 |
| Báseň je volná i přes hranice jako ptáci |
Šumava, německy zvaná Böhmerwald (Český les vedle Šumavy sahá až na západ k Chebsku), někdy také Nordwald, někdy jen Wald, je chápána jako jistý celek s Bavorským lesem (jak stojí ve Stifterově Witikovi: je to vlastně Českobavorský les).
Ve slově Böhmerwald pak zní i staré keltské označení Boiohemum - "země, domov Bójů", Bohemia, Böhmen, země lidí, kteří v ní žijí, nemající s dnešními národními státy mnoho společného.
A pak "les", cosi neurčitého, hrozivého a divokého (i ve slově Vltava je ten přívlastek "wild"), kde dokázali žít a přežít jen ti, kdo volili nesnáz proti sestupu do říčních nížin. Byli to během dějin většinou kolonisté německého jazyka.
Ich gehe durch den alten Wald Jdu starým lesem
Ich gehe durch den alten Wald.
Die Äste ragen starr und kalt.
Ich gehe. Meine Spur wird bald
zerlöst, verweht von Sturmgewalt.
Der Habicht groß hoch oben kreist.
Der Wolkenchor im Blitz zerreißt.
Wegweiser endlos weiter weist,
wo niemand ist, wo niemand heißt.
Ich gehe durch das alte Moor,
leg meine Lipp an Gottes Ohr,
dass er mich höre, noch bevor
ich mich in Nichts, in Nichts verlor.
So dunkel rauscht das Leben hier.
Wer kann die Hand jetzt geben mir?
Fiel nicht ein Blatt leicht eben hier?
Ging nicht ein Schritt noch neben mir?
Jdu sám a sám přes starý les.
Chladně ční stromy do nebes.
Jdu. Stejně stopu ještě dnes
smyje déšť, svane blesk a běs.
Jak jestřáb krouží nade mnou
bouře tmou mraků tajemnou.
Rozcestník někam vede mhou,
kde slova v nic se rozlehnou.
Nad slatí vzduch se nepohne.
Bůh vyslyš mne, než světlo dne
zajde tam do tmy bezedné
kde tma k tmě lne a potká mne.
Noc zhloubi samý šum a svist,
bezpomocí jsem si tu jist.
Za listem zlehka padá list,
dech číchsi kroků mám v nich číst?
Johannes URZIDIL
Zdroj: ukázka šumavské německé literatury
www.kohoutikriz.org/index.php
Čtěte více v článku na MemoryWebSite
