 |
| Zelené jehličí a květ borovice |
 |
| Jelen a jeho harém |
Josef Soukal:
ZELENÉ JEHLIČÍ
Vše, co mne v létě tolik těšilo,
již v neprospěch se vlastní změnilo,
jen vy jste beze změny, lesy!
Jsou pole holá, zvolna zpustl sad,
kde hřálo slunko, nyní fičí chlad,
a mlha na větve se věsí.
Jen tebe, zelené ty jehličí,
nic nenadálého tu nezničí,
ty přečkáš všecky roční změny!
Ať mlha tebe zrána zakrývá,
neb slunce za poledne zahřívá,
tvá zeleň nepozbude ceny.
Za dlouhé zimy, v čase mrazivém,
ty jedině mne plníš obdivem
a činíš les mi vždycky milý.
Buď pozdraveno nyní v jeseni,
žes jediné, co se tu nemění,
a nade mnou se s láskou chýlí.
Láska je pro všechny táž
