 |
| Vlk v rouše beránčím |
Mluvte od srdce a nestarejte se o to, jak to lidé budou brát; žádejte o to, co přinese největší dobro všem zúčastněným.
Dr. Gary Arthur
Navečer šestého dne Stvoření svolal Bůh všechna zvířata, aby se společně shromáždila.
Zvířata tedy bez meškání předstoupila před svého Stvořitele. Každé živé stvoření se sklonilo a vzdalo chválu Jeho majestátu. Jen ovečka, která se loudala za ostatními, smutně zůstala zticha.
„Copak ti schází?“ otázal se Stvořitel. „Proč se neraduješ jako všichni ostatní?“
„Jak bych se mohla radovat?“ posteskla si ovečka, „vždyť jsi mne stvořil úplně bezbrannou! Jak mám chránit svůj život?“
Hospodin se zeptal:
„Přála by sis tedy velké drápy medvěda?“
Ovečka zavrtěla hlavou.
„Tak třeba ostré zuby jako má lev?“
„Ne,“ odpověděla ovečka. „Chtěla bych takové zbraně, které by mě ochránily, ale zároveň nikomu neublížily.“
Stvořitel se zamyslel a řekl:
„Vidím, že chceš žít v míru a s láskou. Proto tvou žádost vyslyším. Dám ti to, co tě ochrání od zlého.“
A učinil ovečku pokornou, oddanou a trpělivou.
Na fotografii je Vlk v rouše beránčím, pokud jste nebyli pozorní ,podívejte se znovu.
Poučení:
Consonans esto lupis, cum quibus esse cupis (Walther 3197,3201)
Chceš -li býti s vlky, vydávej stejné zvuky - Srovn.: Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.
Cute sub agnina latet mens saepe lupina (Walther 4817)
Pod beránčí kůží se často skrývá úmysl vlčí (Nový zákon, Matouš 7,15)
