 |
| Přátelé okupanti....1968 |
Karel Kryl,
úžasný písničkář, básník a vzácný člověk s jinou představou o dění světa
osobnost tak geniální a vzácné, že nejsou ani pořádné foto - vše vytlačeno totalitou, žil krátce na to, aby jsme jej objevovali déle. Možná jsou více jeho stopy na půdě Free Europe Radio -radio Svobodná Evropa, kde často zpíval s kytarou. Tam někde bude i více fotografií, nebo ne? Víme o těm tak málo, ale podezříváme jej z velikosti člověka, s krátkým životem a málo pochopeného v čase. Tak to přece u vzácných osobností bývá, poškozený dav ideologií jej nechápe a odmítá právě po pádu totality. Je to velká škoda, měl být hýčkán a nesen na ramenou, ale byla překotná doba a rádo se zapomíná. Básně hovoří více, přečtěte si náročné texty, nutí k zamyšlení a nutí k opakování pro pochopení. Tento člověk žije stále v textech básní i písní - které jsou bohudíky nenapodobitelné a nesmrtelné. Pokud nebudete číst text básní, podívejte se také na tyto stránky zde.
Doufám, že bude neustále objevován a čten i písně prospěvovány při kytaře pokud se nachýlí svoboda, padnou vlády a lidem bude úzko.
Karel Kryl - Vánoční (koncert v Lucerně, pravděpodobně 1990)
Dříve, než ze stromečku opadá jehličí,
lůžko ti jmelím ozdobím, dám fotku do rámečku, olovo zasyčí,
tvůj krajíc chleba ráno ptákům rozdrobím.
Za tebe sfouknu svíčku, jablko rozkrojím,
bude to hvězda, či snad kříž, či snad kříž,
tvé jméno na balíčku k ostatním připojím,
to abys nemyslel, že už k nám nepatříš.
Za okny spadla vločka a zvonek cinká,
Ježíšek zavřel očka a tiše spinká,
Josef mu ustlal měkce v krabici od kolekce,
spí, tichounce spí.
Kus loje pro sýkory, na stole cukroví,
od zítřka noci ubývá, ubývá,
mráz cukrem pokryl hory, panáček hadrový
a jedna židle, jedna židle přebývá,
a jedna židle, jedna židle přebývá ...
