Cesta životem s opicí na zádech... |
Sedm pravidel kritického myšlení
Kritické myšlení je pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme nebo zda se úsudku o něm zřekneme.
Zároveň rozhoduje o stupni jistoty, s níž k těmto třem závěrům dospíváme. Nejde jen o získávání a uchovávání informací, ani o pouhý talent nebo soubor dovedností.
Kritickým se myšlení stává až ve chvíli, kdy je užíváme.
Sedmi pravidly kritického myšlení jsou jasnost, přesnost, určitost, věcnost, hloubka, šířka a logika.
Pravidlo jasnosti říká: jakmile kdokoli cokoli tvrdí, měli bychom se zeptat, zda je možné, aby o věci řekl víc, jiným způsobem, aby uvedl příklad, jednou větou do deseti slov popsal těžiště problému.
Otázka přesnosti tvrzení je otázkou po jeho vymezení. Do jaké míry je to, co slyšíme, přesné nebo nepřesné?
Tvrzení může být jasné, přesné, ale neurčité. Příkladem je výrok "Ta paní má zvýšený krevní tlak". Malá zvýšení nic neznamenají, drastická ohrožují na životě.
Otázka po věcnosti tvrzení se ptá, jaký vztah má tvrzení k tomu, o čem mluví. Zda se netýká něčeho jiného, než předstírá. Neúspěšní starostové, lékaři, poetové, řemeslníci a politici říkají - vždyť jsem tomu věnoval tolik úsilí. Úsilí je jedna věc, výsledek další.
Nezeptat se na hloubku tvrzeni znamená zapomenout na míru jeho povrchnosti. Otázka po hloubce zkoumá, do jaké míry se tvrzení vyrovnalo s pozadím, souvislostmi, kořeny i proměnami problému.
Chceme-li něco zjistit o šířce tvrzení, musíme se zeptat na tvrzení další, pokud možno protikladná nebo odlišná.
A logika tvrzení? Jasné, přesné, určité, relevantní, dostatečně hluboké a široké myšlení selhává, jestliže je nelogické. Takže se zeptáme - jaký smysl má předkládané tvrzení? Má vůbec nějaký smysl? Co z něj plyne? Logické je tvrzení jen tehdy, nejsou-li jeho jednotlivé složky ve vnitřním rozporu a z jejich kombinace něco plyne.
Neužívat kritické myšlení znamená podobat se automatické pračce. Někdo nebo něco stiskne knoflík, rozeběhne se příslušný program. S tím, že se v důsledcích mylného programu utopí pračka, nikoli to, co stisklo knoflík.
Zdroj: prof.MUDr František Koukolík, DrSc