 |
| Lov na drobnou ....kachny |
Z dáli zní štěkot psů a útržky hovoru
Závojem mlhy se blíží k pobřežnímu rákosí postavy trhající jemný závoj pavučin, tvrdým kovovým zvukem zaznívá cvaknutí závěrů zbraní. Klid nad hladinou najednou poruší jasný hlas lovecké borlice.
Z rákosí vylétá první kachna, za ní další a další. Několik z nich sráží výstřely, ze zarostlé části rybníka se zvedá s kácháním celé hejno provázené kanonádou ran. Padající broky klepou o hladinu, výstřely utichají tak rychle jak začaly. Jen vůně spáleného střelného prachu, prázdné nábojnice pohupující se ve vlnkách a několik peříček zachycených na ostřici napovídá, že je tu sezóna honů na divoké kachny.
Ještě před deseti patnácti roky bylo divokých kachen dost. Veškerá myslivecká péče o ně spočívala nejvýše v přikrmování během roku, aby se udržely u rybníků a skýtaly dobrý úlovek. Stavy kachen i přes vysoké výřady bývaly stabilní a jejich lov byl vítanou příležitostí před hlavní loveckou sezónou honů na zajíce a bažanty.
Nepříznivým civilizačním vlivům se ale nevyhnula ani vodní pernatá zvěř.
Úbytek byl tak prudký, až se myslivci leckde zalekli. Dnes si vyznavači Hubertova cechu nedovedou představit lov kachen bez předchozího vypouštění káčat z umělého odchovu. Vypuštěné kachny, které se většinou drží "svého" rybníka navíc dávají poměrně solidní záruku úlovku oproti toulajícím se bažantům, jejichž na život nepřipravená vypouštěná kuřata dokáže rychle zlikvidovat přemnožená škodná.
Kachny se tak staly nejoblíbenější a nejvíce lovenou drobnou zvěří, zvláště když se zajíc pomalu dostává v celé Evropě na listinu ohrožených druhů a chov bažantů je mnohde nerentabilní. Zejména na jihu Čech s množstvím vodních ploch jsou v mnoha honitbách kachní hony hlavním vyvrcholením lovecké sezóny.
