 |
| Garance naší svobody jsou přátelé |
Filosofie pohled neempirický – nelze jej ukázat na základě empirie
(zkušenosti, smyslového vnímání) jako nějakou věc, kterou vidíme,
ohmatáváme, měříme a vážíme, avšak tento základ opravdu existuje
(důkazem je logická úvaha, která neempirický základ ukazuje jako nutné
vysvětlení naší zkušenosti)
„První a nejjasnější cesta (k poznání Boha) je ta, která se bere ze strany pohybu. Je totiž jisté a smyslovou zkušeností známé, že v tomto světě je něco pohybováno. Ale všechno, co je pohybováno, je pohybováno od jiného. Je nemožné, aby něco bylo vzhledem k témuž a týmž způsobem pohybujícím a pohybovaným, čili aby pohybovalo samo sebe. Tedy všechno, co je pohybováno, musí být pohybováno od jiného. Jestliže tedy to, co pohybuje, je (samo) pohybováno, musí být i ono pohybováno od jiného. Tu však nelze postupovat do
nekonečna, protože pak by nebylo žádné první pohybující, a v důsledku toho ani žádné jiné pohybující.
Je tedy nutno dojít k nějakému prvnímu pohybujícímu, které není pohybováno od nikoho. A tím všichni rozumějí Boha.”
Tomáš Akvinský (13. stol.)
Teď se soustřeďte, pochopíte logické myšlení při troše úsilí:
Neempirické podmínky naší zkušenosti.
Mezi tyto podmínky našeho poznání patří např. „věc o sobě”. To je věc (svět), jak existuje sám u sebe bez ohledu na to, jestli jej vnímáme nebo ne.
Jisté je jen to, že svět, který máme k dispozici, jsou jen poznatky, nikoli věci samy. Co je tedy věc? Tato „věc o sobě” se sama nikdy nemůže stát předmětem našeho poznání. Předměty našeho poznání jsou jen v naší mysli. A otázka zní, zdali se na vytváření těchto předmětů v naší mysli nepodílí kromě
věci o sobě také tato naše mysl. Co když „prostor”, „čas”, „svět” vlastně neexistují objektivně? Co když jsou to jen nějaké vrozené formy našeho uvažování, které uspořádávají ten materiál, který přichází do našich smyslů?
Další podmínkou je existence mého já. Mohu se ujistit o existenci svého já? René Descartes 150 let před Kantem přišel s myšlenkou, že to možné je.
Zaznamenal ji v proslulém výroku „Myslím, tedy jsem.” Kant s tím ale nesouhlasí. Mohu ve chvíli, kdy si uvědomuji „já myslím na to a na to”, být sám sobě předmětem myšlení? Jistě ne!
Předmětem je nějaké já, které myslelo před zlomkem sekundy. Existence já vždy předbíhá v čase možnost si ji uvědomit, učinit ji předmětem poznání. Existence já je podmínkou mého poznání.
K životu to nepotřebujete, ale za zamyšlení to stojí v dnešním technickém světě...
„Cílem filozofie je logické vyjasňování myšlenek. Filozofie není nauka, nýbrž činnost. Filozofické dílo se skládá v podstatě z objasňování. Výsledkem filozofie nejsou „filozofické věty”, nýbrž objasnění vět. Filozofie má vyjasňovat a přesně vymezovat myšlenky, které jinak jsou jakoby zakalené a mlhavé … Správná metoda filozofie by byla vlastně tato: Neříkat nic než to, co lze říci, tedy věty přírodní vědy – tedy něco, co nemá s filozofií nic společného – a potom, když by někdo jiný chtěl říci něco metafyzického, mu ukázat, že určitým znakům ve svých větách nedal žádný význam.
Aktuálně se ve světě děje...
