Uzené maso. Prostřeno, Zdraví, Životospráva. Konečně pořádná porce domácího uzeného s knedlíkem. Hlad už mít nebudete!

Domácí uzené, zelí a bramborové knedlíky

Kdybychom dokázali být skutečně v přítomném okamžiku a otevřenou pozorností si vše uvědomovat, neztrácet v životních situacích ze zřetele své já...

Starost, úzkost, smutek a deprese?

Když se řekne léčba depresivního onemocnění, automaticky se nám vybaví léky, antidepresiva 

V nejvážnější, akutní fázi deprese se bez nich pacienti skutečně neobejdou.

Dokážou člověka stabilizovat a snížit nejpesimističtější myšlenky a pocity. Po nějaké době ale přestávají mít ten správný efekt, a navíc mají z dlouhodobého hlediska nežádoucí účinky. K vyléčení jako takovému totiž nevedou samy o sobě, jak ukazuje statistika relapsu: s každou proběhlou depresí se pravděpodobnost další deprese zvyšuje.

Převratné a zároveň velmi nadějné jsou v tomto směru výsledky výzkumu, který zjišťoval rozdíly v efektivitě následné péče mezi třemi různými přístupy: běžnou antidepresivní farmakoterapií, terapií založenou na mindfulness (neboli na meditaci všímavosti) a placebo.

U pacientů s přechodným vymizením příznaků deprese se jako nejefektivnější ukazuje terapie MBCT založená právě na meditaci mindfulness (všímavosti) – Mindfulness-Based Cognitive Therapy. Její efektivita je totiž i 10 měsíců od počátku následné péče vyšší než efektivita antidepresivní farmakoterapie – a navíc bez vedlejších účinků léků. Závěrem výzkumu je mimo jiné tvrzení, že MBCT nabízí účinnou ochranu před relapsem deprese.

Tyto výsledky znamenají, že máme k dispozici klinicky ověřenou metodu, která je vysoce účinná v následné péči depresivního onemocnění. A zároveň, že tím pádem obecně výborně funguje na občasné depresivní stavy, na pesimistické myšlenky a negativní pocity – tedy na fáze, které (pokud si s nimi člověk sám neporadí a dovolí, aby se kumulovaly) můžou vést právě až k depresivnímu či jinému duševnímu onemocnění. Pravdou ale na druhou stranu je, že zatím tato informace není všeobecně známá.

Deprese se totiž může vkrádat do našeho života postupně, téměř nepozorovaně.

 Začíná únavou, přetížením a vyčerpáním a permanentním stresem, které často tvoří naši každodenní realitu, pokračuje přes popudlivost, podrážděnost, špatnou náladu a pocity nespokojenosti až k pocitům sklíčenosti, úzkosti, nenaplnění, ztráty zájmu a smyslu života.

To jsou postupné varovné signály.

Existuje nespočet doporučení, jak s těmito stavy "bojovat". Můžeme je přehlížet, můžeme si říct, že se s tím nedá nic dělat a že jsou běžnou součástí života (Co naděláš?), nebo si můžeme říct, že až bude nejhůř, někdo nám určitě pomůže. Můžeme však také už od začátku poslouchat varovné signály svého těla a rozhodnout se pro to s tím něco udělat.

Jakákoli skutečná změna v nás je o přijetí vlastní zodpovědnosti a o konkrétní osobní práci a úsilí. Mnoho lidí má dojem, že ke změně stačí jen změna myšlení, ale osobní změnu přináší konkrétní osobní zkušenost, ne znalost. A nejlépe je to vidět právě na příkladu negativních emocí a myšlenek.
Akceptováním, nezaujatým pozorováním, uvědoměním a nerozvíjením docílíme toho, že síla negativních myšlenek postupně slábne.

Pokud si přečteme, že negativní myšlenku máme zahnat a nahradit pozitivní (třeba jít se bavit a zapomenout na to), negativní myšlenka tím nezmizí, jen se dočasně "schová". Nebudeme se tím cítit lépe, jen zapomeneme na to, jak se ve skutečnosti cítíme, tím, že dáme dočasně svoji pozornost jinam.

Stejné to může být, když budeme znát třeba celou moderní psychologii nazpaměť – to ale neznamená, že jsme poznatky interiorizovali a aplikujeme je ve svých životech. Anebo s přirovnáním osobní změny ke sportu: pozitivní účinky sportování se dostaví až tehdy, kdy skutečně sportuji, nedostaví se, když si o účincích a o sportu čtu, i kdybych výborně rozuměl každému detailu.

Spouštěčem úzkostných, negativních a depresivních pocitů a myšlenek jsou negativní myšlenkové programy v nás, které – pokud o to stojíme – musíme změnit nakonec jen my sami. Máme skvělé možnosti si o tom zjistit informace, můžeme mít i to štěstí, že se nám dostává podpory a porozumění ostatních, včetně odborníků, ale ta změna nakonec je na nás.

S rozvojem pozitivní psychologie a s objevem neuroplasticity (celoživotní schopností mozku se strukturálně i funkčně rozvíjet) dnes víme, že náš prostor pro změnu nebo jinak řečeno naše pole působnosti pro změnu se pohybuje mezi 40 a 50 %. Ostatní faktory – jako jsou naše predispozice a vliv prostředí a okolností – změnit (prozatím) nelze.

Takže až z jedné poloviny můžeme sebe a svůj život měnit a tvořit, pokud o to stojíme – změnou myšlení, sebeovládáním, sebepoznáním. Máme tedy možnosti se měnit sami více, než si možná myslíme.

Negativní emoce?

Jen pro upřesnění: dnes se často používá negativní a pozitivní emoce. Z jistého úhlu pohledu je to nesprávné dělení. Spíš by se hodilo používat označení příjemné a nepříjemné pocity a myšlenky, aby v tom byl zdůrazněn aspekt, jak my tyto myšlenky a pocity subjektivně vnímáme. A pak v tom hraje roli ještě úroveň, ze které se na to díváme.

Nejprve budeme emoce a myšlenky rozdělovat na negativní a pozitivní, případně příjemné a nepříjemné, později, ve vyšších stupních procesu individualizace, už to takto rozlišovat přestaneme a všechny myšlenky a emoce "jen" budou součástí Já. V tomto procesu růstu je ale nutné si svoje psychické procesy integrovat je do svého Já jako součást sebe sama.

Určitá část našich negativních myšlenek souvisí také s nesprávným přístupem k životu a s naší nevděčností. Pramení z toho, že se více zaměřujeme na to, co bychom chtěli, aby se stalo, případně na to, co bylo, než na to, co je teď. 
Kdybychom dokázali být skutečně v přítomném okamžiku a otevřenou pozorností si vše uvědomovat, neztrácet v životních situacích ze zřetele své já, tak by pro většinu negativních myšlenek téměř nezbylo místo. A ty ostatní, které jsou opravdu vážné, bychom zpracovali metodou defuze.

Vzít na vědomí a nechat odejít...

Jak tedy konkrétně a skutečně efektivně na negativní myšlenky a emoce? Postojem defuze. Výzkum Andrease Larsssona (2015) zkoumal rozdíly v efektivitě zvládání negativních myšlenek dvěma různými metodami: metodou kognitivní změny (nahrazením jedné myšlenky jinou) a metodou defuze neboli oddělení negativní myšlenky a sebe.

K tomuto oddělení dojde tím, že k našim myšlenkám (a emocím), k tomu, co se v nás děje, zaujmeme zároveň laskavý, otevřený a hlavně nezaujatý a pozorující postoj. Jednoduše řečeno: pozorujeme, co se v nás děje, necháme to proběhnout a odejít.

Akceptováním, nezaujatým pozorováním, uvědoměním a nerozvíjením docílíme toho, že síla negativních myšlenek postupně slábne. Jak ukázal výzkum: kognitivní změna nebyla bez účinku, ale defuze se ukázala jako účinná metoda zvládání negativních myšlenek, neboť síla a frekvence negativních myšlenek při ní klesá.

Defuze je metoda ne úplně snadná a samozřejmá, která vyžaduje trénink a trpělivost, která ale přináší rychlé a trvalé výsledky. Defuze se navíc shoduje s principem meditace všímavosti (a s principy MBCT, o které byla řeč výše v souvislosti s léčbou deprese).

Meditace všímavosti nás právě učí rozvíjet tuto dovednost nezaujatého a akceptujícího uvědomování si toho, co je obsahem našeho vědomí v přítomném okamžiku. Postupným tréninkem v nás vytváří nadhled a odstup. Pak dokážeme mnohem lépe zvládat negativní stránky života (a radovat se z těch příjemných).

Je to, jako když nasypete sůl do skleničky s vodou: voda bude velmi slaná, když ale stejné množství nasypete do řeky, bude to sotva postřehnutelné. Tento odstup a nadhled si však nemůžeme nikde "koupit" – vznikne v nás samovolně naší osobní prací na sobě (i když to není práce v klasickém slova smyslu, ale jde spíše o uvědomování si a "pouštění", naši rozhodnost a odhodlanost to však vyžaduje) a tréninkem.

A doba je pro to dnes vhodná. Zatímco před třiceti čtyřiceti lety byla meditace považována za exotický výstřelek, kterému se věnovala hrstka hippies oddávajících se kouření trávy a téměř nikdo z vědecké komunity jí nepřisuzoval váhu, dnes je hlavně díky klinickému ověření a kodifikaci mindfulness programů (Jon Kabat-Zinn) náhled úplně jiný.

Dnes jsou tyto programy využívány v nemocnicích, v psychoterapiích, ve vzdělávání, v osobnostním rozvoji, ve sportu, v byznysu, a dokonce i v politice. Vysokému zájmu odpovídá i množství vědeckých publikací a výzkumů, které jdou do stovek ročně. Na meditaci mindfulness se dokonce specializuje samostatná disciplína neurověd – meditativní neurovědy.

Je to jedna z dnes dostupných cest efektivního osobního rozvoje založeného na seriózních informacích a přístupech.



Zdroj: psychologie a sociální sítě

Chronický únavový syndrom obvykle začíná náhle, zdánlivě bez zjevné příčiny. Nemocní si stěžují zejména na neadekvátní únavu, která nesouvisí s prováděnými úkony a denní činností.

ZZS zdravotnická záchranná služba v akci

Psychiatrická onemocnění

Další názvy: myalgická encefalomyelitida, CFS, chronic fatigue syndrom, CFIDS, chronic fatigue immune dysfunction syndrom, chronický únavový syndrom s imunitní dysfunkcí, islandská nemoc, nemoc Akureyri, nemoc royal free, neurastenie

Popis chronického únavového syndromu

Chronický únavový syndrom je pojem, který u řady odborníku nenašel své místo a často bývá jeho existence zpochybňována. Nicméně daný stav u pacientů existuje a nelze jej dnes popřít. Jistě není pro nemocné lehké se v dnešní době zorientovat, oč se přesně jedná. V mediích je totiž k dispozici celá řada článků a názorů na toto onemocnění, a tak laikovi nezbývá nic jiného než se s některou variantou popisu a příčiny jeho onemocnění ztotožnit. Tento text poslouží jako upřesnění a vyvrácení některých mylných názorů na toto onemocnění, které ještě dnes i mezi některými odborníky panují či panovaly.

Každého z nás potkává únava.

Může to být normální (fyziologická) reakce organismu na zátěž, ať už fyzickou či psychickou, nicméně to může být i nespecifický příznak určitého tělesného (infekce, cukrovka, krevní choroby, nádory) či duševního onemocnění, užívání léků, některých drog apod.

U různých lidí se však únava projevuje různým způsobem a v jiné míře. Někdo si více stěžuje na slabost, nesoustředěnost, ospalost, malátnost, nevůli, jiný může být psychicky vyčerpaný a nechce se mu nic řešit, bez ohledu na to, že by byl nějak tělesně unaven.

V populaci se zvyšuje výskyt únavových stavů, což souvisí s civilizačními faktory – stresem, se stále se zvyšujícími nároky v povolání, domácnostech, v péči o rodinu, o finanční zabezpečení apod.

Obecně panuje názor, že dnešní životní styl je uspěchaný, nevyvážený a obzvláště náročný pro ženy, jakožto nositelky dvojrole – ženy mající své povolání a k tomu povinnosti v domácnosti a v péči o rodinu.

Únavou trpí velká část populace, ale jen asi 2–3% splňují podmínky chronického únavového syndromu. Jedná se o chronickou poruchu spojenou se silnou únavou trvající alespoň 6 měsíců, která neodezní ani po uložení na lůžko. Únava omezuje denní činnosti až pod 50 % stavu dosahovaného před nástupem onemocnění a jsou vyloučeny ostatních příčiny, které by mohly být zdrojem chronické únavy (onkologická onemocnění – nádory, autoimunitní choroby, infekční choroby, psychiatrická onemocnění, endokrinní choroby a další).
Doprovodnými příznaky chronického únavového syndromu mohou být zvýšená teplota, která se zvyšuje po tělesné a duševní zátěži, dlouhodobé bolesti v krku, zvětšení a citlivost mízních uzlin – zejména krčních, bolesti svalů, kloubů a hlavy, poruchy spánku, světloplachost, zapomnětlivost, napětí, úzkost, neklid a další neuropsychické změny a náhlý začátek problémů. Pokud není stav vhodně léčen, může nemocného i invalidizovat.

Dříve hodně diskutované téma souvislosti tohoto syndromu s viry Ebstein-Barrové (EBV) a výskyt protilátek proti EBV u pacientů značící prodělané či akutní onemocnění vyvolané právě touto infekcí, byla zpochybněna již v několika studiích. Navíc se udává, že utvořené protilátky proti virům EBV, tj. známka prodělaného onemocnění (promořenost) má v populaci více než tři čtvrtiny jedinců, ne-li 90%. Dnes se víceméně jako vyvolávající příčina dají považovat opakované stavy nemocnosti (různé virózy), životní krize nebo zátěžový způsob života.
Pro pacienty je často těžké přijmout fakt, že se u nich neprokáže žádné tělesné onemocnění a jsou lékařem v horším případě buď ignorováni nebo v lepším případě doporučeni na psychiatrii. Skutečně je tomu tak – chronický únavový syndrom je dnes pojímán jako onemocnění klíčící na podkladě psychické poruchy a bývá ztotožňován s psychiatrickou diagnózou neurastenie (diagnóza F 48.0).

Neurastenii řadíme mezi neurotické poruchy, kdy si pacient stěžuje převážně na únavu a vyčerpání, které nejčastěji přičítá nějaké tělesné nemoci. Obvykle se dělí do dvou typů, které se víceméně překrývají. První typ souvisí se zvýšenou únavou po duševním vypětí (např. při problémech v zaměstnání, v rodině…), druhý typ pak s pocity zvýšené únavy a fyzické slabosti po minimální tělesné námaze. U obou typů se mohou vyskytovat příznaky jako jsou bolesti hlavy, neschopnost se radovat (anhedonie), podrážděnost, úzkost, depresivní stavy, nespavost či naopak zvýšená spavost (hypersomnie), obavy o své zdraví a mnohé další. Druhý typ pak asi nejvíce koreluje s termínem chronický únavový syndrom, neboli CFS (chronic fatigue syndrom).

Rizikové faktory únavového syndromu

Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je psychické i fyzické přepětí, stres, neschopnost relaxovat. Jsou i podklady toho, že v některých rodinách se tento syndrom vyskytuje častěji, což znamená, že existuje i určitá genetická vloha vyšší vnímavosti na podněty, které mohou onemocnění vyvolat (zejména pak u jedinců, kteří hůře zvládají stresové situace apod.).

Prevence únavového syndromu

Vhodnou prevencí se rozumí naučit se zvládat vlastní život tak, abychom nebyli přepjatí, pěstovat si zdravou sebedůvěru, pravidelně si dopřávat odpočinek, najít si koníčka, kterým se můžeme odreagovat a odpočinout si. Jelikož často bývají spouštěčem problémy ve vztazích, ať už rodinných či v zaměstnání nebo jinde, je přínosné se naučit vhodně jednat s lidmi a tzv. „pěstovat dobré vztahy“, i když některé životní události samozřejmě ovlivnit nedokážeme.

Příznaky únavového syndromu

Chronický únavový syndrom obvykle začíná náhle, zdánlivě bez zjevné příčiny. Nemocní si stěžují zejména na neadekvátní únavu, která nekoreluje s prováděnými úkony a denní činností. Spánek a odpočinek ovládá celý den nemocného a přitom nepřináší úlevu. Častá je i progrese onemocnění do té míry, že dotyčný již není schopen vstát z lůžka a normálně fungovat, až si nakonec musí zařídit pracovní neschopnost.

Pracovní neschopnost může mít několik týdnů, měsíců i let a v závažných případech se do pracovního procesu již někteří jedinci nevrátí nikdy. Syndromem trpí častěji ženy ve středním věku, což je vysvětlováno jako vyšší pracovní vytížení žen v práci, a poté i v domácnosti a v péči o rodinu.
Vedle únavy se pak mohou objevit i bolesti v hrdle, zduřelé krční uzliny (což bylo dříve připisováno právě infekci virem EBV), bolesti hlavy a svalů (proto dříve označení myalgická encefalomyelitida), bolesti kloubů, poruchy spánku (nespavost či zvýšená spavost-hypersomnie), závratě, podrážděnost a mnohé další.

Léčba chronického únavového syndromu

Přibližně polovina nemocných se uzdraví spontánně sama a bez léčby. Druhá polovina takové štěstí nemá, nicméně onemocnění je léčitelné a relativně zvládnutelné, pokud je podchyceno včas a nemocný se dostane do rukou odborníka a je ochotný spolupracovat a přijmout fakt, že může být i psychicky nemocný (což v dnešní uspěchané a tvrdé době není samozřejmě nic výjimečného).

Z léčebného hlediska je nejdůležitější vyhnout se dohadování o příčinách poruchy a přijmout psychické onemocnění jako fakt. Připomeňme, že únava fyzická i psychická jsou stejně důležité a obojí je řešitelné.

Nemocný, který se cítí unavený, častěji či stále odpočívá, aby se vyhnul ještě vyšší únavě, ubývá mu i svalová hmota. To je také příčinou stále se snižující výkonnosti. V nemocném to zvyšuje pocit, že je stále více a více unavený. Jedná se o začarovaný kruh. Je proto důležité, aby nemocný určitou předepsanou činnost vyvíjel a plánovitě svou aktivitu zvyšoval.
S nemocným je obvykle probrán dosavadní život a určité životní události jsou zhodnoceny a případně prodiskutovány jako vyvolávající faktory (významné životní události, konflikty apod.). Vhodnou léčbou je i skupinová a individuální psychoterapie, meditace, hypnóza, arteterapie a muzikoterapie, které u nemocného vedou k uvolnění, zrelaxování a zvýšení sebevědomí.


Z léků se používají farmaka podávaná při depresích, tedy antidepresiva. Odstraňují přídatné depresivní stavy a úzkosti, obavy z onemocnění a v léčbě syndromu mají celkově velmi dobrý účinek.

Pokud trpíte dlouho trvající únavou, jejíž příčinu si nejste schopni odhalit, měli byste určitě navštívit praktického lékaře, který minimálně provede prohlídku a krevní testy, aby vyloučil infekční, či jiné onemocnění. Může být vyvolána i dlouhodobým nedostatkem spánku, proto dbejte na vhodný harmonogram spánku a pracovních činností. Nepřetěžujte se v práci, činnost v rodině spravedlivě rozdělujte i mezi ostatní její členy – pokud to jde. Najděte si koníčka (např. jógu), který vám pomůže zvládat stres a přetažení, pravidelně relaxujte.

Komplikace únavového syndromu

Nejzávažnější komplikací, při nevhodné či žádné léčbě, je invalidizace pacienta, který již není schopen docházet do zaměstnání, vést normální rodinný život a vůbec vést život takový, jaký vedl před výskytem poruchy.

U pacientů trpících tímto syndromem často nacházíme zvýšený výskyt depresí a úzkostných stavů, pramenících z beznaděje, kterou prožívají při dlouhotrvající únavě, jejíž příčinu si neuvědomují, nedokáží si jí vysvětlit, zbavit se jí, ani nijak potlačit. Nejhorší pro pacienta pak je odmítaní léčby a přítomnosti poruchy ze strany lékaře, což může vyústit až k těžkým depresivním stavům.


#myalgická encefalomyelitida, CFS, chronic fatigue syndrom, CFIDS, chronic fatigue immune dysfunction syndrom, chronický únavový syndrom s imunitní dysfunkcí, islandská nemoc, nemoc Akureyri, nemoc royal free, neurastenie

Spánek je reverzibilní směs fyziologických a behaviorálních změn charakterizovaná odpojením percepce od prostředí a vymizením odpovědi na značný rozsah smyslových podnětů.

Talovín zimní přináší první známky jara

Bolest je definována jako nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním nebo možným poškozením tkání, případně popisovaná pojmy pro takové poškození.

Bolest je vždy subjektivní. Bolest je dvousložkový jev: má fyziologický a kognitivní-emoční aspekt. Aspekty zpracovávají odlišné neuronální sítě, která mají společné uzly.
Kognitivní-afektivní stránka bolesti se dá modulovat odvedením pozornosti, které může využít i virtuální realitu nebo placebem. Významný je empatický aspekt bolesti.

Vědomí, pozornost, opomíjení

Probouzecí reakce je výsledkem činnosti retikulárního ascendentního systému horního pontu a mesencefala. Oboustranné poškození je příčinou kómatu. S mechanismem orientované pozornosti souvisí probouzecí reakce ve ventrolaterálním talamu.
Vegetativní stav je definován jako nepřítomnost jakékoli adaptivní odpovědi na zevní prostředí, nepřítomnost jakéhokoli důkazu fungujícího sebeuvědomování, které by přijímalo nebo vydávalo informace u nemocného, jenž má dlouhé stavy bdělosti.

Persistující vegetativní stav se odlišuje od permanentního vegetativního stavu:

Persistující VS se definuje 4 týdny po úrazovém nebo neúrazovém poškození mozku, VS pacientů s metabolickým, nebo degenerativním poškozením mozku případně při vývojových malformacích Do té doby jen „vegetativní stav“ Zotavení z PVS jenž je následkem úrazu, je po 12 měsících nepravděpodobné.
Permanentní VS je definován nepřítomností udržitelných, reprodukovatelných, nebo volních odpovědí na normální nebo poškozující zrakové, sluchové, taktilní podněty, chápání a vyjadřování jazyka, spontánní motorické aktivity, která má smysl, včetně hlasu.
Případ Američanky T. Schiavové ukázal, jak se permanentní vegetativní stav může stát politickou záležitostí.
Příčinami vegetativního stavu bývají rozsáhlá poškození mozkové kůry, vláken propojujících kůru s dalšími částmi mozku, zejména s talamem, diencefala a horního kmene.
Životně významná je diferenciální diagnostika vegetativního stavu: je nutné přesně odlišovat kóma, akinetický mutismus, locked-in syndrome, hlubokou demenci.

Spánek je reverzibilní směs fyziologických a behaviorálních změn charakterizovaná odpojením percepce od prostředí a vymizením odpovědi
na značný rozsah smyslových podnětů.

Květy naší zahrady

Spánek je v mozku vždy lokální jev, charakterizovatelný elektrofyziologicky a funkčními zobrazovacími metodami. Evolučně se spánek považuje za adaptaci na kolísání teploty a světelného toku v prostředí.
Spánek probíhá ve fázích, které mají fyziologický význam pro homeostázu, výstavbu a přestavbu neuronálních sítí, paměťové procesy a energetickou úsporu. Aktivita mozku se v jednotlivých fázích odlišuje.
Charakteristickou, poměrně častou celoživotní poruchou je narkolepsie.
Orientovaná pozornost má senzorické a motorické rameno. První je retikulo-limbicko-talamo-kortikální systém, druhé je talamo-striato-kortikální systém.
Za test systému orientované pozornosti lze považovat Stroopův a Wisconsinský test.
Poškození úzkých profilů sítí vyvolává senzorické nebo motorické opomíjení čili neglect.
Visuospaciální opomíjení se projevuje poruchou pozornosti pro poloprostor, v plně vyvinutém případě ve všech smyslových modalitách.
Kromě toho se za součást syndromu opomíjení považují alestézie, anosognózie, anosodiaforie, extinkce a pocit nenáležitosti.

Zajímavým jevem je zkušenost pobytu mimo vlastní tělo (out of body experience),
která může být součástí jevů doprovázejících klinickou smrt. Lze ji vyvolat stimulací kůry na pravostranném pomezí spánkové, temenní a týlní kůry.
ADHD, porucha pozornosti s hyperaktivitou, je častý syndrom, jenž má genetické zázemí a vyvolávající příčiny ze zevního prostředí, například tzv. psychosociální nepřízeň.
Syndrom má neuroanatomický korelát, považuje se za dysfunkci kortiko-striato-palidového obvodu.
Syndrom ADHD je významný s ohledem na prognózu a prolínání s poruchou chování, úzkostnými poruchami a depresí v dětství a dospívání.
 
ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP), Porucha pozornosti s Hyperaktivitou patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.
Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii, aktuálně používané označení syndromu vychází z popisu projevů této poruchy.

Na vzniku ADHD se přibližně z 80 % podílí dědičnost. Prozatím bylo objeveno již několik genů spojených s poruchou. V ostatních případech při vzniku poruchy přispívá různou měrou problémové těhotenství, prenatální vystavení alkoholu a tabákovému kouři, předčasný porod s výrazně nižší vahou novorozeněte, extrémní množství olova v těle a poranění prefrontální kůry v mozku po porodu. 
Podle některých názorů má na vznik a rozvoj hyperaktivity vliv nadměrné užívání cukru, přídatných látek (zejména brilantních barviv, jako např. tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104) – od 20. července 2010 mají v Česku výrobci povinnost uvádět v případě, že výrobek obsahuje tato barviva, na obalu upozornění „může nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“), nadměrného sledování televize nebo špatného zvládání dítěte rodiči. 

Symptomy ADHD se mohou prohloubit u dětí používajících léky na epilepsii v důsledku jejich vedlejších účinků, které jsou však napravitelné. ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylkami ve vývoji centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního). Tímto jsou pak ovlivněny prakticky všechny kognitivní funkce. Vyšetření MRI prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií vpravo a corpus callosum vpravo. ADHD jsou také vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch.

Člověk je dvakrát za život dítětem - z dopisu matky dceři...

Každý nějak žije tak i lidé na Václaváku a stáří přichází...

Dopis matky pro dceru: 
 „Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím.

 Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu samou věc, nepřerušuj mě prosím slovy „Vždyť jsi mi to říkala před chvíli“…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi.

Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá?

Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami… V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou.

 A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit. Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… tvoje máma."

Probuzení a radost ze života to je ukazatel zdraví člověka! Opravdu je velice rozhodující vaše ráno a opravdu jsou velice rozhodující myšlenky v něm.

Perský kocourek Sammuel tě vítá do nového dne

Každé ráno se musíme probudit s myšlenkou, že se těšíme na den, který prožijeme.

Je to jedna z nejlepších zásad jakou můžete v životě číst.

Opravdu je velice rozhodující vaše ráno a opravdu jsou velice rozhodující myšlenky v něm.

Nevěříte?


Experti vám to připomenou....

==>      i bez litrů kafe ráno.

Pivo a dobré zažívání svobodné rozhodnutí. Ubrat, Ubrat, Ubrat, ubrat na jídle, soli, koření, příchuti...

Pivo podporuje chuť a trávení

Je to reálné. A žít je tak těžké...

Pohádky stále vítáme jako malé i velké děti. Svět v pohádce = život v pohádce. A žít je tak těžké, nejen v nesvobodě (pro někoho)
Nechcete přece žít a brát sociální dávky, žít a tloustnout a kdyby tuk mohl, obalil by i mozkové závity. Ale stejně si představte, jak vypadá taková krev (krevní sérum) po přejedení tučnými jídly.

Tušíte správně je to chylosní, žlutá tekutina co putuje v cévách. Už vám kvete cholesterol v obličeji a na očních víčkách? Tvrdnou cévy a játra?
No nebojte se, kupte si trekingové boty a hůlky nebo podobné nářadí a jde se na to.
Je to dobrý začátek.

Ubrat, Ubrat, Ubrat, ubrat na jídle, soli, koření, příchuti...

Švec v pohádce měl hlad a trpěl nesvobodou, aterosklerózu neměl, obézní nebyl a běhal svižně. Zkuste to taky, zakažte si to množství jídla (žravost zahubí - dle jakéhosi politika se nazývá
 Cesta do pekel =
=Hypertense, aterosklerosis, atero věnčitých tepen, tepen dolních končetin - to je zážitek... .(ironie) žlučníkové kameny i cukrovka (už u kojenců!)

Co teprve, když rupne aorta (při atero plátu), odborně dissekující aneurysma aorty - hrozivá, smrtící příhoda u člověka, prasklá (podélně roztržená) a dissekující rána aorty.

Šokový děj - rychlá smrt. Umíralo se takto i při syphilis, dnes už jsou to problémy kornatění cév.
Tuto náhlou a většinou smrtící příhodu nelze jen tak zalátat, záplatovat i když emergency medicina dělá zázraky a hoši doktorský i za malý peníz se mohou uštvat (a jak jsou brzy šediví, vyhořelí!)
Pozorujte své lékaře, někteří jsou vyčerpaní, stresovaní, pronásledováni věčnými stěžovateli (kverulanty) a advokáty. Podejme jim pomocnou ruku a dejme jim podporu i peníze.

Jsou to ti první i poslední, kteří jsou při nás v nouzi nejvyšší!

Něco málo o zdraví:

Prevence je medicína 21.století.
Lidi si neuvědomují že je lepší investovat něco málo do zdraví, než po čtyřicítce dávat celou výplatu aby vás léky udržely na živu. Jak na to, co je to dělená strava a životospráva si řekneme  p ř í š t ě  z d e. Použijte zatím kritické myšlení, možná na něco přijdete sami.

Jen ne - nečtěte bláboly v magazínech a televizi. Na stránkách použijte vyhledávání, skvěle pracuje...stačí zadat slovo např . dělená strava.

Tak vidíte, začne se psát o nesvobodném ševci z pohádky a jsme doma v běžném životě. Milujme svůj život. Je jen váš, je relativně krátký, proto si ho nepodělejte už v mládí...! Bohužel - mladí starci ukazují opak. Nevybouřené mládí? Hledání sama sebe? Hledejte a kuřte s rozumem....

Svobodný svět je jiný věří v Boha i lékaře a zdraví si dobře platí. Není to povinnost lékařů řídit zdraví v Česku.

Barack Obama je Američan

Sami vidíte, kam dospěla morálka a uvědomění našich představitelů. A to mají být vzorem pro český národ.

  Není to povinnost lékařů řídit zdraví v Česku.

Kdo to sledujeme, víme, jaký je přístup ke zdravotnictví ve světě, zejména v Americe. Američané věří v Boha a milují svou vlast.

Rady lékařů si váží a respektují je, nic není zadarmo, ani zdravotní péče. Všechno stojí peníze.

V Česku zůstal sociální přístup, zvaný Zadarmo. Poškozené vědomí a manipulace nedovolí svobodnému rozvoji myšlení, přijmutí rad lékařů a dehonestují medicinu na službu zadarmo, a neznáme ani děkuji.
Hlavně, že nedáme 30 korun. Ale dáme příležitost civilizačním chorobám. Všichni pak zaplatíme jejich léčbu v tisících i milionech korun. Věčné sváření nesvobodných, nesvéprávných, malinkých Čechů. 
Prodejme katedrálu, na co víra v Boha, neplatí a nedá 30 korun. Na co láska k vlasti, sebereme bohatým budeme se mít dobře, máme rádi sebe, svoje břicho, svoje supermarkety, pivo a hokej. Někteří jistě  čekají na Ilju Muromce, ten vše vyřeší. Blaničtí rytíři fuj, to je šlechta - dávno znárodněná pro potřeby strany. Jan Hus je pravda? Ne, jen manipulace a cílená dezinformace totality pro hlupáky co ovládáme.

Komentuji: co je zdarma, stojí v očích člověka za nic, nemá to žádnou hodnotu. Lenin a Marx vám to jistě vysvětlí. 

Hroznové víno jako ovoce

Hroznové víno

Hroznové víno

jako ovoce nám přináší mnoho pozitivního. To věděli již staří Řekové, kteří hrozny podávali při svých hostinách a připisovali jim léčivý účinek. Protože kromě lákavého vzhledu, snadné dostupnosti a výborné chuti, nám poskytují celý koktejl vitamínů a minerálů posilujících naše zdraví.
Hrozny obsahují 80 % vody, vitamíny skupiny B a vitamín C. Z minerálních látek tu nalezneme hlavně mangan, hořčík, železo, draslík a vápník. Ačkoliv vinné hrozny obsahují jen malé množství esenciálních kyselin, zastoupeny jsou všechny. Dále pak velké množství vlákniny a sacharidů.

Na vlákninu jsou bohaté zejména slupky. Jejich konzumací posilujeme střeva proti ochablosti, působíme proti zácpě a zároveň odvodňujeme organismus. Také jej zbavujeme nahromaděných toxinů. Díky těmto schopnostem je hroznové víno skvělým pomocníkem v boji proti celulitidě!

Vinné hrozny působí na náš organismus močopudně. Urychlují průchod moči, a tak vyplavují bakterie. Tím mírní záněty ledvin. Hroznové víno chrání srdce a oběhovou soustavu tím, že dodává energii buňkám a zlepšuje zdraví artérií. Podporuje tvorbu červených krvinek a proudění krve. Také zabraňuje ukládání cholesterolu na stěnách artérií.

I jadérka hroznového vína, která mnohým nechutnají, mají své uplatnění. Lisuje se z nich olej, který je výborný v salátech a také se používá v kosmetice. Navíc jsou drcená jadérka skvělým peelingem. K dostání jsou i vitamíny obohacené výtažky z jader hroznového vína. Z celých plodů se připravuje kromě vína i vinný ocet. Sušením bezpeckových odrůd se získávají rozinky.

Jednoduché sacharidy v hroznovém vínu přináší tělu spoustu energie. Proto jsou hrozny vítanou svačinkou pro školáky, sportovce i rekonvalescenty. Měli bychom se však držet jedné zásady. Hroznové víno není dobré kombinovat s kefírem, mlékem či perlivou vodou. Tato kombinace dokáže spolehlivě podráždit žaludek.

I když jsou hrozny obecně považovány za kalorické ovoce, není to s nimi tak hrozné. Jejich kalorická hodnota je totiž 289 kJ/100 g. Mají střední glykemický index, takže je můžete směle zařadit do svého jídelníčku, i když právě držíte redukční dietu. Jejich sladkou šťávu můžeme využít při přípravě tolik oblíbených a moderních fresh juiců. Zvláště vhodné jsou v kombinaci s kyselejšími druhy ovoce, které přirozeně přisladí!

Historie pojetí zdraví a nemoci Souvislosti a úkoly mediciny Péče o zdraví Definice zdraví

Spousta ovoce a zeleniny - také to je o zdraví

Málokteré pojmy jsou tak často tematikou lidských myšlenek a rozhovorů, obav i nadějí jako zdraví a nemoc a máloco dovede vzbudit takový zájem jako zprávy o neobvyklých chorobách a náhlých úmrtích. 

Je to pochopitelné a souvisí to s vysokou, ne-li nejvyšší hodnotou, která bývá přisuzována zdraví a dlouhověkosti a určitým destruktivním tendencím ukrytým hluboce v lidském podvědomí“. (Erich Fromm)

V průběhu dějin lidského rodu se pojetí zdraví a nemoci mění:
magické a sakrální chápání zdraví a nemoci
hlubší pochopení zákonitostí funkce jednotlivých orgánů
přínosné nové poznatky pro péči o zdraví

Problémy:

určité odosobnění nemocného - zajímavý „případ“, nikoli trpící člověk, bližní.
Materialistický (konzumní) pohled na člověka ( jakýsi chemický reakční stroj)
-Úkolem medicíny – „stroj“ zachovat v chodu, práce (výkonu) schopný.
-Pacient – produkt – zisk (ekonomická kalkulace)

Definice zdraví - souvislosti

druhá polovina 20. století - pokusy o celostní chápání lidského zdraví
nemoc není věc sama o sobě přepadající člověka („dostal jsem angínu, mám tuberkulózu, chytil mě žlučník“), nýbrž spíše proces - sled na sebe navazujících epizod (psychosomatika)

„Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo zdravotního postižení.“ [Světová zdravotnická organizace (WHO) 1948]
„K dosažení stavu úplné fyzické, duševní a sociální pohody musí být jednotlivec nebo skupina lidí schopni stanovit a realizovat své cíle, uspokojit své potřeby, změnit své prostředí nebo se s ním vyrovnat. Zdraví je tedy nahlíženo jako zdroj každodenního života, a nikoli jako životní cíl. Zdraví je pozitivní pojem zdůrazňující sociální a osobní zdroje právě tak jako fyzické schopnosti.“

(Otawská charta podpory zdraví 1986)

Souvislosti zdraví a nemoci

Zdraví je částí kvality života, není s ní totožné:
...být šťastný nemusí nutně znamenat být zdravý
...lidé mohou být zdraví, ale nešťastní

řada nemocných působí relativně klidně a šťastně
Nemoc činí nemocným vždy celého člověka.

když člověk trpí - mění se postoj ke každodenním věcem života.


Zdravý člověk život stravuje, nemocný zhodnocuje


Zdroj: theses.cz

Jelen evropský - Slavnostní myslivecké menu. Myslivecká kuchařka a recepty i sv.Hubert

Hubert nepřerušil onu bohulibou činnost a pozvedl číš levou rukou.
Na fotografii je stádečko jelení zvěře...

Z vyprávění lesníka

Jako vystudovaný lesník není mi ani vaření a kuchaření cizí. Dovoluji si upřesnit, že nikoli bohyně lovu seděla na klíně lovce, ale lovec Hubert kdesi kdysi ve Francii - později prohlášený za svatého na jakési oslavě po lovu byl na počest hostitele posazen vedle manželky hostitele, prý neobyčejně krásné a pravou rukou se babral kdesi okolo lůna dámy což neušlo pozornosti hostitele a ten tudíž vyzval k přípitku na "Lovu zdar".

Duchapřítomný Hubert nepřerušil onu bohulibou činnost a na přípitek pozvedl číš levou rukou.

Odtud ta tradice dodržovaná generacemi Hubertova cechu a tedy na vysvětlení proč ono charakteristické uspořádání mysliveckého stolování....
Dát tip na slavnostní menu je velmi těžké, řada skutečných odborníků i těch dalších"rádoby" uvedla řadu receptur v různých publikacích typu "Myslivecká kuchařka" Já osobně zjistím-li, že konec receptu zní nakonec dochutíme magi, podravkou chilli už je pro mě takový recept nezajímavý....
   Lesovny, myslivny či fořtovny stály obvykle mimo vsi nezřídka z dnešního pohledu na idylických samotách.
Vše k životu se muselo vypěstovat a podle toho a podle postavení se tvořily zásoby. K objektu obvykle přináleželo i pole či louky. Taková rodina byla nucena se o sebe na celý rok postarat. Nakládané houby do soli, nakyselo, pod sádlo (neexistovaly mrazničky) borůvky, brusinky, ostružiny, místní typy třešní či slív na pálení, šípek či jalovec z čuníka sádlo a slanina jedenkrát týdně se stloukalo máslo. Z předešlého skromného popisu vyplývá že tyto subjekty byly téměř samostatné a do koloniálu se jelo třikrát za rok s potahem pro zásoby. Jídelníček byl skromný.

    Mnozí v dnešní době by se mohli domnívat že na tehdejší dobu dobu žila lesnická elita nad poměry. Vlastní drůbež,zvěřina hojné množství ryb - pstruhů ši lososů. Opak byl pravdou, žili skromně nicméně při množství církevních svátků si dopřáli...

Menu podle Kateřiny

Jako předkrm domácí šunku se zeleninou houby, nakládanou kukuřičkou, okurčičky jako polévka byl vývar z bažantí slepice či křepelky, hlavním jídlem byly jelení, mufloní, dančí či srnčí medailonky jednak s opečeným bramborem či malými bramborovými knedlíky se šípkovou omáčkou tedy přírodně nebo na smetaně s brusinkami či divočák pečený, smažený jako ragů apod.

    Moučník byl koláč s borůvkami či jiným lesním ovocem.
 V různých oblastech se jedlo totéž, záleželo na schopnostech hospodyně, ale na Šumavě to bylo po revírnicku na Benešovsku to bylo podle fořta.
Nakonec se pilo to domácí ostružinové víno, borovicová, jalovcová atd.Takže teď spokojen, apropo recept na 60ti procentní jalovcovou mám vyzkoušený.

-  Zvěřinové recepty si vyhledáte snadno na webu  →  třeba tady.

Z vyprávění starého lesníka

Samostatný příspěvek -->  o myslivosti navštivte zde....Myslivost !

#Příroda a myslivost, Šumava a okolí, Jídlo a zdraví, Příroda a zdraví, Zdraví, Historie, Potraviny, Myslivecké pověsti, Myslivecké menu, Humor

Kvalita života biologické možnosti Krása a nemoc primární prevence

Anna Ivanovich - ilustrační fotografie

Jak bojovat proti nádorům prsu  
(obecné sdělení)
Primární prevence
Známé informace:
 Přesnější příčina vzniku karcinomu prsu není známa, předpokládá se, že velký podíl mají ženské hormony - estrogeny. Primární prevence si klade za cíl pokračovat ve zlepšování životního prostředí. Daleko závažnější je ale změna životního stylu. V naší moci je nekouřit, omezit konzumaci alkoholu, tuků, nepřejídat se a naopak zajistit dostatek vlákniny, ovoce a zeleniny. Mluví se též o genetických faktorech. Ty se ale zvažují pouze u 5-10 %. Karcinom prsu nemá podle všeho dědičný charakter. Genetické vyšetření je proto jednoznačně definované pouze pro skupiny pacientek s větší rodinnou zátěží. Nádor prsu je těsněji spjat s nádorem vaječníků, dělohy a trávícího ústrojí.

Diagnostika
a vývoj nemoci:
Vývoj zhoubného nádoru bývá dlouhodobý. Ve chvíli, kdy se objeví příznaky, měla by se stanovit co nejdříve diagnóza. Podezření na nádorovou chorobu učiní většinou lékař na základě nálezu pacientky, ale jsou možné i jiné situace (výsledek screeningu, výsledek náhodného lékařského vyšetření apod.). Pracovní diagnóza je stanovena až na základě klinického vyšetření a mamografie. Poté následuje histologie. Často je diagnostika spojena již s léčebným výkonem (segmentektomie, lampektomie, ablace prsu). Zcela výjimečně se lze spokojit se závěrem cytologickým.

Co je kvalita života, jak ji udržet ? Součástí života jsou i jiné události, patří k nim i nemoc.
Život stojí za to žít. A ne ve strachu, ale naplno a s přáteli i nejmilejšími blízkými. 
Bojujme proti lidské hlouposti. Více je v článcích na bloggu. Čtěte, surfujte, všude jsou přiloženy
příběhy, zkušenosti, znalosti, zprávy z historie a také boj celebrit a osobností -
s životními událostmi a předěly. Viz zpěvačky, životopisy a jejich život s nemocí.

Jak na to, aby život byl kvalitní, krásný a plný ? Čtěte a přemýšlejte o tom !
       Read More.... více příspěvků z oboru lékařství (Medicina) je tady.

Karcinom prsu, Prevence, Diagnostika, Estrogeny, Genetika, Histologie, Životní prostředí

Zdroj: český internet, Onkoforum.cz

Přírodní úkaz zde se zastavte ...

Přírodní skalní útvar se stromy

Snímek si zvětšete kliknutím na něj a zastavte se, přemýšlejte,
 uvidíte víc, zapojte fantasii, uvidíte co všechno vypráví příroda
o vás, vaší duši, přáních, představách, snech, budoucnosti a přestanete věřit astrologii...tady, jak vidíte a promysleli jste to...je všechno co můžete
potřebovat i co možná chybí.

Skály jsou obývány rostlinnými společenstvy skalních štěrbin. Skály jsou extrémními stanovišti, jejich extrémní charakter je odvislý nejen od horninového substrátu a jeho vlastností, ale také od vnějšího tvaru, orientace a expozice skalních stěn.

 Rostliny obývající skály se nazývají petrofilní.

Skály nejsou obývány jen rostlinami, jsou také vyhledávanými hnízdišti ptáků.