 |
| Fotografie vypráví příběh lavičky |
Zkuste si takové mentální cvičení. Sedněte si do nějakého prostředku hromadné dopravy, nejlepší je metro, taková ta lavice ve vagonech proti sobě. Pořádně si prohlídněte ty lidi sedící kolem. A vyberte si jednoho, na němž jste schopni rozpoznávat znaky - třeba značku oblečení, doplňky, mobil v ruce. A teď přemýšlejte. Co ten člověk asi tak může dělat? Co je jeho práce? Jede teď do práce, nebo jen na nákup, na schůzku? Proč je takhle oblečený, je to jeho volba, nebo je to nějaký dress-code v práci, na akci, kam míří? Proč má tenhle mobil a ne jiný, proč má tyhle doplňky, šperky a ne jiné? Zadaný, svobodný? Děti? Promyslete si a odůvodněte si jeho příběh. Paní s igelitkou plnou nákupu v pět hodin odpoledne? Asi vdaná, z práce a z nákupu domů. Úřednice na soudu? Nadnárodní firma? Pán s taškou notebooku a v jakžtakž slušném obleku? Je to low-middle management, nebo freelancer, který si vytáhl jediný oblek, co má a jede ke klientovi, zatímco jindy obleky nenosí?
Pozorujte lidi, přemýšlejte o tom, proč vypadají tak, jak vypadají. Je to zajímavější, než hrát 2048 (a to je taky důvod, proč jsem ji nikdy nedohrál, nebaví mě to tolik, jako pozorovat svět kolem, takže vždycky po chvíli přestanu). Udělejte si takové mentální cvičení na motivy Sherlocka Holmese a otestujte na sobě, do jakého detailu jste u pozorované osoby schopni zajít a odůvodnit si jej.
Pravděpodobný rozdíl mezí vámi a mnou?
Já se nakonec zdvihnu a toho člověka se zeptám. V jednom z deseti případů dostanu vynadáno, v šesti z deseti otrávenou odpověď, ve dvou z deseti příjemnou a pobavenou. Ve zbytku z deseti všechno možné počínaje nabídky k sňatku od příjemného mladíka, po skvělý příběh, který je tak famózní, že mi jej na facebooku lajkne skoro stovka lidí, což, jak víme, je ta nejlepší odezva, jakou umí současná civilizace udělat.
Záleží na vás. Samo o sobě nepřijde nic. Tedy nic dobrého. Dobro a dobré si musíme nosit s sebou, v sobě.
