Dnes jsme si odbyli poslední prohlídku a nákupy s maminkou Mahsy a celé odpoledne se léčili z předchozí noční návštěvy švagra Aliho a jeho kuřecích kebabů. Švagr Ali má nový byt nedaleko Isfahánu s výhledem na okolní hory. Je velký a plný nejrůznějších ozdob na stropě, nalepených vzorů nad lustry a barevných světelných hadů obepínajících zdi pokojů. Pokoji dominuje velká plazmová televize LG, na které se neustále přepíná mezi 159 dostupnými satelitními programy. Jako každý íránský obývací pokoj i ten jeho má velké množství židlí a gaučů. Íránci jsou velmi společenští i mezi sebou a v podstatě neustále se scházejí. Ali chce emigrovat. Říká, že mu v Íránu chybí aspoň trocha osobní svobody. Trochu ho rozrušilo, když jsme probírali ceny nemovitostí v Evropě. Byly zhruba dvojnásobné oproti jeho představě. Jeho bratr žije ve východním Německu a tvrdí mu, že za 2M kč pořídí bydlení s malým byznysem. No nevím. Ali ugriloval kuřata a rajčata. Velké části masa zůstaly růžové nebo i červené. Udělal jsem chybu, že jsem si sedl vedle něj. Nutil a nutil a mně bylo druhý den nanic. Nic jsem nejedl, z čehož byla maminka Mahsy očividně rozpačitá.
Holky chtěly ochutnat něco českého, tak jsme udělali večer bramboráky. Majoránku jsme nikde neviděli, ale dohnali jsme to česnekem a spoustou ostatního koření, které bylo k dispozici.
Večer jsme šli (jak jinak) navštívit konzervativní tetu – sestru maminky Mahsy. Za války s Irákem jim zabili bratra a ona od té doby vyznává velmi konzervativní způsob víry (vždyť přece její bratr zahynul ve jménu Alláha). Nesundává si hedžáb před cizím mužem ani doma, hned vedle ohromného obrazu bratra je portrét imáma Chomejního. Žije se svým stařičkým otcem. Je mu 95 let a je úžasný. Běhá jak čipera, pořád se na něco vyptává, zřejmě po úraze má jen jedno oko a na požádání prozpěvuje verše Sádího.
Po návratu do domu a rozloučení nám Kuroš (další švagr žijící v přízemní domu) přinesl láhev vína, které si potajmu doma vyrábí z koupených hroznů. Víno není to úplně náš standard, ale opravdu jsme to ocenili.
Zítra jedem do Kášánu, malého města (300k lidí) na cestě do Teheránu. Těšíme se, že konečně trochu vyhládneme a trochu se vyspíme.
