Hnízdo vlašťovky v česku vypadá jinak |
Nostalgie je původně stesk po domově, přeneseně teskná touha po něčem. Bolestivý stesk...
Psychologicky
je nostalgie citově podbarvené puzení k návratu do dřívějších dob, jež měly pro jedince subjektivně příznivější emocionální klima. Podle hlubinné psychologie se většinou za nostalgií skrývá různě uvědomovaný strach z osamocení, resp. touha přiblížit se citově fixovanému objektu.
Teskná touha, stesk po domově, Nostalgie a básník Jaroslav Seifert - vzpomínka na 60. léta a prožitky jeho básní a vlastních událostí.
Geniální citlivé prožívané básně až s tklivou bolestí projevu a empatie.
Vyhledejte si knihu básniček, meditujte a poslouchejte 60 léta - Bobby Solo Una Lacrima Sul Viso ,Italové zpívat umí....Shlédněte video dole na stránce...
krásný a skvělý den!
Je-li štěstí žít, snad také není bez užitku sáhnout si na svou smrt.
Každá veselá láska je šťastná, neboť láska je jako celý svět - je sice hořká, ale sladce chutná.
Kdo hledá, bývá očekáván. Kdo čeká, je jen nalezen.
Láska však, zdá se, je smrt v krásné masce.
Ženy jsou běloučký cukr v tom hořkém kafi života.
Slečno, slečno, vy se mračíte,
že po celý den vám pršelo?
Co by měla říkat tamhle ta malá jepice,
které pršelo po celý život?
Jaroslav Seifert (23. září 1901 – 10. ledna 1986) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Spoluzakladatel poetismu. Ukázky z básní:
Píseň o dívkách
Uprostřed města dlouhá řeka teče
sedm mostů ji spíná,
po nábřeží chodí tisíc krásných dívek
a každá je jiná.
Od srdce k srdci jdeš zahřát si ruce
v paprscích lásky veliké a hřejné,
po nábřeží chodí tisíc krásných dívek
a všechny jsou stejné.
Píseň o lásce
Slyším to, co jiní neslyší
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
Vidím to, co jiní nevidí...