ráno jsme vyrazili znovu k chrámu. Lidí od večera ještě znova přibylo. Chtěli jsme se ještě jednou dostat dovnitř a okouknout věci za denního světla. Bylo to ale ještě obtížnější než večer. Nakonec se nám to asi napočtvrté podařilo. Chovali jsme se podle večerního scénáře (být neviditelní), ale po chvíli sezení a sledování obřadů k nám přišel nějaký pohůnek a že prý račte za mnou. Odvedl nás přes nádvoří do přebohatě vyzdobené místnosti nadepsané „Bureau of Foreign Affairs“. Chvilku jsme nevěděli co se bude dít, ale po chvíli se z toho vyklubalo posezení a rozhovor s mollou (šiítský duchovní s turbanem na hlavě).

Tvrdil, že nám zodpoví jakékoliv otázky a vyptával se nás co jsme zač a jak vidíme Írán. Strávili jsme s ním asi hodinu a nakonec jsem nabyl dojmu, že to byl nacvičený postup jak elegantně uklidit zevlujícího turistu. Když jsme naznačili, že půjdeme, vybavil nás dárky – svěceným cukrem a karamelem, knihou o islámu očima člověka západní kultůry a časopisy pro mladé popisující průběh íránského mírového jaderného programu, konverzi mladé Kanaďanky k islámu a obsahující doporučení kterak vychovávat děti. Poté řekl pohůnkovi ať nás doprovodí k východu. Naštěstí se nám podařilo se mu v davu ztratit, takže jsme na hlavním prostranství před hrobkou mohli ještě nějakou chvíli sledovat různé skupinyprovozující tryznu za zemřelého imáma.

Obřady byly velmi emotivní a i v nezaujatém člověku zanechaly hluboký zážitek. Způsob jakým muslimové uctívají svoje zemřelé náboženské idoly není myslím v Evropě příliš k vidění. Těla zbitá dlaněmi nebo řetězy do ruda, pláč a slzy a extatické vykřikování žalmů si budu asi dlouho pamatovat. Byť bylo v tom všem spousta davové psychózy, předvádění se a manipulace.

Spousta lidí nás od Qomu zrazovala – nic tam není, jen spousta mollů a bubáků v čádorech, co tam budete dělat. Ale my se tam naštěstí ocitli v ten správný čas.
Zdroj: cesta po vzdálené zemi

Těšíme se na jaro. Upoutávka na serii fotografií z víkendu v Řecku. SABRINA Boys, Boys, Boys

ŘECKO Fotografie prohlížejte ve zvětšení

Řecko

- 80 % země je tvořeno horami nebo kopci, což Řecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy. Horská pásma na území Řecka se souhrnně označují Helenidy. Západní Řecko zahrnuje jezera a mokřady. Centrální horstvo Pindos má nejvyšší bod o výšce 2636 metrů nad mořem. Horské pásmo pokračuje prostřednictvím Peloponésu, ostrovů Kythera a Antikythera a končí na ostrově Kréta.

(Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor, které kdysi byly prodloužením pevniny).

Sabrina Boys Boys Boys

Je pochmurná zima, natěšte se se Sabrinou na jaro, přijde dřív než se nadějete - v těšení je síla Fotografie autora je z víkendu v Řecku - prohlížejte ve zvětšení - klik do foto (F11) Upoutávka na serii fotografií z Řecka. Postupně foto publikuji v článcích na této stránce.

Jak přežít dlouhou zimu?

Pozitivní myšlení dokáže zázraky, když je podpoříte činem. Být pozitivní, ale nedělat nic, znamená mít dobrou náladu a prázdné ruce.
Být pozitivní a podpořit své myšlenky činy, znamená být úspěšný.

Příroda Live Videa a fotografie zvěře v pohybu pro myslivce a milovníky přírody Krmeliště pro zvěř online

Rudl černé zvěře prohlížejte ve zvětšení.

Krmeliště divočáků Online webové kamery

Na snímku pochoduje celý rudl černé, vedený v čele zkušenou, tzv. vedoucí bachyní přes otevřenou krajinu za potravou (do kukuřice) Stáli jsme u lesa, když ven pochodoval rudl černé zvěře. Je to zážitek, to mi věřte. Měl jsem novou kulovnici, ještě bez optiky, černá vyšla za světla a nevěděla o nás. Teprve jsem s myslivostí začínal a manželka byla se mnou. Nestřílel jsem na ně, ještě jsem myslivost poznával. Ale o tom, jak jsme se ženou lovili divočáky v noci při úplňku na hrachu (hrachovém poli) možná příště...Pokud se podaří oživit vzpomínky myslivce - milovníka přírody a svobody zvířat, uvedu dále i některé příběhy. Možná jste už četli "Přivedla by na mně tátu..." Attack Jelena a viděli fotografie, na světovém netu jsou v provozu webové kamery a nejen na Time Square v New Yorku, ale fandové přírody a myslivosti poznávají

Milování v přírodě Černá zvěř
Pokud chcete vidět více, pokračujte sem →→ Příroda a myslivost.


Zdroj: wildtiere.live.de

Persie Írán Yazd Qanáty Siesta ve městě

Isfahan řemesla

Dnešek jsme měli vyhrazený na Yazd samotný. V jeho středu je historické centrum z nepálených cihel, které je stále obydleno, je v něm spousta mešit, hotelů, krámků a zákoutí. 
Zatím se mi dařilo poměrně úspěšně držet Zdenku od krámků s koberci, ale dnes jsme hned při prohlídce první památky - alexandrovského vězení narazili na první neodolatelnou záležitost. Byl to rytec vyrývající do mosazných karaf, váz a mís různé motivy, kudrlinky, cinkrlátka, ptáčky a jiná zvířata. Zdenka se do jedné karafy tak zahleděla, že o ní mluvila následující půlhodinu, načež jsme znovu zaplatili vstupné a šli jí koupit. Tím jsme se zbavili íránských peněz a bylo potřeba nakoupit další. Ve směnárně byl bídný kurs. V bance o něco lepší, ale neměli jsme pas, což je tam nutný předpoklad pro výměnu.Tak jsme šli zpátky do směnárny. Zavřeno. Tak jsme šli do hotelu pro pas a zpátky do banky. Zavřeno. Byla jedna hodina po poledni. Úředník říká - máme siestu, ve čtyři otevřeme. OK, to nějak přežijeme.
Vyrazili jsme do muzea vody - dlouho už mě zajímalo kde berou ve městě uprostřed pouště vodu. Zvlášť když se zdálo, že s ní nijak nešetří. Funguje, nebo spíš fungovalo to takhle: v nedalekých horách jsou navrtané studny a prameny, některé až 100 m hluboké. Voda z nich se do města přivádí podzemními kanály - Qanáty. Ty vykopávali drobní mužíci s motykami a krumpáči a dělali je právě tak velké aby se jimi byli schopní protáhnout. Jak s motykami při svíčkách byli schopni držet sklon nevím, vodováhu jsme v muzeu neviděli.  Ve městě se potom kanály větví a vedou do jednotlivých domů. V každém z nich (z těch bohatších) je pak bazének s přítokem a odtokem ke kterému vedou většinou strmé a dlouhé schody. Dnes už se systém nepoužívá. Kanály se musí čistit a na to nejsou lidi. Voda se přivádí z 300 km vzdáleného Isfahánu.

Město bylo opravdu celé odpoledne prakticky vylidněné. Prošli jsme několik historických uliček a mešit a byly čtyři. Banka otevřela, ale speciální oddělení na výměnu peněz (umístěné v samostatném patře) nikoliv. Prý zítra. Naštěstí směnárník otevřel v 5. Konečně jsme vyměnili a šli jsme se najíst. Mají tu výborné jídlo. Byli jsme v hospůdce "all you can eat - and drink - za 7 dolarů za oba. Typické jídlo je tu kebab nebo pečené mleté maso se spoustou zeleniny, kořením a jogurtem. Měli jsme také plněné papriky, pečené lilky, kuře pečené v nějaké kořeněné šťávě a jiné dobroty. V hospodě jsme potkali zajímavého chlapíka. Jmenoval se Diego. Byl to Argentinec žijící ve Švédsku, doktor živící se svážením nejrůznějších uměleckých věcí z různých koutů světa a jejich prodejem. Výborně jsme si popovídali o životě a o světě a popili něco nealkoholických piv. Zdenka s plným žaludkem byla konečně spokojená, tak jsme ještě rychle proběhli místní bazar. Cestou domů jsem si ještě vyfotil jednu bubáckou babičku. Začala něco povídat, gestikulovat a natahovat k nám ruku. Myslel jsem chvilku, že chce peníze. Ona pak ale z pod hedžábu vytáhla zauzlovaný šátek, rozmotala uzlík ve kterém byly schované malé bonbóny a každému nám dala. Bylo to dojemné, Zdenka uronila slzičku. Pak už nás čekal jen hotel a příprava na zítřejší cestu do Isfashánu - prý vrchol každé cesty do Íránu.

Milování v přírodě Myslivost Videa Příroda ve verších Zelené Jehličí Jelen Evropský se svým harémem Sexy Jelena video

Zelené jehličí a květ borovice

Jelen a jeho harém

Josef Soukal:

ZELENÉ JEHLIČÍ

Vše, co mne v létě tolik těšilo,

již v neprospěch se vlastní změnilo,

jen vy jste beze změny, lesy!

Jsou pole holá, zvolna zpustl sad,

kde hřálo slunko, nyní fičí chlad,

a mlha na větve se věsí.

Jen tebe, zelené ty jehličí,

nic nenadálého tu nezničí,

ty přečkáš všecky roční změny!

Ať mlha tebe zrána zakrývá,

neb slunce za poledne zahřívá,

tvá zeleň nepozbude ceny.

Za dlouhé zimy, v čase mrazivém,

ty jedině mne plníš obdivem

a činíš les mi vždycky milý.

Buď pozdraveno nyní v jeseni,

žes jediné, co se tu nemění,

a nade mnou se s láskou chýlí.

Láska je pro všechny táž

Vzpomínka na skvělého člověka, osobnost a vzor celé generace. Šok světa z krutého atentátu. Přemýšlejte a nebuďte stádo. Učte se z minulosti vaší i historie jiných.

J. F. Kennedy

Přemýšlejte a nebuďte stádo. Učte se z minulosti vaší i Historie jiných.
Plyne čas a zapomínáme. Připomeňme si ale skvělého člověka, který nám byl a dosud je vzorem pro celé generace. Na českém netu si nikdo nevzpomněl. Media se zde zabývají kravinami a některými nedůležitými lidmi, kteří jsou pouze špatným příkladem a zanáší hnůj do našeho podvědomí. Hnůj je přesné slovo od dost inteligentního politika, aby šlo použít.
Neklesejme na mysli - vzory a osobnosti v dějinách přece existují...hledejme společně se skvělým Google.
Ten nikdy nezapomíná a už se dočkáte - na stránkách také vidíte výsledky práce: Skenuje a digitalizuje LIFE.
Ty nejlepší už nabízí - zde například z Montana Wild Horses Mustangs--jen se podívejte po stránkách ,jsou tu foto skeny LIFE událostí ze Západu a foto okamžiky Mustangs (divokých koní)
Wild Horses.
Vzhledem k významu události a výročí od Atentátu na skvělého Muže Ameriky a vzor doby, co jste možná zažili nebo jste nebyli na světě sem v KONTRASTU publikuji Foto a Video.
Obrázek i video mluví vše o tomto světě i minulém tak jako weby vypráví osobitým stylem.

Přemýšlejte a nebuďte stádo. Učte se z minulosti vaší i historie jiných.



Zdroj: cs.wikipedia.org
Foto cs.wikipedia.org
Video: použit program AshampooClipFinder

Vanessa Mae : Fantasy on a theme from Caravans Úžasná Óda na radost udělejte si také pocit klidu a pohody.

Claudie Cardinal na fotografii

Fascinující houslový koncert Vanessy pro dnešní den a klidné potěšení tentokrát žádný Rock ani Hip Hop: Vanessa Mae : Fantasy on a theme from Caravans

Toto video se povedlo i přednes Vanessy - tak kéž vás potěší tak jako mě...


Zdroj:YouTube.com
Fotografie Claudie Cardinal

Írán - Persie - Íránská kuchyně a pohostinnost - Fotografie - Příběhy - Vyprávění o skutečnosti vzdálené země

Pec na pečení chleba

Pokračování o cestě po Íránu

Skvělé fotografie - Příběhy - Vyprávění o skutečnosti

Íránská kuchyně je velmi vyhlášená, je rozvíjená tisíce let. Patří mezi zdravější. Íránci jedí hodně ovoce a zeleniny, z masa hlavně jehněčí a kuřecí. Bohužel restaurací s typickou íránskou kuchyní je podstatně méně než stále více se rozmáhajících fastfoodů nabízejících různé hamburgery, smažené kuře ala KFC. Úplně nejčastější jsou malé hospůdky či bistra nabízející různé druhy kebabů.

V Lonely Planet píšou, že pokud chceš ochutnat opravdovou íránskou kuchyni, musíš být pozván do íránské rodiny.
Nejtypičtější snídaní je chleba (placky pečené uvnitř pece na zdech, pec vypadá jako naše pec na pizzu, pekař tam placky zkušeně přilepuje). Dál máslo, feta sýr, med, marmeláda (často mrkvová) a samozřejmě černý čaj.

Pokračujeme - Čtěte více Read More zde  →→ NiniveWebSite

John Fitzgerald Kennedy 45 let od smrti při atentátu 22.listopadu 1963

Kennedy mladý a charizmatický

John Fitzgerald Kennedy (29. května 1917 - 22. listopadu 1963), též Jack Kennedy či JFK, byl 35. (1961-1963) prezident USA.

JFK je považován za ikonu amerického liberalismu. Je jediný prezident v historii USA, který se hlásil ke katolické církvi a poslední demokratický kandidát ze severních států, který byl zvolen za prezidenta. Dosud je i nejmladším zvoleným prezidentem (nejmladším prezidentem je Theodore Roosevelt, který nastoupil do úřadu ve 42 letech po atentátu na svého předchůdce).

Americká veřejnost jej považuje za jednoho z největších prezidentů, historikové jsou opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném.
Pro veřejnost byl Kennedy mladý a charizmatický člověk, jehož reprezentativní vzhled a šarm působil na velké procento žen. Byl okouzlující, inteligentní a žádaný.
Svou budoucí manželku Jacqueline Bouvierovou poznal v květnu 1951 na večeři u manželů Bartlettových. V té době se také Kennedy intimněji seznámil s Audrey Hepburnovou a o něco později s Marilyn Monroe.

John Kennedy

On November 22, 1963, when he was hardly past his first thousand days in office, John Fitzgerald Kennedy was killed by an assassin's bullets as his motorcade wound through Dallas, Texas. Kennedy was the youngest man elected President; he was the youngest to die.
Vzpomeňte na osobnost J.F.K:
* Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svojí zem.
* Náš národní charakter je rozhodujícím stimulem, zda-li budou naši vůdci odvážní nebo zbabělci, zda-li naše politika bude dobrá a nebo špatná.
* Národ, který si již není vědom občanské odvahy svých předků, kteří se v minulosti osvědčili, nedisponuje žádným vlastním sebevědomím. Prostě zapoměl sám sebe.
* Lidstvo musí skoncovat s válkami, nebo války skoncují s lidstvem.

* Svoboda s sebou nese mnoho obtíží a demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom udrželi lidi uvnitř - abychom jim zabránili odejít. (JFK v Západním Berlíně)

Zdroj: Biography of John F. Kennedy www.whitehouse.gov

Video Jordánsko - PETRA skalní město tajemných beduinů - fotoreportáž prohlížejte ve zvětšení.

Petra

Petra - skalní město

Petra

Petra  Fotografie Jordánsko Petra také jděte na  FortuneWebSite.

Snímky jsou ve vysokém rozlišení - prohlížejte ve zvětšení (klik do foto F11)
Zdroj: fotodatabaze autora

IRAN Persie Kášán - Abyaneh - Upoutávka na cesty po Perské říši.

– tahají oslíky obtěžkané všelijakým nákladem

Kášán

Ocitli jsme se v ospalém městě, kde nikdo nikam nespěchá, siesta trvá déle než jinde, a když je pátek (tzn. neděle), tak na ulici nepotkáte ani myš. Hlavní atrakcí města jsou „historické domy“ – několikapatrové, více či ještě více složité komplexy, které byly postaveny před cca 300 lety. Každý obsahuje uzavřené nádvoří s bazény a fontánkami, spoustou verand, patios a okrasných zahrad. Interiéry i exteriéry jsou velmi bohatě zdobené freskami, malbami, vykládanými okny a vyřezávanými dveřmi. Domy jsou postaveny (jako snad všechno z té doby v Íranu) z nepálených cihel a poslední době jsou díkybohu opravovány, renovovány a zpřístupňovány lidem. Nedaleko těchto domů sloužily i historické lázně – krásně vyzdobené kachlíkové interiéry, spousty bazénků a fontánek, ohřívárna vody, všechno fungující pouze díky samospádu. Velmi zajímavé bylo dostat se na střechu těchhle budov. Střechy tvoří různě vlnité, kopulovité plochy, které přecházejí jedna do druhé. Na kopulích jsou někdy větrací věže a věžičky, kudy zevnitř unikal teplý vzduch. Kopule mají většinou na vrcholu otvor, kterým dovnitř proniká světlo (a člověk kouká, nad kterou místností zrovna je).

Druhý den jsme jeli do Abyaneh – malé a malebné vesničky v horách, asi 2400 m vysoko. Vesnička je postavená z cihel z červené hlíny, všechno je tam tmavě rudé, včetně vzorů na krojích místních babek. Domky jsou nalepeny jeden na druhý, a celá vesnice je na úpatí hory skoro 4000 m vysoké. Impozantní pohled. Byť se místní snaží žít pořád svým životem – tahají oslíky obtěžkané všelijakým nákladem, pěstují a suší nejrůznější ovoce, přesto je vidět že hordy turistů (jak cizinců tak místních) dělají své. Íránci si tam kupují a renovují domky aby měli kam utéct z Teheránu a nikdo zřejmě nekontroluje, co se s domkem při „modernizaci“ děje. Přes víkend a o svátcích se vesnice naplní lidmi, přes týden v ní zůstává jen pár babiček a dědů.

Zdroj: T.M.

IRAN Persie Isfahan - Masha - Upoutávka na cesty po Perské říši. Copak asi dělají naše touhy bývalé lásky a jak je ten život těžký (nebo nádherný) Co vy na to?

Na fotografii je krásná Iránka Masha - foto si zvětšete (klik do foto)

Masha nas vyzvedla na nadrazi, odvezla domu a tam uz nas cekal stul plny jidla.

 Meli jsme: bilou polevku, ktera chutnala trochu jako s kroupami, zeleninou a zavarkou, kolac z ryze se zapecenym kurecim masem, pecene kure v nejake pikantni omacce spolu se zeleninou a hranolkama, hromadu safranove ryze se susenym rybizem, salat (vselijake mozne lupeni), pikantni zeleninovy salat, zeleninovy salat s jablkem a ruzne dalsi dobroty. 

Dve nebo tri hodiny trvalo, nez jsme to vsechno snedli, takze jsme se do mesta dostali, az kdyz se zacalo serit.
Isfahan je znamy hlavne svym obrovskym obdelnikovym namestim. Jeho soucasti jsou dve velke, neuveritelne zdobne mesity a kralovsky palac. Obvod namesti tvori nekolikapatrova stavba s podloubimi, v nichz je mistni bazar.

Isfahan byl v 11. a 16. stoleti hlavnim mestem Perske rise. Z teto doby take pochazi vetsina vyznamnych staveb.
Isfahan je jedno z nejkrásnějších měst v Íránu a jedno z nejkrásnějších měst muslimského světa. Dnešní podobu mu vtiskl šáh Abbás I., který o něm s oblibou říkal, že je „středem světa“, a tento příměr Esfahán nesf-e džáhán používají Peršané dodnes.

Poznámka autora: toto je pouze upoutávka na seriál foto a cestovatelských příběhů, tentokrát pod názvem
- Jaká je opravdu říše zla?
Na fotografii je krásná Iránka Masha - foto si zvětšete (klik do foto)

Zdroj:  cestyapamatky.cz

Skalní město Petra Jordánsko Fotografie z cest Památky II.

Fotografie ve vysokém rozlišení - prohlížejte ve zvětšení klik do foto F11
Obelisková hrobka – první nabatejská hrobka, která je ještě před vstupem do soutěsky, pochází z 1. st. př. n. l.
Soutěska Siq – jediná přístupová cesta do Petry, přírodní stezka ve skalách, která Nabatejcům umožňovala chránit přístup do města. Po straně soutěsky jsou kanály, kterými se přiváděla voda do města z Mojžíšova údolí. Skalní stěny tvoří červený pískovec s tmavým žilkováním, bizarně tvarovaný. Soutěska je dlouhá 1200 metrů, široká od 2 do 5 metrů, skály dosahují výšky až 200 metrů.
Kazneh – nádherná fasáda této stavby se objeví ozářená denním světlem na konci tmavého kaňonu jak zjevení. Je to nabatejská hrobka určená pravděpodobně králi Aretovi III. (84 – 56 př. n. l.). Impozantní fasáda měří 30×43 metry a je zdobena sochami bohů a mytologických postav. Hlavní socha je dodnes předmětem spekulací, zřejmě se však jedná o božstvo, které je asimilací egyptské Isis a nabatejské Al-Uzza. Dnešní název je z arabštiny a znamená „pokladnice“. Dlouho se totiž věřilo, že v tumbě na vrcholu je ukryt „faraónův“ poklad, jehož hledáním byla fasáda velmi poničena.
Fasádní ulice – soustava 40 skalních nabatejských hrobek, v jedné je v prvním patře zádušní kaple.

Ve 3. stol. n. l. se Petra stala hlavním městem římské provincie Palestrina Tertia a během následující byzantské éry byly některé chrámy přestavěny na kostely. Zemětřesení v letech 363 a 551 město z větší části zničila a tak bylo po muslimské invazi v 7. století zapomenuto. Není ani známo, jak Nabatejci zmizeli z historie; zřejmě se asimilovali s příchozími Araby. Ve 12. století nechal v Petře král Baldvin I. vystavět dva křižácké hrady (1116), opuštěné v roce 1189. Poté se Petra znovu propadla do zapomnění, tentokrát na dlouhých 600 let, až do počátku 19. století.

Zajímavé video Jordánsko 

SYRIE a Jordánsko - Palác a pevnost Heroda Antipa - Salome text a video Karel Kryl

Syrie a Jordánsko

Palác a pevnost Heroda Antipa
na osamělé hoře ve výšce 900 metrů nad Mrtvým mořem je dalším z biblických míst v Jordánsku. Palác, ze všech stran chráněný hlubokými roklemi, byl postaven v letech 37 – 34 př. n. l. a rozbořen byl v roce 72 n. l.
Podle biblické tradice právě zde Herodes Antipa věznil sv. Jana Křtitele, za kterým často jezdil a rozmlouval s ním (Marek 6:20).
Podle všeho bylo Janovo uvěznění spíše politickým činem a jeho věznění nebylo tuhé. Kromě Heroda zde totiž Jan přijímal také své učedníky, kteří mu podávali zprávy o působení Ježíše. Herodova manželka Herodiada velmi nerada sledovala Janovo působení na Herodese a tak využila situace a v den Herodových narozenin dosáhla Janovy smrti. Král Herodes si totiž přál jako dárek, aby mu krásná dcera jeho ženy, Salome, zatančila smyslný tanec „Sedmi šátků“, za což si mohla přát cokoliv.
A tak když Salome dotančila, vyslovila přání, které ji poradila matka, a to hlavu Jana Křtitele. Citováno z Matoušova evangelia: „Král se sice zarmoutil, ale vzhledem ke svým přísahám a k těm, kteří spočívali u stolu, přikázal, aby byla dána a poslal Jana stít ve vězení. A jeho hlavu přinesli na podnose a dali dívce a ta ji přinesla své matce“.
Salome
Něžná i proradná, krutá i bezradná
Plamen i červánek, ďábel i beránek
Cukr i sůl
U vůně hřebíčku, u rytmu střevíčků
Císař dnes myslí byl, za tanec přislíbil
Království půl

Salome, noc už je na sklonku
Salome, podobnas úponku
Podobna kytaře pro svého vladaře
Salome, tančíš

Salome, sťali už Křtitele
Salome, usměj se vesele
Točíš se ve víru, ústa jak upíru
Krví ti planou, Salome, la la la

Noci už ubývá, císař se usmívá
Pokojně mohu žít, všeho lze použít
Pro dobrý stát
Možná ho napadlo prastaré říkadlo
Dějiny když tvoří se, pro hlavy na míse
Nemá se štkát

Salome, netanči, nechceš-li
Salome, hosté už odešli
Jenom roj komárů dopíjí z pohárů
Krůpěje vína

Salome, trochu jsi pobledla
Salome, v koutku jsi usedla
Víčka máš šedivá, nikdo se nedívá
Salome, pláčeš? La la la

SYRIE - Crac des Chevaliers Zámek rytířů - Symbol období křižáckých válek

Přidat popisek

Přidat popisek

Crac des Chevaliers
Historie hradu začíná kolem roku 1150, kdy stavba hradu z čediče a vápence začala na místě původní pevnosti homských emírů. Křižáci několikrát odolali pokusům o dobytí hradu, především ve druhé polovině 12. století za éry sultánů Nur ad-Dina a Saladina. Do rukou muslimů hrad definitivně padl v roce 1271, kdy se posádka výměnou za volný odchod ze země vzdala vojákům sultána Beybarse. Epocha křižáckých výprav zanechala na Blízkém východě nesmazatelné stopy. Potomci křižáků splynuli s místním obyvatelstvem, množství staveb nese prvky křesťanské i islámské kultury. Syřané si odkazu naší civilizace váží. Křižácké hrady byly spjaty s jednou z nejkrvavějších a nejproblematičtějších etap dějin křesťanství.
Blízký Východ byl před osmi stoletími velmi rušný. Západní křesťané se rozhodli znovu dobýt Svaté město. Jedna z přístupových cest vedla před dnešní Turecko. Pokud jste chtěli použít cestu z Antakye do Bejrutu, museli jste nutně překřížit stezku vedoucí mezi syrskými městy Homs a Tartus. Křižáci pochopili, že kdo bude schopen kontrolovat toto místo, bude mít díky okolnímu horskému terénu v područí celou cestu mezi Tureckem a Svatou zemí. A tak v polovině dvanáctého století začali s výstavbou mohutného hradu. Stavba trvala přes sto let, ale výsledek byl opravdu fascinující. Z čediče a vápence vyrostl hrad schopný pojmout až čtyři tisíce ozbrojenců.

SYRIE - Damašek - Omayyad město s bohatou historií pravý Orient

SYRIE - Damašek - Omayyad město

Damašek - Omayyad město

Orient Syrie-Damašek * Omayyad
Fotografie ve vysokém rozlišení(F11, klik do foto)

Orient
SÝRIE - kolébka a křižovatka kultur. Země, nad níž střídavě vládli Chetité, Babylóňané, Féničané, Římané. Křižáci, Arabové, Turci, Francouzi. Pestrá mozaika náboženství a vyznání – židé, křesťané, muslimové, alavitové. Přírodní kontrasty zeleného pobřeží Středozemního moře a vyprahlých pustin pouští. Kontrasty starobylých vesniček a moderních měst, vzletných antických areálů i strohých hradů.

Zdroj: databáze z cest autora

Syrie - Damašek * Google mapy