Ze života Karla Kryla. Když svět je vůl, já myslím na holky.Děkujeme Karle Kryle za to, že jsi byl a nemlčel

Karel Kryl s kytarou

Svět, který Karla Kryla obklopoval v první polovině 80. let, je na Plaváčkovi vykreslen s takovou přesností a působivostí, až člověku -- podobně jako u Goyových obrazů -- tuhne krev v žilách. Ochrnutý vzduch, vraky vlaků, šedá halda tvárnic. Ticho s hlavou vlčí v době po moru, lidé, kteří mlčí v hovoru.

Texty jako by si nekladly za cíl nic jiného, než co nejvěrněji vykreslit tísnivou atmosféru, v níž lidé žili, aniž ji pro sebe definovali a hledali z ní východiska.

Plaváček k nám připlul z minulosti jako nepohodlný svědek dějů, které se opakují, ať už je u koryta kdokoli. Když Kryl říká „a není proroků, můj malý člověče", nemluví už dávno o době totality. Jeho vyzývavé, vzteklé a úžasně trefné verše lze stejně dobře vmést do tváře těm, kteří se dnes vysmívají mnohatisícovým peticím, popírají ničení životního prostředí, za každou cenu se snaží smést ze stolu návrh na netradiční knihovnu, těm, kteří by prodali vlastní babičku za olympiádu. Kdyby Kryl ožil, dopsal by k původním dvanácti písním ještě další tucet, a všechny by byly o tomtéž: o manipulaci, aroganci, touze po moci a absolutní bezmoci „poddaných".

Je tu ale ještě jedna stránka nekompromisního písničkáře, která se naplno projevila právě až na Plaváčkovi. Kryl coby břitký humorista, hravý žonglér se slovy. Věty z ponuré skladby Jaro desáté můžeme brát smrtelně vážně, anebo je můžeme chápat jako dokonalé hříčky: „Trs trnů tesá 't' a tyran tleská z trůnu, plyš prachu píše po zdech písmena šedivá."

Tohle Dan Landa ve své interpretaci písní Karla Kryla neobjevil, protože on sám smysl pro humor nemá. Zvulgarizovat naštvané žalozpěvy na útočné pochody umí kdekdo. Ale napsat závažné dílo a pak si ze sebe udělat legraci, jako to dokázal Kryl ve své verzi pověsti o dívčí válce („zpola opřen o podušku nafukovací usilovně cucám tužku propisovací"), to už si žádá celého muže. A hlavně: „Když svět je vůl, já myslím na holky." Těžko říci, na co myslí Dan Landa, ale jeho hlasem Kryl k přítomnosti -- narozdíl od čtvrt století starého Plaváčka - určitě nepromlouvá.

(autor textu: Michal Bystrov, denik.cz, 2.5.2008)

Z komentářů: Pro mě vůbec nejkrásnější Krylova píseň (neříkám nejlepší-ačkoliv k nejlepším jednoznačně patří). Pro nás je obrovská škoda, že dnes již nežije. Pro něj je to možná dobře, protože by se ze současného stavu věcí musel zbláznit. Děkujeme Karle Kryle za to, že jsi byl a nemlčel.