 |
| Růže, krása a láska... |
Přišla mi sms od bývalého klávesáka: „Vždycky jsem tě miloval.“
Já: „Proč jsi nic neřek?“
On: „To se má poznat.“
Já: „Myslela jsem, že mě nesnášíš.“
On: „Omyl.“
Já: „Takže bubeník mě taky miloval?“
On: „Ne, ten tě nesnášel.“
„Rozklíčovat signály druhého pohlaví je pro mě záhadou,“ říkám kamarádce.
„Ty tvoje taky nejsou moc čitelné,“ odpoví.
Projíždím si v hlavě průřez svých projevů lásky, které měly už od dětství cyranovsko-předváděcí punc:
Desetiletá jedu na kole po hrázi trojského ostrova, proti mně Jirka Kročák za ruku s mámou. Naschvál strkám nohu do drátů, padám přes řidítka, a bradou dranžíruju krtinec, na který ťápla miláčkova botaska. Doufám, že si všimne, že nebrečím, a začne po mě toužit.
Přesto že strategie moc nezabírala, sázím na ni dál.
Třicetiletá nechci zatěžovat svého partnera trivialitou, jako je vykonaná domácí práce, když pro něj můžu složit písničku. Partner si přesto místo věnované písně zvolí složení košil.
A tak se lidé s vyjádřením svých citů míjejí. Prosté a úderné „miluju tě“ by možná stačilo, ale to už by ze mě vůbec nikdo nevypáčil. Leda zapuštěné do nějaké věty se vtipnou pointou.
Ale nějak se k sobě dva druhy přece dostat musí.
Kamarádka neztrácí naději: „Mám recept od esoteričky: první tejden si mysli, že všichni chlápkové milujou tebe, druhej tejden si mysli, že ty miluješ všechny chlápky, a třetí tejden, že je to vzájemný. Uvidíš, jak ta energie potryská. Navíc je Valentýna.“
Rozdělám barvy a začnu malovat obraz srdce, abych tomu šla naproti.
Někdo zvoní. Za dveřmi stojí pohledný soused.
„Copak mi přišel říct pan Valentýn?“
„Že po baráku smrdí terpentýn.“
Eva Turnová, sociální sítě
#Smysl života - Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství, Životní krédo Láska Úsměv Pohlazení Partnerství,
