Slunce zapadá a vychází, stále znovu. Ale když svit dne zhasne, my máme noc. Jedinou. Věčnou. |
- Žijme, moje Lesbie, opojme se láskou!
- Pohoršené reptání protivných starců
- kéž je nám jen hloupou fraškou!
stále znovu.
Ale když svit dne zhasne,
my máme noc.
Jedinou. Věčnou.
Pojď blíž, dej mi tisíc polibků, pak sto,
pak tisíc mazlivých a zase sto
a ještě tisíc se stovkou.
Až bezpočtukrát splynou naše rty,
čísla popleteme,
aby snad nějakého závistivce
nepolekala taková záplava.
Ten muž se mi jeví jako samotný bůh,
ba (jde-li to vůbec) je víc než bozi!
Vždyť on je s tebou a stále tě může
vidět i slyšet,
když se sladce směješ. Žárlím – tenhle sok
mi vyrval všechen cit – neboť i já se
na tebe zahleděl a … nic jiného
není ---
… můj jazyk těžkne, tělem se rozlévá
hřejivý plamen, něco zvláštně bzučí
v mých uších, mé jiskrné zřítelnice
halí noc temná.
Klid ti, Catulle, škodí – nic neděláš,
jen brouzdáš svou myslí v kdovíjakých snech.
Vždyť tímto sešli mocní králové i
nádherná města!
..........................................................................................................................................................
- Gaius Valerius Catullus (přibližně 84 př. n. l. Verona (Cisalpine Gaul) – 54 př. n. l.) Řím
- Stáří veršů od Catulla je přes 2000 let stále aktuální, neztrácí hodnotu....nejlepší jsou
- v originále.
- Latina by měla znovu patřit k základům vzdělání, kdo trochu víte víc, tak latinské termíny
- jsou ve všech kulturních jazycích
- je to klasika a ta se cenní vysoko i ve vyspělém světě
Kultura versus svoboda lidské bytosti čtěte zde.