 |
| Welcome |
a obsáhlý, že to chce prostor
a fotografie.
Vyskakuji jako rybička a hrnu se do sprchy. Při kakání a provádění očisty zkouším jódlovat, ze včerejška máme docela vyřvané krky. Lehká snídaně – salám v igelitu a dvě žemle za 2.40€, sedláme oře. Dnes je v plánu výlet pěti passů aneb když špagety, tak v Itálii. Překračujeme hranice se Slovinskem s cílem projet Triglav, najet do italské části Alp a zpátky. Hustota vrstevnic na mapě je slibná. Co chvíli potkáváme bandy na mašinách s očividně stejnými cíli. Ďábelskými serpentinami vyjíždíme na nějaký průsmak (zapomněl jsem ta jména, mrkněte do mapy) 1750 metrů. Potkáváme Polskou výpravu a navazujeme družbu. V mžiku padáme do údolí pod průsmykem, do 600 metrů, nestačíme polykat a vyrovnávat tlaky. Narážíme na pohraniční pevnost z roku 1875, prohlížíme. Uvnitř jsou fotky pevnosti z první světové, hromady rozbombardovaných šutrů a hromady mrtvol. Chuťovka. Lidi jsou úchyláci. Lepší drandit kolobrndu než válčit za papaláše. Bez problému překračujeme italské hranice, narážíme na lyžařské středisko, všechno zavřené a zakonzervované. Mimo ovšem hospůdky, až bufétku, který slibuje hezký gastronomický zážitek. Propuká praví italská temperamentní konverzace. My hulákáme špageti, špageti, pronto, šupito prestó a obsluhující klučina no, no špageti, pastasčuta, pastasčuta, bello bellisimo atd atd. Nakrmeni vynikajícími těstovinami s ostrou a sýrovou omáčkou a s parmazánem pokračujem. Laškuje s námi místní zvířena, jednou ve formě kočky, která nám jančí naproti po silnici sevřené dvoumetrovou zdí, podruhé ve formě vrabce, uchváceného vzdušným vírem za Ziziho mašinou a spadnuvšímu Radimovi do klína, takže měl dva. Opět se kroutíme nahoru do kopce, v zatáčkách serpentin už musí být betonové podloubí. Sjíždíme do nížiny u Klagenfurtu, horské štíty , koupající se ve slunečním svitu lemují nížinu, trošku se při jízdě nudím a skládám naši novou klanovou hymnu. Řežu se v sedle smíchy, až Dr. zastaví a Radim mi starostlivě otevírá štít belky, proč ty křeče. Přednáším básnický skvost, při kterém Pujmanová bledne závistí, Mácha skáče do jezera a Seifert emigruje do Ruska. Pánové valí oči, řvou smíchy a dál nejedeme, dokud to nesecvičíme ve sboru. Text s pokyny najdete zde. Suneme se zpátky k Tomu. Za dobu naší nepřítomnosti se počet motorek a osob zdvojnásobil, inu, pátek. Už je skoro tma, na Faakerském okruhu dost dusno. K našemu kempu se ploužíme, ale aspoň můžeme vychutnat okolní dění. V jedné sekci s tribunami, zrovna když se had mašin na chvíli zastavil, mi zarostlé, fousaté a potetované individuum přisouvá před nos (jednu z mnoha na tribuně) ceduli SHOW YOUR TITS ! (uka kozy), připadá mi to teda zvláštní, ale když to chce … tázavě o kousek rozevírám zip na bundě, když chlápek kukne na svou ceduli, vydá divoký výkřik, otáčí ceduli opačně, kde je BURN OUT ! (vohul kolo), okolní dav se kácí smíchy, chlápek mává rukama NO, NO, YOU MAKE BURN OUT na mě a YOU SHOW YOUR TITS na kočku na mašině vedle mě, někdo mu lije na hlavu kelímek piva, nicméně slečna vedle mne už vyhrnuje triko a vrtí vnadami, obrovský řev v davu, to se zase málem kácím já. Do víru večerních radovánek se tedy raději vrháme bez motorek. Jdeme tribuně, kde dáváme pivko a loktujeme dobrá místa. Proud motorek před námi občas zastaví, lidé řvou mašinami a práskají výfuky, smykují zadníma kolama, baby třesou vnadami a vůbec dělají opičky. Asi největší aplaus sklízí dvojice na HD přestavbě, kdy dáma sedí obkročmo čelem k pánovi, objímajíce ho nohama zkříženýma na zadním blatníku, oba úplně nahatí, pán cukajíce spojkou, aby dáma lépe přirážela. Atd atd. Rozhodujeme se skočit na žebra kilometr po proudu. Jako na zavolanou zastavuje okružní autobus. Presujeme se dovnitř, Zizi se chlubí se zadkem dobré koc, na kterou ho to namáčklo. Jemně ho upozorňujeme na uslintanou zarostlou obludu, co se mačká pro změnu na něj, zděšeně ucukne, což ovšem koc považuje za milostnou výzvu a přirazí také, následuje přenos přes Ziziho dozadu na nyní již zamilovanou obludu, ještě že už vystupujeme (vyhřezáváme). Dáváme žebra, masitá a vynikající. U našeho (těžce vydobytého) stolu poklízí a nosí vnadná slečna, kterou křtíme na Šén (Schone). Vedle nás u stolu sedí spořádaný pán, který se vlezle směje našim žertům, Když mu přes rameno s úsměvem říkám „Ty běž taky do prdele“, těžce se uráží. Asi nějaká mýlka. Večer má i setkání podivná, například zrovna když kujeme další plány („Dáme škopek a mrknem tamhle na koc“ ), chlápek procházející okolo nás utrousí „ Hele, Brňáci, zdar“ a zavře se za ním dav. Nikdo jsme ho neznali, neviděli, jak viděl kdo jsme, skáčou nám otazníky z hlavy. Přitáčí se knám nádherná slečna, střízlivá teda není, říká „Právě jsem si nechala udělat piercing, hele“ a vythuje kozu s bradavkou zalepenou polštářkem zakrvácené náplasti. Nebýt ten škopek tak drahý tak snad blinkám. Autobusem se přesunujeme na druhou stranu jezera. Místní úchyl nás tahá do stanu se striptýzem za 8€, posíláme ho někam, neboť obnažených žen okolo přehršel. Okukujeme již včera viděné auto, dragster s leteckou turbínou, normálně proudový motor délky tak 5 metrů. Síla. Pánové k němu vezou plato akumulátorů, asi chcou rozsvítit kontrolky. Když roztáčí turbínu, vzájemně se odtahujeme od předku auta, když vstříknou palivo, dečkujeme se asi na 15 metrů. Hulba, sloupec dýmu tak 50 m, jekot. Pan pilot rozverně brnká o forsáž, rana jak z děla, desetimetrový plamen, auto poskočí kupředu až úvazy zadrnčí, za autem hořící tráva, slečna předemnou se mi kácí do náručí, prostě maso. Doktor říká „Dobrý ?“ mohutně kývám, ale jeho pohled nesměřuje na auto ale na tu slečnu co se na mne dosud kácí a co pro lepší rovnováku stabilizuji zezadu za poprsí. Naposledy vlézáme do busu, v našem kempu dáváme závěrečný hlt vodky a spíme.
Zdroj: Faaker See
