To nevěstí přece nic zvláštního, ta mlha tam nad údolím, ty řady špačků na dálkovém vedení, ty jemné pavučiny plující zlátnoucím povětřím …

Podzimní výhled do krajiny by pavel kysela

Neklamná znamení


Můžeš si stále říkat: To nevěstí přece nic zvláštního, ta mlha tam nad

údolím, ty řady špačků na dálkovém vedení, ty jemné pavučiny plující

zlátnoucím povětřím …
ale když potom, jakoby potřísněn je pojednou břeh na podhájí krevními
obrazy vřesovišť – když pojednou odloupne se z ničeho nic javorový list
u lesa na pokraji a spadne před tebe do trávy – když v závratných výškách
přelety tryskáčů doprovázejí nejen bělostné beránky mlhovin ale i černé
šípy divokých ptáků – když pojednou uvidíš na louce fialové kalíšky růst
a dozrávat jalovec a modré hořce se rozvoní jak při klekání a jeřabiny
počnou krvácet a usazovat se v zpěněné krevní koláče a dým začpí ti
z ohníčků že oči máš jak od pláče

 –  a na stráni, když nad dolinou se klikatí tam a sem drak z bájných světů
(ale jen papírový) pak už je odtroubeno bez pochyb velké
halali na rok hojnosti, že je podzim, je podzim
chvěje se širokou ozvěnou
do dáli


Petr Flejberk