
Sociální inteligence
Mnozí jedinci i s vysokou úrovní obecných intelektových schopností mají problémy v praktickém životě v komunikaci s druhými lidmi, nedokáží se prosadit, uplatnit ve firmě, “prodat” své intelektové schopnosti. Chybí jim sociální vcítění, obratnost v navazování a udržování kontaktů s druhými lidmi, schopnost rychle a přesně vyhodnocovat zpětnou vazbu v interakci, přesvědčovat druhé lidi, vést rozhovory a taktně je ukončovat. Všechny tyto sociální schopnosti potřebné pro dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi, zahrnujeme pod pojem sociální inteligence. Jsou to schopnosti, které jsou pro uplatnění v životě stejně důležité jako vědomosti a přesto nejsou ve školách systematicky rozvíjeny, záleží na stylu výchovy v rodině, jaké vzory sociálního chování a jak často dítěti poskytuje. Ve vícegeneračních rodinách bude mít pravděpodobně lepší možnosti rozvoje sociálních schopností, ale protože záleží i frekvenci a kvalitě jeho vztahů s vrstevníky, nemají všichni srovnatelné podmínky vývoje a soustavný nácvik těchto schopností i ve školách by byl velmi potřebný.
V USA byli před lety velmi překvapeni, když se Sovětskému svazu podařilo dříve vypustit na oběžnou dráhu 1.družici. Začali dokonce přehodnocovat svůj systém školství, prováděli výzkumy zaměřené na to, jak lépe připravovat tvořivé, samostatné vědce, kteří by v tvrdé konkurenci obstáli. Sternberg ( in Brocker, 1997) na základě svého výzkumu rozlišil “školní inteligenci” korelující s úspěchy v akademickém vzdělávání, “inteligenci pro rozpoznávání problémů” a “inteligenci ulice, krys” související s uplatněním v tvrdém boji o každodenní přežití.
Podobný význam má termín emociální inteligence (EQ). Brockera (1997) rozlišuje dvě oblasti:
1. schopnost úspěšně zvládat vlastní život
2. schopnost mít dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi
Měření EQ
Testy těchto schopností nejsou standardně vydávány a používány. Publikace, které se testováním EQ zabývají, jsou spíše určeny k individuálnímu rozvíjení vlastních schopností v pěti základních oblastech:
1. sebevědomí
2. organizace vlastního života
3. motivování sebe sama
4. empatie
5. angažovanost v kontaktu s druhými lidmi
Quod non est in sensu, non est in intellectu. Co nevnímáme smysly, to nechápeme.