SRNEC OBECNÝ. Vyprávění o prvním srnci, pasování, troubení, schůzi a zvěřinovém guláši pro všechny. Šest ran na jednoho srnce!

Srnec obecný.   Capreolus Capreolus

Libor se připravoval na výroční schůzi jejich mysliveckého sdružení. Měla to být jeho první výroční. Byl trochu nervózní a všecek nedočkavý, jak bude slavnostní schůze probíhat. Slíbil, že k občerstvení uvaří pro všechny guláš

Jako hostinskému mu vaření nedělalo žádné problémy. Manželka ho brzo po obědě odvezla i s gulášem do nedaleké vesničky. Na okraji byl samostatný obecní domek, jehož část sloužila k uskladnění požární techniky a na druhém konci si myslivci opravili a vyzdobili jednu místnost a malou kuchyňku.
 Jeli raději o hodinu dříve. Cestou se kochal zasněženou krajinou. Byla druhá půlka února, takže mrazivé počasí k tomuto období patřilo. V místnosti ho přivítali slavnostně oblečeni dva myslivci. Mireček a pan Josef, jejichž úkolem bylo včas rozdělat v kamnech a topit, aby v místnosti bylo dostatečně teplo. Několik prázdných lahví od piva a načatá láhev rumu byly svědkem toho, že začali topit včas a přikládání dřevěných špalků do praskajícího ohně se věnovali opravdu poctivě.

Vlastní schůze trvala něco přes hodinu. Každý z odpovědných členů výboru a předseda dozorčí komise přednesli svou zprávu. Zhodnotili uplynulý rok. Myslivecký hospodář navrhl řadu opatření ke zlepšení chovu zvěře. Myslivecká kasa byla naplněná, protože v závěru loňského roku se podařilo ulovit za poplatek se zahraničním hostem dvě stě bodového muflona. Skončila diskuse, odhlasovalo se závěrečné usnesení. Libor si myslel, že už je konec a půjde ohřát guláš, když najednou předseda hlasitě promluvil: "Tím jsme vyčerpali oficiální část dnešní schůze a máme tu ještě jednu slavnostní záležitost.

Je mezi námi myslivec, který v loňském roce ulovil svého prvního srnce. Všichni mu srdečně gratulujeme a já ho žádám, aby před nás předstoupil k pasování na lovce srnčí zvěře". S Liborem to trhlo. Na takovouhle věc nebyl připraven. Trochu roztřesen předstoupil před předsednický stůl.

Musel pokleknout na pravé koleno a myslivecký hospodář provedl tesákem pasování. Předseda sdružení mu pak předal pamětní pasovací list. Byl dojat, a protože on jediný ve sdružení troubil, vzal lesnici a zatroubil myslivecké halali. Když usedli za stoly, opět promluvil předseda: "Nu, a než se ohřeje guláš, vyprávěj nám Libore jak jsi střelil svého prvního srnce v životě. Ale podle pravdy, ne aby sis vymýšlel!" Libor se zarděl, vždyť to stejně již všichni vědí jak se vyznamenal, tak proč ho trápí?

Po chvilce přemýšlení začal: Víte o tom, že jsem měl povolenku lovit srnce první věkové třídy. Věnoval jsem hodně času, než jsem odstřelového srnce obeznal.

Byl to špičák, jeden parůžek dlouhý asi tři a druhý pět centimetrů. Několikrát jsem ho viděl v jeteli, jak je posed na ořechu. Vždycky byl ale hodně daleko, nebo mne navětřil a utekl, než jsem stačil vystřelit. Jednou, bylo to začátkem června, pozdě odpoledne a těsně po silné bouřce, mi volá náš myslivecký hospodář: "Libore, skoč do auta a rychle sem přijeď. Jsem na ořechu. Jak přestala bouřka, pase se v jeteli na dostřel".

 Rychle jsem se převlékl, popadl dalekohled, kulovnici, pět patron a již jsem uháněl autem k zmíněnému posedu na ořechu. Těsně před odbočkou na louku jsem potkal Zdeňka, který mě chtěl zastavit, abych k ořechu nejezdil, protože tam sedí hospodář. Odbyl jsem ho jen mávnutím rukou a popojel ještě sto metrů, až k autu mysliveckého hospodáře. Vyskočil jsem, opatrně přivřel dveře a maximálně rychle, ale také tiše, jsem stoupal ke hřebenu kopce, kde stál starý ořech. 

Pole s jetelem bylo na samém vrcholu a ze země bylo vidět jen kousek před sebe. Konečně jsem nahoře. "Vydejchej se, klid. Pase se v klidu," uklidňoval mě myslivecký hospodář. A opravdu, srnec okusoval mladé jetelové hlavičky a vybíral si ty nejchutnější trávy. Po bouřce a silném dešti chytal teplé paprsky zapadajícího slunce. Uklidnit se. Ono se to řekne. Jak má být člověk klidný, když je to první srnec.

Libor po chvilce čekání, až bude srnec pěkně na široko, uchopil svoji novou kulovnici a namířil. Na svoji zbraň byl pyšný. Byla nová, s novým puškohledem, speciálně upravená pro leváka. 

Vzdálenost byla asi osmdesát metrů, slunce ještě svítilo, takže cíl viděl jasně v zorném poli. Hrot záměrného kříže se jen těžko dařilo udržet na komoře. "Bác!" Okolní svahy několikrát opakovaly ozvěnu výstřelu.
  "Člověče - ani se nehnul. Střílej!" šeptal kolega. Druhý výstřel zazněl nad údolím. "Padnul - vlastně nepadnul. Pase se klidně dál. Dělej, střílej!". Začaly pracovat nervy. Poměrně hlasitě přebil a následoval třetí výstřel. Po něm čtvrtý a nakonec pátý. 

Hospodář sledoval bedlivě srnce dalekohledem, aby zaregistroval byť sebemenší značení po výstřelu, ale pořád nic. Tolik chtěl, aby Libor svého prvního srnce ulovil za jeho doprovodu. Záleželo mu na něm. Chtěl by z něho vychovat dobrého myslivce.
Nespouštějíc dalekohled od očí, dále Libora povzbuzoval: "Dělej, střílej, teď je dobře natočený." Libor ale bezradně koukal na srnce. "Víte, už mi došly patrony. Já jsem jich vzal jenom pět." Po chvilce překvapení bylo rozhodnuto. "Vezmi si moji kulovnici. Zkus to ještě. Takhle ti hned tak stát nebude." Libor uchopil sousedovu kulovnici, pevně ji stiskl a hrot kříže ustálil na chvilku přesně na komoře.
Třeskl šestý výstřel a srnec se, jako podťatý, skácel do jetele. "Leží!" vítězoslavně hlásil myslivecký hospodář. "Ten si ustlal," zaznělo jeho oblíbené rčení po dobrém zásahu. Zmatený lovec nemohl uvěřit, že se opravdu konečně trefil. 

Cigareta mu vypadla z třesoucích se prstů. Po chvilce napjatého čekání slezli oba muži z vysokého posedu a s připravenou zbraní pomalu postupovali jetelem k místu, kde ležel srnec. Byl zhaslý. Libor pečlivě prohlížel tělo ulovené zvěře, žádnou stopu po střele však nemohl najít. "On snad zhasl od leknutí," divil se.

Hospodář znalecky pohlédl na srnce a již ukazoval překvapenému lovci vstřel i výstřel. Zasáhl první krční obratel - atlas - a moc nechybělo a o parůžky mohl přijít. "Dobrá rána," uznale pokyvoval myslivecký hospodář. Libor se trochu zmateně a koktavě přiznal: "Víte, já jsem mířil na komoru." To už kolega sháněl větévky na poslední hryz a úlomek úspěšnému lovci. Gratulaci a první minuty nad uloveným srncem vnímal Libor celým srdcem i duší. Slzy měl na krajíčku. Byl neskonale rád, že není v těchto chvílích sám. Než stačili srnce vyvrhnout, přispěchal k nim další myslivec z jejich sdružení, Zdeněk. Nebyl sám. Před ním běžela na vodítku Aida, mladá fenka bavorského barváře. Měla za sebou již několik úspěšných dohledávek. Zdeněk, když slyšel kanonádu, byl přesvědčen, že je srnec postřelen a bude potřeba pes na dohledání, proto již dlouhou dobu hlídkoval poblíž aut a čekal až uvidí lovce.

Radost byla ve tvářích všech přítomných. Za hlasitého hovoru donesli srnce k autům a odjeli k Liborovi do hospůdky oslavit jejich úspěšný lov. 

Ještě dlouho do noci se z mysliveckého salonku ozývalo troubení halali a myslivecký popěvek: "Lovu zdar, lesu zdar, lovu lesu lovu zdar..." Mladý myslivec dovyprávěl svůj příběh. Tázavě se podíval na Mirečka: "Míchal jsi s gulášem? Úplně jsem na něj zapomněl!" "Neboj, bude za chvilku, já ho hlídám!" usmíval se Mirek. Uvolněnou atmosféru hlasitě přehlušil Josef. Patřil mezi ty, co již něco pamatují, a proto všichni zmlkli a čekali, co z pana Josefa vyleze. "Šest ran na jednoho srnce je dost, ale nebožtíkovi Toníkovi se stal příběh, že jich jeho host potřeboval sedm," naladil Josef přítomné k historce, na kterou si při Liborově vyprávění vzpomněl.

Příběh se udál asi před třiceti lety. Antonín byl předsedou sousedního mysliveckého sdružení. Les navštěvoval každý den. Znal spády zvěře, nory, kde hnízdí jestřábi nebo straky. Jednou doprovázel na srnce nového fořta, který nastoupil na polesí. Byl, jak se říká, žhavý na ránu, a vždy se on, profesionální lesák, nadřazoval nad myslivce civilisty. Pozvání na lov srnce ale rád přijal. 

Byl začátek června, když ve smluvený den uháněl na motorce k Antonínovi. Nemuseli chvátat, měl obeznaného srnce kousek za vsí. Vypili šálek kávy a pomalu kráčeli návsí směrem do polí. Ušli v tichosti asi sto kroků úvozovou cestou. Toník gestikulací znázorňuje hostovi, že teď vylezou na mez ke staré švestce. Tam se uvelebili v trávě a pozorovali lán obilí před sebou. Neseděli ještě hodinku, když Toník zaregistroval kus srnčího asi sto metrů od jejich stanoviště.

Po chvilce pozorování dalekohledem šeptal: "Je to on. Nepravidelný šesterák. Už jde zpátky." 
Host poklekl na levé koleno, opřel se o švestku a dlouze mířil.

Toníkovi v ten moment prolétlo hlavou - když se hodně dlouho míří, tak to vždycky špatně skončí - a tím jako by nadcházející události zakřikl. Srnec měl zrovna sehnutou hlavu v pšenici, když třeskl výstřel. Nejenže se ani nepohnul, ale dokonce nezvedl ani hlavu. S odstupem několika vteřin se ozval druhý výstřel. Po něm třetí. Střelec vztekle přebíjel. Srnec, jako by se nic nedělo, popošel několik kroků a bral dále paši. Rozčilený host se postavil za kmen, založil kulovnici k líci a "bác". Zas nic. Když vsouval do nábojové komory pátou patronu tlumeně klel.

Ani pátý výstřel nezpůsobil, aby srnec alespoň uprchl do lesa. "Tak, a nemám patrony!" bědoval fořt a sedl si vedle svého průvodce. Ten se uculoval: "Nic se neděje, ještě je dost času, skočte na motorku, dojeďte si pro patrony a já tady srnce zatím pohlídám." Zmatený host se na něj překvapeně podíval, nicméně sklouzl z meze a mazal pro motorku. Za chvilku ho smějící se Toník slyšel, jak ujíždí na polesí pro munici. Než se vrátil, srnec se přemístil o dvacet metrů blíže. 

Po šestém výstřelu šesterák neočekávaně zvedl hlavu a hleděl upřeně do míst, odkud se již delší dobu ozývalo hromobití. "Rychle, jinak odskočí," sykl na hosta Toník. Ten krátce zamířil a rychle vystřelil. Srnec vyrazil tryskem směrem k mezi. Těsně před ní však zmizel v obilí. "Konečně," povzdechl si doprovod. Mladého fořta přepadla najednou taková třesavka, že nemohl udržet kulovnici v rukou. Sedl si na mez a zrychleně dýchal.
Trošku se štípavým humorem promluvil Toník nahlas: "Ještě, že jste ho střelil. Ten srnec musel být hluchý. Ten by stejně dlouho nevydržel." Teprve teď si host uvědomil, že tahle historka bude určitě dlouho kolovat mezi mysliveckou veřejností v širokém okolí. Přijal blahopřání a úlomek, ale zbytek dne byl zaražený, nechtělo se mu mluvit a neočekávaně spěchal domů.
Poděkoval, i štamprličku na úspěšný lov odmítl, zabalil do ruksáčku trofej a rozloučil se. Když nasedal na motorku, vypadla mu z kapsy kalhot krabička. Toník ji zvedl. Než mu ji podal, tak si ji prohlédl. Měla označení blanických strojíren a bylo v ní ještě 18 nábojů. Toník se neudržel a uštěpačně prohodil: "Vidíte, ani jich tolik nebylo potřeba, ještě Vám jich hodně zbylo!"

 "Pánové, podává se guláš!" přerušil veselý smích Mireček. Najednou všichni ztichli, protože i myslivec má rád dobré živobytí. Letošní guláš se Liborovi mimořádně povedl. Schůze skončila. Domů se nikomu nechtělo, a tak jak to bývá, když se sejdou přátelé zeleného cechu, hovořilo se a slavilo se do pozdních nočních hodin.

#Srnec, Příběhy, Napište svůj příběh, Kulovnice, Metelescu blescu, Myslivecké pověsti, fotografie, Humor a vtipy, Příroda a myslivost

#Srnec ve skoku. Štěstí chodí po polích a lesích a jen čeká, až zelený mužík se zvedne z gauče. A taky to musí být v hlavě a nohách!

Srnec ve skoku  (by pavel kysela)

Nebylo to dnes, bylo to včera a v pátek, co u nás konečně spadlo pár kapek. Nedbaje varování vydal jsem se na lov

protože na tuto sobotu je nutno navařit guláš na dožínky, aby se alespoň trochu naplnila spolková kasa.

Takže v pátek, kdy nás konečně po šesti týdnech potkalo to štěstí a spadlo pár kapek jsem si při odpolední kávičce vychutnával osvěžení vzduchu, přidal se ke mně i můj soused srnec, který vyšel z olšiny u potoka pod jabloň zchroupnout pár jablek. Jak pozoruji , že mu chutná, přijde mi na mysl čtvrteční schůze spolku a žalostné konstatování o plnění odstřelu srnců a nutnosti ulovit alespoň čtyři srnce . Tak si říkám co se dá dělat, ono by to možná i šlo a tak dopíjím kávu, balím věci a jedem s parťákem do revíru.

Jsem rozhodnutý zajet tentokrát až do revíru k poslednímu domku na samotě, kde bydlí moje stará známá babka a tak ji beru pár kytek do kapličky, kterou má poblíže domku.
Cestou do revíru, který je pouhé tři kilometry od místa kde bydlím zjišťuji, že zde se již déšť nedostal. Nu což, když již jsem vyjel, tak zkusím štěstí. Zaparkuji auto na zahradě před domem, ale nikdo zde není doma, tak dám kytky do kapličky a vyrážím chodníkem přes zahradu do revíru. Šoulám pomalu chodníkem kolem potoka, kdy jinde by teď mohla zvěř být. Všude však pusto a prázdno, až dojdu k svážnici a proto že je sucho a všady listí jak v listopadu, rozhoduji se pomalu šoulat po svážnici, po které před několika dny přibližovali , takže se zde dá docela potichu jít. Svážnice končí v místech, kde je po mýtné těžbě několik let zalesněno a je tam také hluboké koryto, kde protéká pramínek vody. Jak tak šoulám, pojednou se svahu nad svážnici seskočí srnka , zastaví uprostřed a bedlivě mě pozoruje. Stojím, ani se nehnu, pes leží nějakých deset metrů za mnou. 

Mám dobrý vítr a tak čekám , kdo ji bude následovat. Srnka pak po chvíli v klidu seskakuje pod svážnici a já pomalu pokračuji. Když přicházím do míst, kde stála srnka, zpozoruji za vývratem pod svážnici srnčí kus. Mám za to, že to je srnka, která tam před chvíli seskočila, ale když kus zvedne hlavu vidím, že to je srnec a na první pohled lovný. Zůstávám stát a hledám prostor mezi kořeny, kde by mohl vystřelit. Srnec stále stojí tak dvacet kroků pode mnou a upřeně sleduje něco v roklině .

 Stojí na její hraně a já již vidím, že i když jej sebelépe zasáhnu, skončí dole na dně rokle a já se pak budu lopotit, aby jej vytáhl zpět nahoru. Nu což, není to jelen a jsem rozhodnutý lovit. Srnec však stále stojí šikmo ode mě a dívá se stále upřeně do rokle. 

Vzhledem k tomu, že nemám moc jiných šancí, rozhoduji se střílet na krk, je to přeci jen pár metrů a tak ještě jednou kontroluji prostor mezi kořeny vývratu, zda tam kulí nestojí v cestě něco co by ji mohlo vychýlit. Pak opřen o hůl usazuji špičku puškohledu na střed krku pod hlavou a mačkám spoušť. Srnec padne na místě a já pociťuji úlevu, že přeci jen pro něj do té rokle nepolezu. Má radost však jen krátké trvání, protože po chvíli srnec odkáže zadními běhy a již se sune do rokle. Nečekám a jdu na nástřel, aby viděl do rokle, protože zásah na krk může být někdy nevyzpytatelný. Když přijdu na okraj, vidím srnce na dně rokle zapasovaného pod vývrat. No nic, říkám si, chvíli počkám, a pak pro něj zajdu. Pak mně napadá, že by mohl potrénovat hlášení u kusu a tak přivolávám Rona a nasazuji jej na nástřel. Po ověření se vydává po stopě do rokliny a já jej shora mohu pozorovat. Přichází ke kusu obchází jej a začíná hlásit. Já jej se shora pobízím a po chvíli hlášení vidím jak se srnec dere pod vývratem směrem dolů po korytě potoka. Ron však neváhá, oběhne vývrat a již vidím jak jej drží za hrdlo. 

Odkládám pušku a dalekohled a hrnu se do rokle, vidím, že to bude chtít asi záraz a tak vytahuji nůž, pak chytám srnce za parůžek a odvolávám Rona a ukončuji srncovou životní pouť. Opřu se o svah rokle a přemítám, jak by to dopadlo, kdyby šel pro srnce sám a navíc pušku nechal nahoře. No přeci je to dobré, když má člověk nějaké to jištění v podobě věrného kamaráda. Není čas na nějaké velké rozjímání, rychle předat poslední hryz a za klobouk zasunout úlomek, protože se to začíná kolem rojit „zelenými včelkami“. Rychle vyvrhnout , svázat do kozelce a vyšplhat z rokle. Ještě , že to k autu nemám daleko. I přes zajímavý průběh vcelku rychlý lov, vyjížděl jsem o půl čtvrté a před pátou jsem doma i s úlovkem. Opět však poučení, jak zrádná může být rána na krk, kterou jsem já osobně použil za svou kariéru podruhé. Nepatří mezi mé oblíbené.

V sobotu jsem po přenocování kusu ve studeném sklepě kus rozrušil a odvezl do mrazničky, protože v tom horku není šance zvěřinu, byť na krátkou dobu uchovat. Včera navečer, kdy se již Ron opět začal připomínat, že by bylo záhodno vyrazit do terénu jsem si u hospodáře ověřil, jak se daří s lovem a protože nikdo jiný prozatím nic neulovil, vyrazili jsme do revíru na druhou stranu. Vede tam do údolí s několika domky cesta lesem podél potoka, také dobré místo na šoulání v tuto dobu.

 Rona jsem nechal proběhnou po strništi pod lesem a pak jdeme šoulákem po cesta podél potoka. Dopoledne trochu více zapršelo, cesta je mokrá i pod stromy, vzduch je příjemně vlhký a chladný. Cestou nic nepotkáváme a tak vycházíme do údolí k prvnímu domku, ve kterém jsou ve svahu nad domkem ovocné stromy pod lesem.  

Míjím domek, vidím že paní majitelka je doma, má otevřené okna. Když tak pomalu popocházím zpozoruji na protisvahu nějaký pohyb a za chvíli vidím, že je to srnčí kus, který vyšel z lesa na svah s ovocnými stromy. Neváhám a přistupuji k nejbližší švestce. Poté beru dalekohled a snažím se rozpoznat o jaký kus jde. Není pořádně vidět pro vysokou trávu a větve, ale zda se mi, že jsem zahlédl nějaké bílé špice. Místo mám dobré a tak čekám kdy se mi kus lepši ukáže. Po chvíli popochází a to již vidím, že to je srnec, bíle špice po slecha, na první pohled žádný mladík. Je rozhodnuto, je třeba lovit, připravuji pušku, opírám i o větévku švestky a čekám. Srnec se stále pohybuje pomalu dopředu, mám ho „na blat“ vzdálenost 60-70 metru přes údolí v protisvahu. 

Stále je problém pro větévky a vysokou trávu čistá rána na komoru. Pod jabloní srnec sebere jablko a pomalu je hryže. Stojí však tak, že je kryt větévkami na komoře, volná zůstává část zadní komory a tak umisťuji hrot puškohledu pod páteř co nejblíže k plecku kolik větvičky dovolí a mačkám spoušť. Srnec se láme v ohni a poté se kutálí se svahu, kde zůstává nehybně ležet několik kroků za domkem. Pomalu se vracím zpět na příjezdovou cestu k domku a to jíž vychází paní majitelka a první její slova jsou“ doufám, že jste mi nestřelil toho velkého srnce, toho by bylo škoda“! Ujišťuji ji, že to opravdu není velký srnec a jdeme se za domek podívat, co jsem ulovil. Když zjistí, že to opravdu není ten její velký srnec spokojeně říká“ tak toho není škoda“. Marné, bydli zde sama a zvěř jsou jediní společníci. Tak rychle poslední hryz a úlomek, rychle pro auto a srnce odvést, ještě štěstí, že jde zajet až do dvorku. Vývrh na místě nešlo udělat, udělal jsem ho až při odvozu dále v lese od domku. Takže opět taková rychlovka, nevím čím jsem si zasloužil přízeň Bohů.
Protože stále ještě není mimo mnou ulovených srnců nic více a čas neúprosně běží, vyrážím pokoušet štěstěnu do třetice, jak se říká – všeho dobrého či zlého. 

Zdroj: lovecke-forum.cz

#Kulovnice, Srnec, Příroda a myslivost, Napište svůj příběh, Příběhy, 

MOTIVACE. Každý někdy potřebujeme slyšet něco povzbuzujícího. Žijeme v době, kdy se lidé přímo vyžívají v negativních poznámkách a kritice.

Žijeme v běhu? Ne, to jen spěcháme!

Někdy ten náš krok života

 může být jednoduchý, stačí třeba místo “Může být i hůř” říci někomu “Teď už bude líp".

Každý někdy potřebujeme slyšet něco povzbuzujícího. Žijeme v době, kdy se lidé přímo vyžívají v negativních poznámkách a kritice.

 Málokdo už dnes motivuje, a je to velká škoda. Nikdy nebyly na světě takové příležitosti a tolik jako dnes. Ale když už máme příležitost přijít ke změně, musíme pro tu změnu něco udělat, většinou na začátek stačí změna postoje.

 Je to jednoduchý krok, který v součtu má hodnotu kilometrů.

Zlo s hloupými manipuluje samo blbec nemá kritické myšlení, je to prosťáček...

UKÁZKA Z CESTY DO íRÁNU - Abyaneh

....zlo je zakořeněno v lidech, je potřeba říkat ne všemu a všem, co zlo chtějí využít k nějakému vzdálenému dobrému cíli (konci).

Kolik milionů mrtvých si vyžádala revoluce v Rusku ve jménu vznešené myšlenky. Moc byla zneužita.
Lidé vždy zneužijí všechno, co se zneužít dá.
Tedy i tu "demokracii". Je potřeba hlídat jeden druhého.
A ten komunismus má ještě jednu věc. Tam nikomu nic nepatří. Výrobní prostředky jsou tzv. společné. proto se motor ekonomiky v každé pravé marxisticko-leninské společnosti nakonec zastaví. Těm lidem je to jedno. Žádný direktivní mechanismus tomu nezabrání. Čína je komunistická jen podle jména. Tam je dovoleno soukromé vlastnictví výrobních prostředků, což je jasný odklon od marxismu-leninismu.

Demokracie se taky dá dobře zneužívat. Prostě všechno, co se nehlídá, se zneužije.
Já si myslím, že nakonec tomu všemu budou ekonomicky vládnout velké korporace. Tam se to moc uhlídat nedá. Oni ti, co mají moc, už ale mají zkušenost tu, že nenechají v masovém měřítku lidi natolik vykořisťovat, protože té revoluce se bojí. Oni lidem předhodí nějaký žvanec, ale u moci zůstanou.

Zdroj: Ladislav M., sociální sítě G+

Poznámka: Zlo s hloupými manipuluje samo. Blbec nemá kritické myšlení, je to prosťáček...poškozená osobnost psychopat deprivant a s hlupáky šikovně manipuluje. 

Rozlišujte mezi zdravými a normálními a poruchami osobnosti s deprivací...jen tak volíte dobro a životní štěstí.

 

Profesionál na blogger.com a umění psát čtivě a srozumitelně

....chtějí psát, ale ne každý umí psát dobře = čtivě. 

Jarka je profesionál správného psaní českého textu. Neumím to dobře a styl psaní (vyprávění) mám jako filmový Oldřich Nový. .sociální síť G+
Zde jsou její úpravy textů autora:
- Citace původní text: "Až to zkusíte opakujte to sami při stresu z hrůzy nadváhy. Základem všecho je ovšem psychika. Typický psychický depresivní blok dokáže zazdít veškeré snahy přibýváním na váze a nacpáváním - doslova krmením za pocitem zklidnění tísně, úzkosti a stresu. Potom následuje nacpávání vším možným, zácpa. Nadmuté břicho. Žlučník. Převis a faldy na břiše. Ztloustnutí do tvaru hrušky, jablka nebo do absolutního ošklivého tvaru postavy. Jsme pro smích. Přestaneme chodit ven - lidé se dívají...a máme zaděláno na dušnost a to další okolo... Jdeme na to! Dnes boj nadváze"
promiň, už jsem to tam napsala do komentářů, ale tohle fakt není česky, natož hezky.. Chtělo by to editora...
Včera v 21:36 (upraveno)
George Hero - Útočný text na obezitu a rozežranost je takto záměrně podán, ale jak vidno účinnost může být i opačná.....Jarko, zkus to prosím povědět vlastními slovy, pokud to bude lepší nechám to editovat. (není to tím úplňkem?) zkus se podívat ještě ráno na ten styl textu...může být chybný...Děkuji za odezvu, vážím si toho!
-
Jarka G+: Pár slovy to nejde...sleduji ty texty delší dobu, a protože sama píšu, navíc občas dělám editorku, nedalo mi to. A rozhodně se nechci nikoho dotknout. Některé ty texty jsou, promiň mi ten výraz, skoro hloupé - výkřiky bez úvodu, nebo bez uvozovací věty, jakoby poskládané věty bez ohledu na stylistiku. Myslím, že když už chci text vyklopit, měl by mít hlavu a patu, třeba i pointu. Nemusí být spisovný, ale měl by se plynule číst, měl by zaujmout... Takhle mám někdy pocit, jako by to bylo překlopené z google překladače a narychlo upravené... A je to škoda, myslím - protože ten, kdo to píše, tomu přece věnoval nějakou energii...ale pokud to neumí srozumitelně a čtivě napsat, nebo pokud není editor, raději to nezveřejňovat..... Znám spousty lidí, kteří chtějí psát, ale ne každý umí psát dobře = čtivě. A rozhodně to neznamená, že bych se považovala za vynikajícího psavce, jen mám ráda češtinu a tohle je mi líto.
Tady jsem se pokusila nastínit, jak by ten text třeba mohl vypadat - nevnucuji, jen jsi chtěl, abych to napsala vlastními slovy...ale problém je, že já z toho textu nevyčetla, oč přesně jde. O to, aby čtenář zkusil zdravou stravu jeden den v týdnu, a tak předešel nadváze? Nebo o tom, že příčinou nadváhy je psychika? Nebo o tom, že nechceme-li být tlustí, měli bychom jeden den v týdnu jíst zdravě? Nebo o tom, že typický psychický depresivní blok (?je to diagnóza? protože pokud je tento blok diagnostikován, asi by se měl léčit, a o tom by měl čtenář vědět) je příčinou nadváhy...ale pak je zbytečné tam expresivně líčit ono přejídání a průvodní příznaky, protože čtenáře, který by tímto blokem trpěl, chceme spíše přimět k léčbě, ne?
Vidíš, a to je asi jádro pudla - omlouvám se za zdlouhavý text - možná chtěla autorka říci více věcí, ale tím, jak je to "schumlané" se v tom já jako čtenář nevyznám - alias nevím, "o čem to proboha vlastně je"..... Jako v duchu rčení "Mnoho psů zajícova smrt"
Tak se na mě nezlob, tady je má "editorská" úprava, ovšem, jak píšu výše, bez znalosti, co vlastně autor chtěl svým článkem říci...

Vyzkoušejte, a možná si to rádi zopakujete. Ze strachu či hrůzy z nadváhy. Její příčinou je totiž i vaše psychika – depresivní blok může zazdít veškeré vaše snahy právě tím, že se budete snažit stres, úzkost či tíseň zklidnit jídlem. A tak se začnete cpát vším možným. A už to jede… Zácpa. Nadmuté břicho. Žlučník. Převis a faldy na břiše. Vaše postava se tvarem podobá baňaté hrušce, kulatému jablku, není štíhlá ale neforemná. Smějí se vám. A vy přestanete chodit ven, aby vás nikdo neviděl, nesmál se vám…..a bez pohybu, s narůstající tloušťkou, máte zaděláno na zdravotní problémy…. Pryč s tím! Dnes bojujeme s nadváhou. 


Poznámka: umění napsat čtivě, ale srozumitelně...s tím mají vědci potíže. Jejich centrální mozková databáze zpracuje mnoho informací odborných, které se vyložením psaného slova objeví v psaném textu. A kde je editor, uhlazovač textu umocňovač čtenosti?
Ten v týmu není.

Jak hezky se čte vyprávění Eriky na stránce MYSLIVOST! 

V psaní, rozvíjení fantazie je kus štěstí co hledáte v životě, nebo aspoň uspokojení z toho co se povedlo

Lucie van Houten Kunešová svatební
fotografie
     píšící modelka a skvělá dívka

Budeme pořád jen číst ty texty článků v novinách od lidí, co se skandály živí?  

Pište svoje příběhy, život už znáte a fantazii se meze nekladou. Až to napíšete, pocítíte uspokojení a radost z toho, že jste se něco naučili. Lidi čekají na něco nového a chtějí napodobit váš příběh !

V psaní, rozvíjení fantazie je kus štěstí, co hledáte v životě, nebo aspoň uspokojení z toho co se povedlo. Na webu to zůstane, budete se k tomu, až se naučíte, někdy vracet a každým dnem poznávat něco nového. Taky jsem začínal, dnes ovládám doménu i počítačové forum, google aplikace a opravuji svůj počítač. Jen na Faceboku mám deset stránek, kam je pořád co psát. Chytněte se nápadu, prokrastinace (lenost) není naším volbou.

Fotografujete? Sláva. Máte se čím pochlubit s komentářem co se dá číst jako příběh. Nebojte se, nápady se rodí najednou...jen je zachytit.

Práce i zábava to je psaní webu

Začněte psát, uvolním některý blog a pozvu tam jako autora, nebude potřeba nic zakládat a 30 (třicet) stránek má místa dost, podle toho co je náplní tvých myšlenek. Budeš je mít po ruce naučím tě tam psát i co je to odkazovat na své publikace. Rowlingová a jiné ženy zbohatli na tom, co napsali. Lidi chtějí číst pohádky, ale i osobní příběhy.

Vytvořte příběh s trochou fantazie, dáme to na web!

Nebuďme pasivní konzumenti, když něco se povede a dám to na web - chodím pak zbytek dne s úsměvem od ucha k uchu...
Přátelé, napište svůj příběh z reálného života co si pamatujete, zkuste to, není to těžké, upravím to a publikuji podle tématu na některé ze svých 30 ti stránek! Každý máme některé zážitky, radosti dobré i méně a nenechávejte je zapadnout...možná ještě budete čtení...odvažte se a pošlete mi je zprávou (emailem)...přeji
hezký den!
Budou vás možná zrazovat, oblbovat a třeba i manipulovat vaši známí - přátelé (ti převlečení). Vy se nedejte zviklat. Vzory máte. Výběr bloggeru máte. Nezačínejte hned samostatným blogem co bude jen pro legraci internetovým "ufouňům". 

Stačí zde se ozvat v komentáři, email kvůli spammerům volně neuveřejňuji...

LENTA IRA DEORUM EST Pozvolna roste hněv bohů a Můj pohled na svět a na to co se právě děje

Open Office

Podle Iuvenala (Satiry), který také říká, že hněv bohů je velký, ale dlouho trvá, než vzplane. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Můj pohled na svět a na to co se právě děje:

Kdo surfuje pravidelně po internetu a podrobněji je seznámen s tím, co kdo a kde píše, k čemu se negativně vyjadřuje, ten ví, jak jsou negativistické články úrodné. Rostou jako houby po dešti, ovšem rozmnožují se tím, jak různí ti deprivující jedinci a  osobnosti (psychopatologické) postupem a postavením je podněcují k růstu. Důležité je, že samé negativní jevy převládají. Produkty jsou značně zákeřné a jedovaté. Vzbuzují i vzdálené odezvy krajanů ve světě.
Milí přátelé, tyto stránky čtete často a denně je vás kolem pěti set. Mám možnost vaše vstupy sledovat, s přehledem Google analytics. Vím tedy co se líbí, co zaujalo, kde křivky vstupu na stránky jdou nahoru i kde je dočasný klid. Vím jaké prohlížeče používáte a odkud vstupujete na stránky(vyhledávače) ne však soukromá data.

Ty Google chrání, pokud je sami nenabízíte všude. Ze stránek si získal oblibu zejména web Myslivost. Ale i další cestovatelské weby jsou úspěšné zejména technický i publicistický BrowserWebSite.
Vyznávám pozitivní hodnoty a přizpůsobuji tomu své stránky. Hodnota lidského života a úspěchu je vysoká a zasluhuje kvalitu.

Internet je bohužel velké smetiště, kde se už i Google ztrácí. Je zaplaven balastem. To zde nebude nikdy, snaha je, abyste se cítili v bezpečí informací, měli radost ze zajímavých i poučných článků, proložených vtipy, ilustračními fotografiemi a videy.

Reklamy jsou zde bezpečné a nesledují vaše soukromí. Jsou rovněž vybrané a kvalitní ... tedy nejsou agresivní jako na bulvárních serverech. Práce mne těší, pokud i vás zajímá výsledek. Vím, že je dobrý. Vždyť nešetřím časem, provozem počítače (běží až 18 hodin nepřetržitě) Uplatním zde své zájmy, široké vzdělání i zkušenosti. Píši z hlavy a v textu chybuji jen zřídka. Mám zpětnou vazbu a kontroluji svoji práci. Používám i záběr studia řady knih, odborné literatury, terminologie a zpracovávám i související informace. Mohu říci, že z úspěchem ovládám nejen práci s počítačem, ale také mu z velké části rozumím a umím jej nastavit a sledovat jeho zabezpečení. Průběžně se spolu učíme anglicky (web DnesAnglicky)

Použité prohlížeče internetu Opera , Opera portable 10 alpha , Mozilla Firefox 3, Internet Explorer, několik pomocných prográmků jako ClipGuru a hlavně Dokumenty Google a vlastní databázi fotografií z cest. Kromě Skype, ICQ, používám Jabber, Jabbim, několik emailových schránek. Videa - AshampooClipFinder a DownloadHelper.

Dnešní ukázka z kuchyně autora je u konce ... těšte se na příští setkání Můj pohled na svět a na to co se právě děje.