 |
| Foto Scan LIFE Google |
Zabýval se praktickou životní filozofií, která údajně jako jediná odhaluje pravdivou podstatu přírody obsažené v člověku, jíž by se lidé měli řídit - spisy Cato Starší a stáří (44 př.n.l.) a Laelius o přátelství (44 př.n.l.).
Podle Cicera je důležité usilovat o dokonalost. Tomuto úsilí odpovídají čtyři ctnosti: rozvážnost (prudentia), spravedlnost (iustitia),
statečnost (fortitudo) a umírněnost (temperantia).
Tuskulské hovory III Kniha třetí: O zmírňování zármutku
Ostatně tak jako lékaři, kteří při péči o celé tělo lečí i tu nejmenší část, jestliže ochoří, stejně si počíná i filozofie: když odstranila zármutek v celku, odstranila také případný omyl, vzniklý z jakékoli příčiny, každé trápení z chudoby, každé bodnutí pohany, každý temný mrak vyhnanství nebo kteroukoli jinou z potíží, které jsem před chvílí vyjmenoval.
Nepochybně má každá věc svůj vlastní způsob utěšování; o tom uslyšíš, až budeš chtít. Je však třeba vracet se stále k téže základní zásadě: mudrc je vzdálen každého zármutku, protože zármutek je planý, protože je zbytečný, protože nevzniká z přirozenosti, ale z úsudku, z představy, z jakési výzvy k truchlení, když jsme se rozhodli, že se sluší, aby se to dálo.
Jestliže odstraníme to, co je celé založeno na dobrovolnosti, bude odstraněn zármutek plný slzí, zůstane však nějaké bodnutí, nějaká drobná stísněnost v duši. Ať se třeba říká, že je přirozená, jen když chybí jméno zármutek, jméno vážné, hrozné, smutné, které nemůže být pohromadě, a abych tak řekl, bydlet spolu s moudrostí.
Zdroj: Cicero Tuskulské hovory
