Velikonoční beránci i zajíc s mašlí..... |
Petr Flejberk
Přichází pomlázka
Přichází pomlázka
Jaro se probudilo, jeho první den je za námi. Kočičky a jehnědy oživují tiché pěšiny v lesích i cesty kolem městských parků. I výlohy obchodů vyzdobilo jaro. Vede ruku výtvarníků a aranžérů v rozličných obměnách. Nápady a fantazie vystihující atmosféru tohoto ročního období, jež začíná – VELIKONOCE …
Potok se vine lukami po hladkých oblázcích a hrubém písku, stříbrná stužka běžící do dálek. Místy se zastavuje u tůní v přítmí vrb. Tenké ohebné proutky pro pomlázku tu čekají, přichází jejich čas. Ostrý nůž odřezává jeden proutek za druhým až je z nich veliká kytice, která hne tak neuvadne. A potom na lavičce na zápraží hbité ruce splétají pomlázku. Jakou? Třeba dětskou. Chlapecká bývala většinou spletena nebo stočena z osmi proutků, děvčata pak mívala pouhý proutek, stužkami a strakatými klůcky ozdobený. Šli od domu k domu a zpívali při tom točíc pomlázkou podle taktu písně. Třeba téhle:
Potok se vine lukami po hladkých oblázcích a hrubém písku, stříbrná stužka běžící do dálek. Místy se zastavuje u tůní v přítmí vrb. Tenké ohebné proutky pro pomlázku tu čekají, přichází jejich čas. Ostrý nůž odřezává jeden proutek za druhým až je z nich veliká kytice, která hne tak neuvadne. A potom na lavičce na zápraží hbité ruce splétají pomlázku. Jakou? Třeba dětskou. Chlapecká bývala většinou spletena nebo stočena z osmi proutků, děvčata pak mívala pouhý proutek, stužkami a strakatými klůcky ozdobený. Šli od domu k domu a zpívali při tom točíc pomlázkou podle taktu písně. Třeba téhle:
Paní jde z louky, nese misku mouky,
bude-li ji maličko, přidá ještě vajíčko …
bude-li ji maličko, přidá ještě vajíčko …
Za zpěv dostávali různé dárky, vejce, koláče, chléb, hlavně však preclíčky, jež si nastrkali na pomlázky. Velikonoce jsou spojené s venkovem. Polní cesty za humny s koledníky držící v jedné ruce uzlík a v druhé pomlázku. Z vesnice sem doléhá zvuk řehtaček a klapaček. Výskot děvčat. A potom odměna. Malovaná i červená z lásky. Panímáma stojí ve dveřích v široké sukni, pantáta s fajfkou, ze které odcházejí obláčky voňavého kouře. Zůstávají v našich představách ty rázovité postavičky z Ladových obrázků, z vyprávění babiček a dědečků, kteří pamatují …
Červená, černá, žlutí i bílá, čárky, vlnovky, kolečka, to jsou ty základní barvy a motivy, vše má svůj význam, vše vytváří křehkou krásu, která ozdobí náš sváteční stůl. Nebudou však na něm jistě chybět i vajíčka, malovaná v jednoduchých barvách a třeba i s obtisky s velikonočním motivem, stejně hezká a půvabná, vždyť jsme je připravili pro koledníky. Třeba náhodné. Ale zejména pro ty, které netrpělivě očekáváme. .. Ve váze na stole se šibalsky usmívá kytice kočiček. Pootevřeným oknem proniká svěží jarní vzduch. Den se probudil do velikonočního pondělí. Děvčata zneklidněla. Dole na chodníku se ozývají hlasy.
Teď jsou slyšet na chodbě, na schodech …za dveřmi …
pomlázka přichází …
Teď jsou slyšet na chodbě, na schodech …za dveřmi …
pomlázka přichází …