 |
| Děti kreslí ulice rádi a jsou šťastné |
Pro všechny diskutující nad případem odebraných dětí v Norsku
Počet narozených dětí v ČR se pohybuje těsně nad hranicí 100 tisíc a ročně se počet odebraných dětí pohybuje okolo 3%. Jako velké číslo to nevypadá, ale za každým dítětem je třeba vidět značně poškozený život a dětskou tragédii.Ti zastánci paní Michalákové by si měli uvědomit, že to že je to česká matka, automaticky neznamená že je to matka dobrá.
Jsou-li známa níže popsaná fakta pak se nedivím, že lze pohlížet norskýma očima na českou hysterii v případě sourozenců Michalákových jako na něco špatně pochopitelného. Kolik z těchto případů dětských tragédií se stalo objektem veřejného zájmu? Než budeme vykřikovat že české děti nám cizáci brát nebudou, měli bychom si především zamést před vlastním prahem...
„Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) ani žádný jiný resort nevede evidenci počtu případů, ve kterých bylo dítě na základě rozhodnutí soudu odebráno z péče rodičů. Má pouze souhrnnou evidenci počtu dětí, které byly soudem umístěny do ústavní výchovy. Těch bylo předloni 1575. Do náhradního výchovného prostředí šlo 607 dětí, do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc putovalo předloni 1498 dětí,“ uvedl Petr Kocián z tiskového oddělení MPSV.
Podle něj ale přesný počet dětí odebraných z péče rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu nelze dovodit ze součtu řádků, některé případy se totiž opakují. „Dá se tak pouze přibližně odhadovat, že jejich celkový počet se může pohybovat mezi 2500 až 3000 dětí za rok,“ doplnil Kocián.
Podle odborných odhadů je v České republice týráno až čtyřicet tisíc dětí. V naprosté většině případů však není odhaleno a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno samo se dovolat pomoci.
Kolem padesáti dětí ročně u nás na následky týrání a špatného zacházení umírá. Smrtelnými následky jsou nejvíce ohroženy děti kojeneckého a batolecího věku, a to vzhledem ke své zvýšené zranitelnosti a naprosté bezbrannosti.
Týrané děti často vůbec nechodí ven ani nenavštěvují žádná kolektivní zařízení. Většinou unikají i lékařskému dohledu. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Nyní to již není jen povinnost morální, ale i právní, s možností trestního postihu za její zanedbání.
V širším slova smyslu je za týrání považováno i hrubé zanedbání péče o dítě, pohlavní zneužívání, rozvodová traumata a rovněž tzv. systémové týrání (týrání systémem, vytvořeným na ochranu dětí - nevhodnými přístupy a špatným rozhodováním)."
Zdroj: Jindřich Čech, sociální sítě
