Albert Karlín,
 |
| Stáří tlačí vozíček dopředu opírá se o něj... |
 |
| Je to bezpečná opora s hůlkou |
Jdu dopředu na pokladnu a zaneprázdněné pokladní pravím:
"Prosím vás, mohla by jste si zavolat kolegyni, máte tu frontu víc jak 8 lidí u každé pokladny."
Pokladní: "Jé, děkuju, já tam nevidím, kolik tam stojí lidí."
Pokladní volá, po 5ti minutách se přiřítí rozlícená zaměstnankyně a hlásá. "No cože, to si děláš srandu a jako kdo si stěžoval a vůbec.."
Jde ke druhé pokladní a praví "Hele jako, takhle teda jako ne, máš sebou okamžitě pohnout a to fakt hned! Dávej si pozor!"
Poslušně se přihlásím, že jsem si stěžovala- s tím, že se domnívám, že takhle to úplně nejde (že akceptovatelná je fronta do 5ti zákazníků) a upozorňuji na plné košíky odstavené uprostřed fronty a na zákazníky, kteří už na to neměli nervy a vzdali se svého nákupu (i na skutečnost, že si tím zaměstnanci přidělávají práci).
Dostalo se mi okamžité odpovědi: "A kdo sem jako podle vás má jít? Snad Bóža, která má pauzu? Maruška šla konečně kouřit. Nebo Alena? Ta jde teďkon zrovna domu! Nebo snad já? Já uklízim! A Honza telefonuje."
Já: "Manažera máte kde?"
"Manažera? No to nevim, sedí někde vzadu a je rád, že nemusí nic řešit."
