Naprosto k neuvěření po dvaceti letech v USA všude dobře, doma nejlépe

Sluneční světlo svobody západu a úvaha Čechoameričanky

Sluneční světlo svobody západu a úvaha Čechoameričanky

Po dvaceti letech v USA, kde služby fungují nadstandardně (pominu-li služby zdravotních pojišťoven, ty odmítají hradit i to, co je ve smlouvě ), se učím trpělivosti a nechápavě vnímám nefungování služeb. Nové boty, které se po pár týdnech rozpadnou, nelze vrátit, ale musí se vyplnit reklamační formulář a čekat měsíc na verdikt (chybí jen soudní řízení), to je těžký oříšek pro člověka navyklého nakoupit si kvantum oblečení, vyzkoušet je doma nebo chvíli nosit a pak vrátit do obchodu cokoliv, co nevypadá dobře nebo se nelíbí a bez udání důvodu pro navrácení zboží dostane zákazník omluvu od prodejce a peníze zpátky.

Když jsem v úterý ráno přišla na autobusovou zastávku (na cestě do práce), byla tam cedule, že zastávka je dočasně zrušena. Bez varování. Prostě smůla. Do práce ať se dostane každý jak chce.

 Ač řidiči autobusů dostali papír s náhradní zastávkou, kde mají zastavit, oni tam odmítají jezdit. Naprosto k neuvěření. Člověk musí prosit řidiče autobusu, aby zastavil tam, kde to má nařízeno a on nevrle odpoví, že to neudělá, protože je iritován změnou v trase v důsledku opravy silnice. Konec diskuse.

Lidé ve službách z nějakého důvodu vnímají zákazníky jako otravný hmyz. Nevím, proč. Všechny zkušenosti ze života v ČR (očima někoho, kdo žil léta jinde) vstřebávám. Negativa i pozitiva.

A těším se, až si v zimě užiju funkčních služeb a pozitivního naladění věčně (ač uměle) usměvavých lidí v USA, ale pak se budu těšit na návrat do ČR, kde se lidé sice jeví jako věčně nespokojeni morousi, ale jsou jaksi autentičtí (ač to občas otravuje), ale funguje tady jakási normalita (třebaže občas vypadá jako nekorektnost, neférovost) a je tady svoboda (a čert vem zasmušilé řidiče autobusů či nevstřícné prodavače).

Janae Bradley