 |
| Srnčí |
Pro zvěř jsou trávy po zimě prvním úkrytem, do trávy kladou svá mláďata srny a zajíci. Hnízdí zde bažanti, koroptve i mnoho jiných ptáků. Stroje však neberou na zvířata ohledy, mezi noži končí hlavně mláďata. Ohledy by však měli brát sami zemědělci. Ze zákona musejí mít například na strojích instalované takzvané plašiče. Zemědělci však nutnost použití plašičů většinou ignorují, a kvůli tomu je při sklizni pícnin zmasakrována na loukách většina mláďat spárkaté zvěře.
Pro zemědělce by alespoň mělo být samozřejmostí, že oznámí myslivcům termíny sklizně. Myslivci tak mohou udělat potřebná opatření, tedy zajistí vyhnání zvěře za pomoci loveckého psa. Nalezená srnčata přemístí v chomáči trávy do bezpečí. Existují i pachové plašiče napodobující lidský pach, které je možné kombinovat s vyháněním. Aktivní však musí být i myslivci, a pokud nejsou upozorněni na termín sklizně, mohou aktivně spolupracovat s uživateli pozemků a nemusí jenom čekat.
Dále je nutno upozornit, že pokud někdo nalezne opuštěné mládě na louce či v blízkosti lesa, je nutno jej ponechat na původním místě a co nejdříve a nejkratší cestou se vzdálit od tohoto místa, aby nezanechal pachovou stopu v blízkosti mláděte. Pokud bychom se mláďat dotýkali, můžeme ho svým chováním odsoudit na smrt, protože ho matka již nemusí přijmout. Přestože mohou vypadat jako opuštěná, ve většině případů tomu tak není. Například srnče můžeme nalézt v přírodě poměrně často, rozhodně to ale neznamená, že je osiřelé. V prvních dnech života jen nemůže následovat svou matku, která se k němu vrací v několikahodinových intervalech.
Příběhy myslivců a ochránců přírody:
Citovaný příběh je starý, odpovídá tehdejšímu hovorovému jazyku. Jméno pozměněno pro účely příběhu.
Letní den v lese, sluníčko hezky přihřívá, potůček tiše bublá, mouchy se v oblacích hemží, motýlové poletují zvolna po květech podle potoka a pěšinou podél potoka kráčí strejček Strnad. Šel ze sousední vesnice, kde kupoval prasátko, ale nekoupil, protože za ně chtěli mnoho. Strejček nesl kabát na holi přes rameno, vestu měl rozepjatou a klobouk nesl v ruce. Zamyšlený, šel s hlavou k zemi sklopenou přemýšleje o té lakomosti lidské, která nechce podsvinčátko prodati v obstojné ceně a v duchu nadával keťasům, kteří lichvaří i s takovými nevinnými tvory, jako jsou prasátka.
Pojednou zdvihl Strnad hlavu a stanul jako v zem vražený. U potoka stála srna, pila a za ní pohrávala si v trávě dvě malá srnčátka. Strejda se chvíli na ně díval a potom vznikla v něm podivná myšlenka. „Kdybych jí vzal jedno to srnče, přinesl bych alespoň něco domů a máma by se nevadila, že jsem nic nekoupil a cestu v tom vedru vážil nadarmo." Chvíli přemýšlel, jak by se to dalo provésti, ale na dlouhé rozmýšlení nebylo času. Srna byla do pití tak zabraná, že ho nepozorovala, ale až se napije, odběhne jistě se srnčaty. Potom nevěděl strejda také jistě, jestli by se srna do něho nedala, až jí bude srnče bráti.
Muselo se to tedy provésti velmi opatrně. Strnad položil hůl a klobouk na zem, vzal kabát do obou rukou a opatrně plížil se k srnčatům. Používaje každé křoviny za záštitu, dostal se k srnčeti, které mu bylo nejblíže a uchopiv je, zaobalil je rychle do kabátu. V tom se srna ohlédla a odskočivši od potoka, přiběhla k němu. Několik okamžiků hleděla na něho překvapená, potom zalekavši odběhla do lesa, nechavši druhé srnče na místě. Strnad hleděl za prchající s otevřenými ústy. Srnče držel v kabátě a nemohl se hned vzpamatovati. Teprve po chvíli začalo se mu v hlavě rozbřeskovati. Proč tak náhle odběhla? Ani se nepokusila dostati své mládě zpět.
A pojednou hrozná myšlenka projela strejdovi mozkem. Srna jistě běžela pro srnce a potom se oba dají do něho. Utéci se srnčetem bylo by málo platné, tak rychle jako srnci strejda běžeti nedovede, srnec ho dohoní a nabodne ho na parůžky. Strach projel všemi údy Strnadovi. Rychle vysypal srnče z kabátu a uchopiv hůl a klobouk utíkal co mohl a teprve před lesem si oddechl. Srnec se srnou jistě už obě srnčata našli a pronásledovati ho nebudou. „Mámo," vypravoval ženě, doběhnuv domů celý udýchaný, ,,kdybys byla viděla, jak se na mne ta koza podívala! Ale já věděl hned, co ten její pohled znamená, že na mne přivede tátu, proto jsem koukal, abych už jen byl pryč. Mohlo to se mnou dopadnouti špatně."
Zdroj:myslivost.wz.cz
media.rozhlas.cz
