 |
| Pozitivní a motivační obrázek...to je skutečná fantazie lidská. |
Červen je překrásný měsíc v roce a noci jsou teplé, ozářené měsíčním svitem. Světlušky tedy Svatojánské mušky poletují kolem lesa a vytváří tak tajemné skryté představy. Stíny stromů přestavují strašidelné postavy. Ale nebojíte se. Lovecké stezky znáte a zvuky lesa chápete a rozumíte jim. Ozývá se volání lišky nebo srnčího mláděte. Kvičí selata napomínané bachyní k pořádku na okraji lesa. Hlad je tady a musí bezpečně projít na pole.
Můžete obědvat s Bohem.
„Mami, dnes jdu na návštěvu k Bohu,“ řekl jednou synek své udivené matce.
Protože věděl, že je to k Bohu daleko, zabalil si do tašky několik sladkých tyčinek a limonádu. Pak se vydal na cestu.
Když přešel asi tři ulice, potkal starou paní. Jen tak seděla a zírala na pár holubů. Sedl si k ní na lavičku a otevřel svou tašku, aby se napil. Vtom si všiml, že stará paní vypadá hladově a nabídl jí čokoládovou tyčinku. Ona ji vděčně přijala a usmála se na něj tak krásným a milým úsměvem, že ho chtěl vidět ještě jednou a nabídl jí i limonádu.
Tak tam seděli celý den, jedli a usmívali se na sebe, ale nemluvili.
Když přišel večer, chlapec si uvědomil, že je pozdě, vstal a šel domů. Po chvíli se však otočil, doběhl zpátky ke staré paní a objal ji. A ona se na něj usmála snad tím nejkrásnějším úsměvem.
„Tak co, potkal jsi Boha?“ zeptala se maminka synka, když dorazil domů.
„Já jsem s ním dokonce obědval!“ odpověděl syn. „A víš ty co? Má ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl!“
Mezitím přišla domů i stará paní a její syn se jí zeptal, čím to, že celá jen září.
„Jedla jsem s Bohem v parku čokoládové tyčinky,“ odvětila. „A víš co? Je mnohem mladší, než jsem čekala.“
Papež a svatý Petr.
Zemřelý papež přijde před nebeskou bránu. Svatý Petr ho pozdraví a ptá se na jeho jméno.
“Jsem papež!”
“Papež, papež,” brouká si pod vousy svatý Petr. “Lituji, nemám nikoho toho jména zde ve své knize zaneseného.”
“Ale, ale . . . já byl přece zástupce Boha na zemi!”
Svatý Petr, překvapen: “Bůh má na zemi svého zástupce? No to je zajímavé, o tom mi zatím nikdo nic neřekl.”
Papež se rozčílí natolik, až v obličeji zrudne: “Já jsem byl přece hlavou katolické církve!”
“Katolická církev . . . to jsem nikdy neslyšel,” na to svatý Petr. “Ale počkej chvíli, zeptám se šéfa.”
Odejde v nebi dozadu a ptá se Boha: “Poslyš, tady je jeden, který říká, že byl tvým zástupcem na zemi. Jmenuje se Papež. Říká ti to něco?”
“Nee,” odpoví Bůh. “Neznám. Nic o tom nevím. Ale počkej, zeptám se Ježíše.”
Bůh volá: “Ježíííši!”
Ježíš přiběhne: “No, otče, co je, co se dějě?” Bůh a svatý Petr mu vysvětlí situaci.
“Moment,” řekne Ježíš, “půjdu se na něho podívat. Hned jsem zpátky.”
Za pár minut je zpět ve velmi dobré náladě a směje se na celé kolo:
“Tomu sotva věřím, nedovedu to pochopit. Vzpomínáte si na ten malý spolek rybářů, který jsem před 2000 lety založil?
Tak ten ještě existuje!!!”
Moudrost:
Moudrost jest poznání věčných pravd, upotřebitelných v životě. (Cicero)
