Zobrazují se příspěvky se štítkemSociální sítě. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSociální sítě. Zobrazit všechny příspěvky

Myšlenka a moudro pro tento den a sociální sítě o chamtivosti

Screenshot bloger a iRozhlas.cz
Homo sapiens sapiens v chamtivosti 

za nejvyššími zisky nejenže spláchl kvalitní půdu tím, že do ní nasel plodiny, které mu sice přinášejí momentální zisk (naše vlast záhy zežloutne řepkou), ale

devastují krajinu, taky zničil všechny škůdce a zvýšil tak svůj zisk, avšak s nimi taky všechny opylovače a nesporně zničí cestou pesticidů, herbicidů, antibiotik a dalších – cidů také své spotřebitele a nakonec sebe sama. A to bude pro Zemi asi ten největší zisk.

Kde je dnes hmyz? Kde jsou ptáci? Kde je pražský vrabec? Kde budeme zítra všichni? Asi v neskutečné prosperitě naplno a přitom úsporně pálících krematorií.

podle Radkin Honzák, lékař, bloger a skvělý člověk

Poznámka: A co se událo právě teď v Americe?


#Svátky jara, Velikonoce, Myšlenka a moudro pro tento den, Radkin Honzák, Sociální sítě, Analýza, Blogger.com, CIVILIZACE, Internet

PLAVÁČEK a "Cokoliv můžeš udělat dnes, můžeš stejně dobře udělat i zítra, protože pozítří už to nemá cenu a včera bylo pozdě."

Kostel v Dobré vodě

Každý dobrý nápad se člověku dříve či později vymstí


Zákony Vesmíru jsou neúprosné a oblafnout je nelze. Jak říká staré přísloví - pozdě Bacha honit, když máte Mozarta. Nevím jak u vás, ale v naší domácnosti je to s nápady fifty-fifty. Půlku těch skvělých přináším já, zbytek manželka. O průser se jedná pokaždé.
Protože s dobrými nápady se to má tak, že o pár časových jednotek později se kvůli dilataci časoprostorového kontinua a reverzní podstatě kvantových částic přemění dobrý nápad ve špatný. Vždycky. Ve spolupráci s prajzskou národní vlastností udělat všechno hned jde o smrtící kombinaci.

Jsem naturalizovaný Prajzák, ale stále ve mě dřímají zbytky nonšalantního přístupu k práci a povinnostem, jak jsem se to naučil na západní výspě našeho státu. V Karlových Varech.
Karlovaráci jsou, alespoň dle mého názoru, o krok dále v evoluční linii. Drží se totiž hesla, které mám hluboce vryté ve své DNA: "Cokoliv můžeš udělat dnes, můžeš stejně dobře udělat i zítra, protože pozítří už to nemá cenu a včera bylo pozdě."

Na Prajzské vše funguje obráceně, takže místní obyvatelé vyznávají opačný axiom: "Cokoliv můžeš udělat zítra, je lepší udělat dnes, aby tě sousedi nepomluvili."

Tím se lišíme, poněvadž západočeši tím pádem nemají problém s dobrými nápady. Mají dostatek času si vše u piva promyslet do zítřka, což často změní nejen názor, ale i nutnost cokoliv udělat, protože buď nezbytnou práci učiní někdo jiný, nebo se ukáže, že už v okamžiku zrodu byla naprosto zbytečná.

Dám příklad.

Dobrým nápadem jsme vyřešili chřadnoucí pletivový plot, který vyžadoval buď finančně náročnou výměnu, nebo pracovně stejně vyčerpávající rekonstrukci. I pravil jsem asi před deseti lety: "Zasadíme túje, Maruško. Necháme je vyrůst, jednou za čas ostříháme a nemusíme nic natírat. Nezreziví. Nerozpadnou se. Budeme mít krásný živý plot. A ty rostlinky jsou nádherné a stále zelené." Nečekal jsem na odpověď a objednal u kamaráda asi stovku nedomrlých stromečků.

Přesně v okamžiku, kdy bylo nutné vyrobit díry, zasypat hnojivem, umatlat hlínu kolem dokola a to celé stoosmdesátkrát, poněvadž kámoš byl frajer a dal mi bonus, jsem objevil vesmírný zákon zmíněný v úvodu. Ty mrchy totiž rostou do výšin jako sebevědomí úspěšné pornoherečky. Do nebes.

"A nebude to u nás doma vypadat jako na hřbitově?" Vyjádřila manželka své pochyby.

"Možná, ale aspoň si zvykneš." Odvětil jsem rozšafně. "Oba tam jednou skončíme a nic nás tím pádem nepřekvapí. Ha, ha, ha."
Předevčírem jsem ale s hrůzou zjistil, že nám ty mršky poněkud přerostly a potřebují přistřihnout křidýlka. "Někdy příští týden to zrobím," pravím a bylo jasno. Zafungoval prajzský zákon.

"Udělej to hned a nedělej Zagorku," zavelela žena a odebrala se ke sporáku. To je zařízení, které miluji ze všeho nejvíc, protože z něj nepadají dobré nápady, nýbrž skvělé pochutiny.
Po deseti metrech nehorázné fušky s těžkými elektrickými nůžkami z Mountfieldu jsem se omluvil rezavějícímu plotu a s láskou zavzpomínal na štětku a syntetickou barvu. Natírání je relax, říká má žena. Zatímco zbavit se přerostlých kusů zelených trifidů je absolutní teror, který jsem si způsobil já sám svým dobrým nápadem. Přiznat jsem to ale nemohl, a tak jsem vyrazil.

Po téměř dvěstě metrech úmorného boje s přírodou jsem vzdal zápas kontumačně. Omluvil jsem se Vesmíru a dopřál si spravovačku ve formě poctivého hovězího vývaru, nad nímž by i Pohlreich zbledl závistí. Když jsem vylizoval talíř a sbíral poslední zbytky domácích nudlí, ohřívala právě manželka houskový knedlík a dodělávala játrovou omáčku.
Odnesla nádobí ze stolu, cestou k myčce se ke mně otočila a prohlásila: "Chutnalo ti, viď? Hele, mám jeden fakt dobrý nápad..."

Před koncem věty jsem zbaběle utekl, zavřel se ve svém pokojíku a zůstal o hladu.


PĚKNÉ ZPRACOVÁNÍ, SDÍLENO NA FB A GOOGLE
Plaváček, Sociální sítě, Dobrý nápad, Kuchyně

V meziválečném období byli Češi nejméně oblíbeným národem Evropy. Teď to patrně nebude jiné...Češi nemají vzory, elity zavřeli a šikanovali...až emigrovali...

Víra a řádný život to vadilo straně zla....a zlí lidé se přidali

I když by si to patrně mnozí přáli, EU není na prahu rozpadu. Myšlenka sjednocení Evropských států je už dosti letitá 


a do praxe ji uvedla především možná největší kontinentální politická osobnost poválečné Evropy, Konrád Adenauer a jeho partneři de Gaspari a Schumann.

Problémem ovšem je infiltrace nejrůznějších typů kryptokomunistů a marxistů do vedoucích orgánů EU.

Ti z českých voličů kteří na EU nadávají, by si měli uvědomit že i jejich hlasy poslaly do Evropského parlamentu takovou obludnost jako byl poslanec Ransdorf. Je také signifikantní že počáteční nepřátelství Sovětského svazu a později Ruska k EU se změnil na blahosklonné přijímání když se levičácké kreatury dostávaly v Evropě k moci.
Ti, kdo by si přáli vystoupení z EU či její rozpad si patrně vůbec neuvědomují že Československo a později Česká republika si nikdy jako stát nedokázala získat politické a hospodářské renomé. Česká politika od doby založení moderního samostatného státu připomíná rej exhibujících bláznivých, zlodějských lhářů a díky tomu se na nás okolní svět dívá skrz prsty i když to při své slušnosti neříká nahlas. Češi jsou proslaveni svým kverulantstvím a kňouráním a to by se případným vystoupením z EU opravdu nezměnilo.

Svoji nedostatečnost české etnikum omlouvá mýtickými bajkami: za Rakouska jsme tři sta let trpěli, první republika nebyla celá léta na pokraji státního bankrotu ale naopak patřila mezi deset nejvyspělejších států světa, republiku jsme proti nepříteli nemohli bránit a i když se žádná zrada nekonala tak jsme byli zrazeni, svoji svobodu jsme si vybojovali a loupežné vraždění sudetských Němců bylo hrdinstvím. Komunistům lokajsky poklonkovala většina a komunistickou stranou prošlo 2,5 milionu lidí, ale celý národ trpěl komunistickou vládou. Teď mají čeští nacionalističtí vidláci další výmluvu, jsme vykořisťováni EU, ale jak jinak, evropské peníze nám nesmrdí. 

V meziválečném období byli Češi nejméně oblíbeným národem Evropy. Teď to patrně nebude jiné...


Jindřich Čech, sociální sítě

#Sociální sítě, Pět zásad socialismu, Amerika objevena skrz Google, Bubáci, Davové emoce a skupinová hloupost, Historie, Milujme svobodu a ztracená duše národa, Selský rozum a kritické myšlení, 

Praha a lidé kolem nás...ta nepřítomnost, smutek a všechno to co určitě není prýštící radost z bytí a vzájemnosti.

Lidé kolem nás
Vždycky když chodím po Praze a dívám se lidem do tváří cítím že není něco v pořádku...ale říkala jsem si že to je asi v každém velkém městě po celém světě
...ta nepřítomnost, smutek a všechno to co určitě není prýštící radost z bytí a vzájemnosti (zažila jsem to v Singapuru - tam se fakt lidé usmívali...zdravili se aniž se znali...měla jsem pocit že jsem v ráji...že jsem doma...desítky různých kultur a většina lidí byla prostě tady teď přítomná - připravená se zastavit povídat pomoct usmát se ...pokývat hlavou na pozdrav.....mohla jsem se usmívat na lidi a oni mi to vraceli...nebyl to pocit jako že usměvavý blázen přišel na pohřební hostinu mezi pozůstalé....tak jak to cítím když přijedu do Prahy.)

Nedávno jsem si psala s jedním mužem z Egypta...psal mi že Prahu miluje...ale po týdnu měl z lidí kolem silné deprese...říkal - tolik smutných a nepřítomných lidí jsem ještě pohromadě neviděl...

Ptala jsem se jak to mají u nich....no prý je tam bída ale lidé když se potkají...tak než si začnou povídat...zeptají se druhého zda nezná nějaký nový ftip...nebo jestli zná ten poslední ...říkají si vtipy a smějí se...cítí že se smíchem to zvládnou líp.....nu tak tyhle myšlenky mi běhaly hlavou když jsem teď procházela tvé fotky v albu...je to fakt album plné příběhů.......bráško udělej album s usměvavými pražany:) s lidmi kteří jdou třeba sami a usmívají se...mají uvolněný šťastný výraz...vyrovnaný a láskyplný....zajímá mě zda to půjde....(a zajímá mě pokud to nepůjde proč to nejde když u nás není bída...když máme co jíst....když máme kde spát....když nehoří domy....když nepadají bomby.....když nezuří hladomor....)

Lidi usmívejte se... úsměv je to bílá Magie....

Chami Peer, sociální sítě

Marie PunQua Jungová a příběh houslistky ze sociálních sítí...

Příběh houslistky
 Odposlechnuto v pondělí v posledním nočním vlaku Praha - Ústí n/L.

Nastupuju do vlaku a slyším zvuk houslí. Říkám si, že jsem asi fakt unavená, nicméně když jdu kolem prvního kupé, zvuk zesiluje a v druhém kupé sedí paní a hraje na housle, na sedačce má ještě položenou kytaru. Sedla jsem si do třetího kupé a myslela jsem si, že až se vlak rozjede, tak to paní sbalí, protože vlak přece drncá. Nesbalila, až do Roudnice hrála kouzelně na housle a ty pak vyměnila za kytaru a zpěv.
Tak skvělou cestu jsem ještě nezažila.

Jet v noci vlakem, koukat na noční města a k tomu mít jako živý doprovod krásné tóny houslí a kytary je zkrátka jedinečná kombinace.



Pro INFO:

Marie Jungová, zástupce hudební skupiny Punkva, na vánočních trzích v Praze. Marie "PunQua" se věnuje keltské hudbě řadu let, má za sebou několikanásobnou účast na zahraničních festivalech, koncerty velké i komorní, hrává ve slavném drážďanském irish pubu. Má však ráda i pouliční vystupování - v Praze i kdekoli jinde...

INFO:

Ač nerada, tak sem přidávám tenhle článek. Paní, kterou jsem slyšela ve vlaku je paní Marie, která před pár dny zemřela... je to smutný příběh, který by měl být znám:
https://punqua.wordpress.com/.../marie-zemrela-at-zije.../





Ve čtvrtek, 25. 2. 2016 v ranních hodinách dodýchala Marie Junková. Na Národní třídu chodila hrát na…
PUNQUA.WORDPRESS.COM

No a on je ták pěknej a nemá žádnou holku. Jak to víš?

No a on je ták pěknej a nemá žádnou holku.
Jak to víš?

Včera tramvaj číslo 12 mezi zastávkami Malostranská a Malostranské náměstí dvě 12 leté slečny s baťůžky na zádech.
No a kolik mu je?
- 20.
No a tobě je 13, to je v poho.
- 12, 13 až za tři měs..
13. 7 let je ok.
- No a on je ták pěknej a nemá žádnou holku.
Jak to víš?
- Kdyby nějakou měl, tak jí má na fejsu nebo na instagramu.
Jasný no...
Celá tramvaj kromě slečen naprosto v tichosti naslouchala, já a pán s bílým plnovousem okolo šedesátky v absolutním němém úžasu s otevřenými ústy jsme čučeli na to zjevení moudrosti.

Co píše Michelle? Život je nesmrtelný a kvete si i na skále!

Život kvete i na skále
Každý máme svůj domov, vyřešte si tam svoje problémy a k nám nelezte, křičí náplavy z malých měst v Praze. 

Žádné deky a oblečení se jim posílat nebude, křičí ti, co o každoroční několikadenní odstávce tepla píšou rozhořčené statusy na Facebook.  Vezmou nám práci, křičí ti, co o hodinu později nadávají v hospodě na šéfa. Utýrají naše ženy, křičí ti, jejichž ženy jsou samy smutné a frustrované. Nemají to podstupovat s dětmi, křičí ti, jejichž děti zažily maximálně chřipku. Jsou to násilníci, křičí ti, kteří podpalují Kliniky a maskovaně útočí na davy. Ať si po těch pochodech na hranicích třeba chcípnou, křičí ti, které rozčiluje, že v čekárně u lékaře před nimi sedí další 3 lidi.
Jste vlastizrádci, křičí ti, kteří přemýšlí, jak státu platit co nejméně to jde. Kdybyste viděli v té televizi na hranicích a v táborech sami sebe, pustili byste se přes ty hranice? Hoďte kamenem, kdo jste bez viny.

Suďte, kdo máte právo soudit a rozhodovat.

Od sociální sítě
Michelle sdíleno

U moře. Jordánsko. Milované moře, moře vytoužené, moře, moře a na nic nemyslet!

Mořský záliv - Jordánsko
Byl to výdech moře, malátný a znělý,
hlas moře tenkrát v podvečer .... Ten den
nechtěl zemřít a v útesu rozechvělý
zlatými spáry zůstal zachycen.
Ale moře svou sílu v klíně mělo
a potom i slunce jak na pyšném loži
smočilo ve vlnách pozlacené čelo,
v uhlíku opálu rozpuštěné hoří.
Pro mé bolavé tělo zubožené
pro mou duši drásanou smutkem let
pro mé zkřehlé srdce poraněné
pro můj nahořklý a unavený let ...
Milované moře, moře vytoužené,
moře, moře a na nic nemyslet!
Machado skoro před sto lety napsal tento sonet a já ho už snad taky skoro před sto lety přeložila.

Petra Diotalevi Adámková sociální sítě


Když nervy povolí ani Evropská Unie nic nezmůže. "Do prdele, kurva, tady máš ty svý zasraný boty a dej už sakra pokoj!"

Pražské děti a pražské perličky...

Dnes přehrada Hostivař. Asi dvouletý chlapeček brečí, že chce svoje boty. Maminka ho usměrňuje... asi 5 minut.
"Ci boty!"
"Miláčku, tady nepotřebuješ boty."
"Ci svoje boty!"
"Drahoušku, tady opravdu nemusíš mít boty."
"Ci boty!!!"


"Do pr.dele, ku.rva, tady máš ty svý zasraný boty a dej už sakra pokoj!"

Pracovní den u maminky. Vaření, nákup, drobný úklid, povídání. Nalezené Euro!


Jen ilustrační obrázek na lavičce
Jak jsem našla 825,- EUR

Pracovní den u maminky. Vaření, nákup, drobný úklid, povídání.
"Tak co pro mě máš ještě za úkoly?"
"No, víš, já se ti to skoro bojím říct .... Jak jsem teď byla v nemocnici, já jsem se bála, kdyby přišli zloději a já měla všechny peníze na jednom místě, že mi všechno vezmou. Tak jsem ty EURa, co jsem musela vybrat z banky, uložila do nějaké poličky v obýváku. Ale já už hledám asi tři týdny a nemůžu ty peníze za žádnou cenu najít. Myslíš, že bys to mohla zkusit?"
Netradiční zadání, to je moje. Tak jsme se do toho daly. Přátelé, skoro čtyři hodiny prohledávání, knížka po knížce, gramofonové desky, krabičky se šitím, košíčky s pletením, hrníčky, vázičky, složky s doklady.... Už mi z toho bylo nanic.
"A co říkáš tady, ten šuplík, nevybavuješ si, že bys to dávala sem?"
"No, možná ... já nevím" - a ve tváři ten výraz - absolutně zmatená jak lesní včela, totálně mimo.
"Tak to už nehledej, asi to vážně nenajdeme..."
Ovšem to ani omylem, ženská, aby někde nechala ležet ladem skoro 25 klacků? Jste normální? Ty prachy se najít musí.
"Mami, hele, půjdem zpátky do ložnice, vezmeš si do ruky tu taštičku, kde jsi původně měla všechny peníze, a ty si s tou taštičkou v ruce zkusíš vybavit tu situaci, kdy jsi peníze rozdělovala. Snad chytíme stopu, kam jsi to nakonec zašantročila."
Tak jo. Vzala kabelku, sedla na postel. Nechám ji hrabat se v tom a pomalu se chystám prohrabovat ručníky a povlečení, klidně to mohla šoupnout i tam, ne?
Vtom za zády slyším tichounký hlásek:
"Kornelko, já se ti strašně omlouvám ...."
Otočím se.
Sedí na posteli, v jedné ruce taštičku ve druhé hrst eurobankovek.
"Kde byly???"
"No, .... tady v té boční kapsičce, já tam nikdy nic nedávám, tak mě vůbec nenapadlo, že by tam mohly být ..."
Vážení, v tu chvíli jsem se zlomila v pase v šíleném řehotu. Scénka z Účastníků zájezdu, kde senilní Květuška Fialová hledala zoufale ve svojí kabelce cestovní pas! Tak on si to ten Viewegh fakt nevymyslel!!!
"Kornel a proč si to fotíš?"
"Vyvěsím tě na fejsbůk, maminko, aby všichni viděli, co jsi za číslo."

Odsuzuji-li chyby svých přátel, to ještě neznamená, že bych je měl přestat mít rád. Pokud chceme někoho opravdu milovat musíme se učit celý život.

Domácí vodník Ferdyš Brusné Valašsko 
Cituji...

Anno, právě jste potvrdila tu smutnou pravdu, o které se píše - odsuzovat chyby někoho neznamená odsuzovat toho člověka samotného. Právě proto, že chybujeme všichni, nic si nemáme brát osobně.

Ani kritiku, ani chválu. To je celé. Ale přítel, který mne zavrhne jen proto, že jsem mu odhalila jeho chybu, je .... smutný příběh.

Proto bych to ani nenazval odsouzení. Protože odsouzení může být bráno jako nepochopení a zavržení. Spíše bych to pojal jako nastavení zrcadla, pro nápravu ani ne tak škod, které už se staly, ale dobrou sebereflexi. Jeden židovský psycholog, který studoval nacistické zločince, řekl na závěr své studie jednu zajímavou věc a to, že zlo tkví v absenci empatie což je vžití se do bolesti druhých.

Láska jakožto vůle orientovaná k dobru znamená trpělivost, praktickou moudrost, správnou míru a věcnost jsou to ctnosti, které se pokud chceme někoho opravdu milovat musíme učit celý život.


K zamyšlení, že?

Z přátel mluví vrozená moudrost, inteligence a charakter. Jsou opravdu takoví. 
Průměrná lůza českých ovcí a diletantů nerozumí. Chtějí peníze, zábavu a mají lokty. 

Jak poznáte sociopata?

Čumí do blba a drží v ruce fotoaparát.



Zdroj: domácí vodník Ferdyš



Ale to víte, už jsem stará a nemožná. Mladý už se o mě nezajímaj, já si nic nepamatuju, všechno mi padá z rukou. Ale jsem šťastná.

Ilustrační obrázek z cesty do práce....

Dnes 6/5/2015 cestou do práce na Budějovický v busu 124.

Já: "Chcete si sednout?"
Paní: "Děkuji. Ráda si sednu. To víte, už mi je 80."
Já: "To vypadáte dobře."

Paní: "Děkuji! Ale to víte, už jsem stará a nemožná. 
Mladý už se o mě nezajímaj, já si nic nepamatuju, všechno mi padá z rukou.

 Ale jsem šťastná.
Jediný co si ještě přeju je dostat toho Alzheimera."
Já: "Proč proboha?!"

Paní: "No budu vlastně dělat to samé co teď, jen si to nebudu uvědomovat. Budu pořád vysmátá a navíc, mladý se ze mě zcvoknou!"





Zdroj: odposlechnuto

Řídím se podle Senecy - přátele nejprve vyzkoušet, pak spřátelit. Bourání už rozjetého přátelství je těžké, ale někdy nutné.

Běháme rádi....

Na sociální síti si držím kolem 800 přátel...většina je neaktivních, často dělám výměnu - seřadit se dají jen někteří podle různých, ale ověřených znaků. Zájem si udělat svoji nezaměnitelnou podobu je v Česku v plenkách.

Hrubé a násilné projevy po otestování brzo odstraním. Odpovídá to asi tak průřezu (průměru) co v populaci je. Jen blokovaných mám kolem 100 , někteří se pak vrací, když zjistí, že u mě mají aspoň co číst a dobré fotografie. 

Řídím se podle Senecy - přátele nejprve vyzkoušet, pak spřátelit. Bourání už rozjetého přátelství je těžké, ale někdy nutné. Jsou tu různé motivace, většina lidí se chce bavit a to kravinami, nahotinkami, horoskopy, aplikacemi co je špehují...aby jim šouply svou nabídku. Mám svůj obsah a snažím se si své přátele učit bojovat s hloupostí a užívat si svobodného myšlení.
Dávám příspěvky tak, aby si lidi formovali svoje názory a hlavně žili a mysleli pozitivně. Velká část nerozumí a nikdy nepochopí, přesto časem se jádro přátel co mají rádi život a žijí v radosti, práci a lásce vytvoří. Mám k tomu zázemí Google blogger.com
webových stránek a zpracuji nová témata.

Je to práce co je zajímavá, trochu dřina, stále vylepšuji všechno na webu s pomocí Google. Byla tu řeč o Lama internetových přátelích. Naučím své přátele, umět a nebát se počítače. Chci o nich jediné, aby nezůstali hloupí, závislí na vnoučatech a sami žili svůj aktivní život ve středním i vyšším věku. Internet hodně vylepší mozková centra. Není to snadné a něco se jistě nezdaří, ale umožní mi to pokračovat v práci.

Hezký den! Nechcete se učit a poznávat nové?
Kupte si alespoň dobrou knihu.


Nevím, kam patřím a kam se mám odstěhovat. Jsem prostý globální nešťastník, který si užívá života kdekoliv.

V posledních dnech, mám pocit, že znovu
Slunce na západě je svobodné
prožívám 11. září 2001.

Ten chaos, zmatek, strach, nejistota a paradoxně zároveň pocit sounáležitosti s lidmi. Nepamatuji si vstřícnější období v USA než po 11. září. Lidé si měli co říct, kolemjdoucí na ulicích se zdravili, i já nosila hrdě americkou vlajku na klopě (ač český občan, ale najednou to nebylo podstatné, jaký jsem občan, kam patřím, odkud jsem, byla jsem prostě občanem planety). Podivné paralyzující ticho, když přestala létat letadla a zvuk letadel, na který jsme navyklí, ač ho nevnímáme, chyběl, ale vynořila se lidskost.
Dnes jsem nebyla v Paříži, ale atmosféra lidského spříznění mi evokovala dávno prožitou zkušenost. Skoro je mi líto, že až ve chvíli strachu a obecného ohrožení se my, lidé, dokážeme semknout, nevnímat pošetilé hlouposti a rozdíly v barvě pleti, oblečení, náboženské či sexuální preference, ale vnímáme jen to, že jsme spolu. Protože bojujeme proti podivnému zlu a spojuje nás strach. A v jednotě je síla.

A přiznávám se, že nevím, kam patřím a kam se mám odstěhovat. Jsem prostý globální nešťastník, který si užívá života kdekoliv. Učím děti asijské, muslimské, evropské, židovské a všechny jsou fajn. Is there life on Mars?


Jana Bradley


#tenkrát na západě #globální #USA #11. září 2001 #Paříž

Naprosto k neuvěření po dvaceti letech v USA všude dobře, doma nejlépe


Sluneční světlo svobody západu a úvaha Čechoameričanky
Sluneční světlo svobody západu a úvaha Čechoameričanky
Po dvaceti letech v USA, kde služby fungují nadstandardně (pominu-li služby zdravotních pojišťoven, ty odmítají hradit i to, co je ve smlouvě ), se učím trpělivosti a nechápavě vnímám nefungování služeb. Nové boty, které se po pár týdnech rozpadnou, nelze vrátit, ale musí se vyplnit reklamační formulář a čekat měsíc na verdikt (chybí jen soudní řízení), to je těžký oříšek pro člověka navyklého nakoupit si kvantum oblečení, vyzkoušet je doma nebo chvíli nosit a pak vrátit do obchodu cokoliv, co nevypadá dobře nebo se nelíbí a bez udání důvodu pro navrácení zboží dostane zákazník omluvu od prodejce a peníze zpátky.
Když jsem v úterý ráno přišla na autobusovou zastávku (na cestě do práce), byla tam cedule, že zastávka je dočasně zrušena. Bez varování. Prostě smůla. Do práce ať se dostane každý jak chce.
 Ač řidiči autobusů dostali papír s náhradní zastávkou, kde mají zastavit, oni tam odmítají jezdit. Naprosto k neuvěření. Člověk musí prosit řidiče autobusu, aby zastavil tam, kde to má nařízeno a on nevrle odpoví, že to neudělá, protože je iritován změnou v trase v důsledku opravy silnice. Konec diskuse.
Lidé ve službách z nějakého důvodu vnímají zákazníky jako otravný hmyz. Nevím, proč. Všechny zkušenosti ze života v ČR (očima někoho, kdo žil léta jinde) vstřebávám. Negativa i pozitiva.

A těším se, až si v zimě užiju funkčních služeb a pozitivního naladění věčně (ač uměle) usměvavých lidí v USA, ale pak se budu těšit na návrat do ČR, kde se lidé sice jeví jako věčně nespokojeni morousi, ale jsou jaksi autentičtí (ač to občas otravuje), ale funguje tady jakási normalita (třebaže občas vypadá jako nekorektnost, neférovost) a je tady svoboda (a čert vem zasmušilé řidiče autobusů či nevstřícné prodavače).

České děti neumějí psát eseje a referáty. Bojí se. Neumějí být kreativní a bojí se chybovat. Speciální pedagogika v praxi!

Digitální věk ve škole
Máme tady přátelé k dispozici postřehy ze školy, od učitelky se zkušeností se vzdělávacím systémem z USA a srovnání s Českou školou.

Mé vypozorování......
 České děti neumějí psát eseje a referáty. Bojí se. Neumějí být kreativní a bojí se chybovat. 
Snad proto, že forma se přeceňuje a obsah se často neocení? Protože jsem pedagog dobrodruh, vyškolený laxním americkým systémem, systémem, který klade důraz na obsah a neřeší formu a protože vnímám, že přílišný důraz na formu (perfektně úhledné písmo, gramaticky správná slova) může zabrzdit či potlačit dětskou kreativitu, nabízím žákům, ať píší. Ať se realizují v psaném textu. Jakkoliv. Ať píší cokoliv je napadne. Ať nechají myšlenky plynout a házejí je na papír a nehledí na pravopis či krasopis. I nesprávně napsaná či neúhledná slova čtenář dešifruje.

 Malé děti nemohou umět psát každé slovo správně, ale když se nebojí psát a když učitel nepokárá tvořivost žáka tím, že potrestá každou chybu červenou barvou, děti se naučí umět se vyjádřit a povolit uzdu fantazii. Slohové práce by neměly být podrobeny analýze gramatických chyb, myslím si.
Snad mám obrovské štěstí, že pracuji ve škole, kde mé netradiční nápady a úlety jsou akceptovány a kde mám prostor experimentovat a zavádět netradiční manýry, které, troufám si tvrdit, obohatí žáky i pedagogy. 
Prožívám nádhernou profesionální zkušenost. Pracuji s pedagogickými odborníky, kteří mi dávají prostor realizovat mé kreativní (crazy) nápady. Všichni se vzájemně učíme a spolupracujeme (a nepotřebujeme k tomu žádný oficiální teambuilding class, stačí selský rozum a obyčejné spříznění, smysl pro humor a nadšení).



Kdesi mezi dětmi v Praze

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, ať si moucha....prdne hned!

Citlivějším jedincům se omlouvám, ale tato dětská říkanka mě opravdu zaujala.

 Dnes odpoledne, kousek od zastávky U Kunratického lesa. Skupinka kluků hraje "kámen, nůžky, papír" a pak najednou začnou všichni sborově skandovat: "Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, ať si moucha prdne hned! Ať si prdne ještě víc, poletí až na měsíc!"

Dobrý vtip - židovský. Pan Izidor a pan Kohn na býčích zápasech.



Obrázek je ilustrační...ze hřbitova
Pan Izidor a pan Kohn se jdou společně podívat na býčí zápasy. Jenže burácející dav před arénou od sebe oba oddělí. Zatímco pan Kohn je davem vtlačen do hlediště, pan Izidor se někam ztratí.
 Pan Kohn ho netrpělivě vyhlíží a najednou ho uvidí: pan Izidor vbíhá přímo do arény, následován rozzuřeným býkem. 

Po krátké honičce náhle býk padá, pan Izidor vytrhuje pikadorovi z ruky kopí a probodne býka. Davy jásají a na ramenou vynášejí pana Izidora s ovacemi z arény. Večer se sejdou opět pánové Kohn a Izidor a povídají si: "Poslouchaj, pane Izidor, to bych teda od nich nikdy nečekal. Taková odvaha, taková pohotovost, takové hrdinství. 
To je tedy něco. Jak se tam voni vůbec dostali?" - "Poslouchaj, pane Kohn, já vlastně ani nevím. Jak jsem jich ztratil, všimnul jsem si, že je tam ještě druhý vchod. Šel jsem tam. Přede mnou šli ještě dva, jeden povídá: 'matador' a pustili ho, druhej povídá: 'pikador' a pustili ho, povídám: 'Izidor' a pustili mě. Šel jsem tmavou chodbičkou a najednou se za mnou vyřítil býk. Běžel jsem před ním, jak nejrychleji jsem uměl a najednou jsme byli v aréně. 

No, a to ostatní už voni viděli." - "Já jich obdivuju! Pane Izidor, stát se to mě, tak bych si asi na místě posral." - "A po čem myslíte, že ten býk uklouznul?" 

Nejvíce oblíbené a navštěvované stránky

VŠECHNY RUBRIKY a ŠTÍTKY JSOU TADY NĚCO SE PŘECE NAJDE...

.22LR *Úvod do blogu Ninive #O dobrodiních A M E R I K A ABBA ABBA Roxette Karel Kryl Marie Rottrová Adsense Afrodíté Akční příběh - zabijačka a to okolo :: Alcatraz Alina Kabajeva Aljaška Allison Crowe Alpy Dachstein Altcatraz Americký vzdělávací systém Amerika Amerika objevena skrz Google Analýza Anastacia Android Anglie Anna Kurnikova Anna Netrebko Anne Sophie Mutter Antonín Dvořák Antrim Aquaba Architektura Ashley Tisdale Astronomie Ateroskleróza Auto Autobusy Avast Babička BabyBox Bachyně Bedřich Smetana Beer barrel Beethoven Symphony Benátky Bez domova Blogger.com Bloggeři Bludiště Bolest Bolest hlavy Bonnie Tyler Borůvky Bouře Bow Hunting Boys Boys Boys Boží muka Bradley Breakfast Bubáci bubble nebula Budějovická Bůh Slunce Bulvární manipulace Cambridge Caracas Céline Dion Celtic Woman Centrum Cestování Cestování Cruise Rekreace Dovolená Cestování po Chile Patagonie Cestovní rady Cestovníci Cesty Cibule Cipolla CIVILIZACE Click-bait Coca cola Coffee Copyright Corse (Korsika) Cyklistika Cyril a Metoděj Čaj Čaj o páté Čáp bílý Čáp přináší štěstí Čekaná Černá Zvěř Černá zvěřina na česneku Čert a myslivec Čerti Česká písnička Česká spořitelna Český prezident česneková pomazánka s vejcem Čeští skladatelé hudby Čičmundové Čokoláda Daněk Davové emoce a skupinová hloupost Dejvice Delta Goodrem demokracie Den pro tebe Deprese Deprivace Deprivace a skupinová hloupost Deprivanti Deštivý den Děti Dětská moudrost Dětství Diamanty Divoká Příroda Jižní Afriky Divoké kachny Dneska by to šlo Dobro a jeho světlo Dobrý nápad Dobytčí trh Domácí chléb Domácí kuchyně Dopisy Doprava Dovolená Děti Fotoaparát Dragoon Ride Drahé kameny Drogy Dřípatka Dům Dýmka Editace a styl psaní EMO Enigma Enrique Iglesias Eric Clapton Euro Euroamerický životní styl Exekutor v Česku Facebook Fantasie Farmářské trhy Fejeton filosofie flame pod články na webu Flejberk Flora Forum 2000 Fotografie Fotografie jsou velmi kvalitní Fotografie z cest Fotografie z Venezuely Dovolená Francie František Koukolík Freedom Fysikální a sociální teplo Geek Genius loci Google Google +1 Google Street View Google+ Hádanka - Kdo je chytřejší? Muži nebo ženy Helikoptérové matky Hemingway Historie Historie ostrova Korsika Hoax Hodně jíme a rosteme jako z vody Dvojčata 1 rok Hog Hunting Holubi Homeless Hory Houby Hradčany Hroch Hudba z radosti Hudba-videa Humor Humor a vtipy Humor a vtipy nebo moudra HUNTING Hvězdokupa Hyperkinetická porucha Chalupa Charlie Chile Patagonie Cholesterol Chrámy Christina Aguilera Christina Aquilera I T A L I E Internet internet se neustále mění Investiční mince IRAN IRÁN Írán IRSKO Isfahan ITALIE fotopříběh Iva Kubelková Jak mají vypadat správní čerti Jak ochránit děti od cestovního průjmu Jak se staví sen Jak se volí presidenti v Česku recenze Jak šetřit zrak Jan Saudek Jan Werich Jana Doležalová Jaro jaro přijde brzy a léto rychle za ním Jeleni Jeřabiny Jezírko Ježíš Kristus Jídlo a zdraví Jižní Amerika Jižní Čechy John Denver Jordánsko Jordánsko Petra Kalifornie Kámen a bolest Kančí maso Kapitální daněk Kapradí Karel Hašler Karel Kryl Karel Schwarzenberg Kariera Karikatura Karlovo náměstí Karlův most Káva coffee Kde to je? Kelly Family Kemel KFC Klik na obrázek a je to pohádkový kocour Kniha Kocouří siesta Kočky a my Kočky Sobě Komentáře Kominíci Komunita Kongres Konopka obecná Kontakty Korsika korupce Kostely Koukolík Koupelny Krajina Král komiků Královské město Krásné ženy se svlékají Krásné ženy se svlékají Erotika pro rychlé synapse Krásy Severní Ameriky Krby Krční páteř Krevní tlak Kritické myšlení Krmeliště pro zvěř online Krmítko Kruger National Park Křivoklát Kuchyně Kulovnice Kultura Kvalita života Kylie Minogue La Roux Labyrint Lama Lavičky Lawrencova studna Legendy Lenost Les Lesní jahody Léto Lidé Lidový folklor Lidský život Linux Lionel Richie Lisabon Listopad Londýn Lorem ipsum celé vysvětlení pro hledající Bloggery Lov Lovecké zbraně Lucky deer Ludvík Hess Ludwig Van Beethoven Lyžařská Škola :: Blogger se učí stát na lyžích Lyžování Máj Mám dobrou náladu ale srdce je smutné Marcus Tullius Cicero Mariah Carey Marie Rottrová Martina Karel Kryl Masaryk Maturita Medaile Medicina Meditace Memy Mensa Měsíční noc Metelescu blescu Metro Mexico a staré aztécké indiánské tance Mexico Popocatépetl - kouřová hora - sedlo Paso de Cortéz MEXIKO mezinárodní folklorní festival Migrace Milujme svobodu a ztracená duše národa Mince Mireille Mathieu Mládí hledá smysl života Mobilní internet Modrá knížka Modrá planeta Země Modříny Moldau Smetana Momentky Morning Cofee Moře Moře :: Chorvatsko :: Krajina Motivace Motúčko Moudra Moudrost Mozek a jeho duše Music and Humor Muškáty Muzikanti Muži My Story Myslivecké menu Myslivecké pověsti Myšlenka a moudro pro tento den Na horách je dobře Na kulaťáku Na téma tchýně Nebezpečné problémy rodiny Náhlá smrt Napište svůj příběh Násilí Negativní poradna Neklamná znamení NĚMECKO Nemoci Nemocnice Netiquette NIC SE TI NEVYROVNÁ Noční toulky Novinky v hudbě Novinový stánek O demokracii O chamtivosti O nejvyšším dobru a zlu O přátelství O zdraví O žízni Obama Obě dvě i ve vaně Obrázkové příběhy Obrázky a domov Occamova břitva Odposlechnuto Oheň Omáčka Opera Opičky Ornitologie Osvětlení Otčenáš Ovoce Panorama Pavel Kysela Perská kočka Pes přítel domova Pět zásad socialismu Petr Novák Petra Petula Clark Picassa Pikantní historky Písek Pivní etický kodex Pivo Placebo Plaváček Plymutky Počasí Podzim Poezie Pohádka Pohyb Poliklinika Pomazánka Pomlázka Poruchy osobnosti Pošta pro vás Potraviny Práce na počítači Praha Pranostika Pražské Jaro Pražské perličky President Obama Prevence Prezident Prohlížeč Opera a Geek Procházky Projev prezidenta k 28. říjnu Prostřeno Provence první máj Přátelé Přátelství Před koncem vrby Překladač Příběhy Příběhy chlapů od silných motocyklů a krásných žen Příběhy plné slz a zklamání TEEN problémy Příběhy ze života Přílet do Vancouveru Příroda Příroda a jaro Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přivítání : průvodce blogem Niniveskal Ptáci Ptačí zpěv PUMBA Půst Pychosomatická medicína Radkin Honzák Radost Radůza Rady a tipy Rakovina Rande Reálný svět bytí Reklama Rekuperace Renata Restaurace Rihanna Risus sardonicus Robbie Williams Rozchod s partnerem Rozum Rusalka Rychlá kuchyně ŘECKO Řeka Římská mythologie S Google do světa internetu S Motorolou RAZR V3 Sabrina Boys Sama doma Sammuel perský kocourek San Francisko Sandra Cretu Santorini Sdílení Selský rozum a kritické myšlení Sen o vlčím máku Seneca Severní Amerika Kanada USA Schwabisch Hall Sinéad O'Connor Single Singles samotáři Skořice Skvělý domov Sladkosti Slepičky Slovensko Slovinsko Slovinsko hory moře pláže a slunce Slunce Slunce zapadá u křížku Slunečné odpoledne Slunečné ráno Sluneční erupce a aktivita Sluneční toulky v přírodě Slunečný den Smartphone Smetiště Smích Smíchov Smokie Smysl života - Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství Smysl života - Její úsměv a šťastné oči Snídaně Sociální sítě Sociopatie Software upgrade chybová hlášení Socha svobody Sochy Soukromé South Africa South America Spánek Správně vidíme jen srdcem Sprchování Srdce Srdce a kříž Srnec Sršeň Staroměstské náměstí Stáří Stáří a domov State of New York Stavební akrobacie Steak Stoicismus Stres Stromy Střecha isolace Student Agency studentské Suguperge! Sdígilígim naga wegeb! Svátky Svátky jara Svět vítá nový den Světlo Svobodné rozhodnutí Syrenia SYRIE a JORDÁNSKO Škoda lásky Škola Škůdník Šperky Šťastný jelen Šťastný Nový Den Štěstí Šumava a okolí Švédsko Talk TEEN - NEPRIJIMAM KONVENCNI STYL v OBLEKANI Telefon Tenkrát na západě The Cranberries - Zombie The End Of The World The Moon Měsíc Tipy a návody Traktát Tramvaj Translator Trpajzlíci Tučňák Týrání U Anděla u Křížku U řeky U vody Učitel Uličky pražské Umělci Umění lékaře Únavový syndrom United Kingdom USA Úvaha neurochirurga Uzené maso Uzliny Už troubějí V tramvaji Václavské náměstí Vádí Rum Vajíčka Válka Vancouver Vanessa Mae Vánoce Vánoce a svět Vánoce u seníku Vánoční hvězda Vaření Večerní Praha Velikonoce Velký pátek Velký salašnický PES a život je taky PES Velký švýcarský salašnický pes VENEZUELA Venezuela Original Photo Venkov Vepřové Verše Veteran Videa Hudba Hity Videa z domova Vím Vinná réva Vivaldi Vlak Vláknina Vlasta Burian Vlaštovka Vlčí mák Vlk Vltava Vodopády Vojenská služba Volba českého presidenta 2008 Vrba Vše o souhvězdí plejád a mytologie Jízdní řády Vesmíru Všímavost Vtip tvrdý jako kámen Vysoká Vyšehrad Vytápění Vzhůru ke koním Vzpoura deprivantů Vzpoura deprivantů komplexní sdělení problému Wádí Rum Waldemar Matuška WC We Are the World Webové kamery Windows Windows a Apple Youtuberka Zahrada Zahrady Základy stupidologie Zásady Zateplení domova Zážitek Zdraví Země česká Zima Zlatá střední cesta Zlato Zlo Zolpidem ZOO Zpěváci Hity Videa ZPRAVODAJSTVÍ Google News Zrcadla Zrcadlo Zvěř Zvěřinová kuchařka Zvyky že existuješ a svět je tvůj! Ženy Židovský Život tropí hlouposti Historky Veselé Příhody Vtipy Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství Životospráva

Vybraný příspěvek

Černá Zvěř, Lov, HUNTING, MYSLIVOST, Bachyně, Příroda, S Google do světa internetu, Zlatá střední cesta

Na vnadišti sedíme na posedu Pokud bude ulovena bachyně v době lovu,  bez ohledu zda individuálně nebo na společném lovu, tak není...