 |
| Ilustrační fotografie |
a konec? Ještě ne. Chlapi pojedou znovu
do světa a podají skvělou zprávu. Jsou dobří!
Kemp je narvaný, na sprchu, hajzl, všechno je fronta. Balíme, Zizi naznává, že jeho stan je již starý a roztrhaný a nechá jej zde. Uvažuji, zda stan nepoužít jako velmi komformní toaletu. Kempová paní co vykřikovala reservé reservé a vyhnala nás z původního místa by jistě byla mile překvapena. Opuštěný stan a v něm pěkné hovno. Romantické. V blízkém městě dáváme ranní kávičku, během nějakých šesti hodin se chceme pohodlně dostat zpátky do Lackenhofu. Zase všude kvalitní silnice, hory, horské bystřiny, vodopády. Projíždíme dva passy, druhý má 1850 m. Na okolních kopcích je vidět hranice lesa, kleče a nahoře jen kamení. V tom průsmyku jsou archeologické vykopávky staré římské cesty. Klikatíme se dolů a jako odměnu dáváme zvěřinový gulášek. Žebra o paní hoteliérové jsou extrémně vydařená, každý má 5 kusů, různě na česneku, bylinkách, se sýrem, atd. Vedle u stolu se nechutně mrouská domorodec s velmi vyvinutou slečnou, údajně místní motorkář, oba již značně nalití. V rámci přerušení jejich skorosoulože a navázání družby je zveme na zbytek naší vodky, s plánem pána ožrat a dámě vyfotit vnady. Povedlo se jen jedno, pán dost vydržel.
Snídaně a do sedel. Vyjíždíme z Alp, celkem pohodlnou cestou nad Vídní přesunujeme dom. Po té rovině je to trošku nuda. Závěrem ? Stálo to za to ! Příští rok pojedeme určitě zase, asi protáhneme i Slovinsko, hezkou to zem.
Čtěte a sledujte příběhy v blogu dále, publikujeme i partu motorkářů z článků.
