 |
| Anna Sophie Mutter |
Říká se jí královna houslí a říká se, že hraje jako bohyně. Oboje platí. Na hudební scéně se pohybuje víc než třicet let. Vstoupila na ni sice krůčky třináctiletého děvčátka, ale rovnou jako primabalerína v nejvyšší umělecké kategorii – s Berlínskou filharmonií pod taktovkou Herberta von Karajana! Hned následoval salcburský festival a Daniel Barenboim i prvé natáčení pro Deutsche Grammophon, opět s Karajanem a Berlínskými filharmoniky. Bylo jí patnáct, ty snímky Mozartových koncertů mohly lákat etiketou zázračného dítěte a nadějného mládí, ale přijímaly se jako umělecký počin. Pamětníci pěstují nejen rozkošnou vzpomínku na děvčátko po boku Mága, ale hlavně mnohanásobnou satisfakci: von Karajan se ve svém typu nemýlil, Anne Sophie Mutter rozvíjí naplno svůj ohromný hudení potenciál a Karajanovo mentorství navršuje soustředěnou službou hudbě. Bylo by nespravedlivé nezmínit se, jak podstatný vliv měla na rozvoj její muzikality věhlasná švýcarská pedagožka Aida Stucki. Tato dáma má za sebou bohatou kariéru sólové a komorní hráčky (také pod vyvdaným jménem Piraccini) a se svou nejznámější žákyní nastudovala všechny koncerty, které v houslovém oboru, počínaje barokem, patří k nejdůležitějším, nejznámějším a základním včetně Bartókova, Stravinského, Bergova, Glazunovova či Korngoldova a zažívá dokonce velké štěstí a výsadu, že ke skladbám, které už kdysi nahrála, se znova novými nahrávkami vrací; nesou aktuální a vyzrálé pojetí.
Nevěnuje se historicky poučené interpretaci, nestylizuje se do času, který se nevrátí, ale cokoli hraje, tak vždy s ponorem do hloubky hudebního významu a vlastní tvořivé fantazie, ukotvené na skvostné hráčské schopnosti. Pro mnohé je třeba nové vydání Vivaldiho Čtvero ročních dob tou nejkrásnější nahrávkou, kterou znají, jiní volají po autenticitě a dobových nástrojích. Anne-Sophie Mutter má však jedinou autenticitu. Svou. Ví, co znamená služba partituře a ví také, jak je důležité získat určité dovednosti včas, pěstovat je od dětství, aby se staly notorickou samozřejmostí, která buduje prostor pro vyjádření vyššího smyslu hudby.
Prvně jsem z kraje devadesátých let slyšela její Carmen-Fantasie a hned ve mně získala nadšenou ctitelku. Když zde na Pražském jaru 1997 hrála s Londýnskou filharmonií a Colinem Daviesem Houslový koncer D dur Ludwiga van Beethovena, byla jsem mezi šťastlivci v sále. Žádný ze superlativů, který ji předcházel a mohl vonět mediální reklamou, nebyl nadnesený, prožitek z její hry a Beethovenova koncertu vyprovokoval bezmezné nadšení. Nadšení nad strhující jemností pianissim, nad bohatě plnými forte, nad zřetelnou dikcí sóla v toku plné a smysluplné kompatibility s orchestrem. Vykřesala v nás bezdechý úžas a zážitek, jaký se opravdu nezapomene. Hraje dokonale a je charakteristické, že nahrávky, které jsou k mání, jsou živé koncertní snímky. Nesnáší nahrávací studia, kde ji připadne všechna technika a mikrofony důležitější, než samotný hráč.
Kultovní ikona Deutsche Grammophon Gesellschaft není jen virtuosní hvězda, koncertuje s nemenším nadšením v komorní sestavě a dokázala i své dirigentské schopnosti a elán v souhře s komorním orchestrem.
Od konce osmdesátých let se datuje její spolupráce s klavíristou Lambertem Orkisem. Ten hraje smysluplně na Steinwaye jako na hammerklavier, sólista, komorní hráč, nositel mnoha ocenění, z nichž největší počet je právě za nahrávky s Annou-Sophii Mutter. Vydali spolu zejména Komplet Beethovenových Sonát (s komfortní možností sledovat partituru na počitači), ale nahráli i Bartókovu Sonátu č. 2 i celý recitálový soubor houslových trvalek Mozarta, Brahmse, Debussyho, nahráli spolu i jiný recitál s díly méně známými, ale neméně krásnými od Prokofjeva, Weberna či současného amerického skladatele Roberta Crumba. V čerstvé mendelssohnovské vlně je teď houslistka v komorní hře nejvíc pospolu s André Previnem a Lynnem Harrellem.
Curriculum Anne-Sophie Mutter nepotřebuje ohlašovat adresář nejslavnějších, kultovních koncetních sálů, ani výčet nejslavnějších dirigentů, ba ani počet Grammy, ocenění a řádů, které ji dekorují. Anne-Sophie Mutter je ryzí umělec a zamýšlet se má cenu jedině nad tím, jak bohatě, naplno, objevně, po svém a s totální pokorou mění černé notičky v éterický úžas hudby, který v nás zanechává nesmazatelnou a blahodárnou stopu.
Koncertní sezony má koordinované a v posledníh letech vždy víceméně monotematicky vyhraněné. Loňský Karajanův rok 2008 – sté výročí narození – zahájila naprosto stylově s Berlínskými filharmoniky v „Karajanově cirku“, v domovském koncertním sídle Berlínských filharmoniků. Hrála Beethovenův koncert, ten, který kdysi stavěla právě pod bedlivým dohledem von Karajanovým. Letos nastoupil aktuální čas Felixe Mendelssohna-Bartholdyho – dvousté výročí narození – a Anne-Sophie Mutter se věnuje jeho odkazu s přesvědčením a naplno. Koncert, který se podařilo zajistit Pražskému jaru na 1. června 2009, je také součástí velkého jubilejního projektu. Mendelssohnův Houslový koncert e moll, op. 64 nahrála ještě jako teenager s Herbertem von Karajanem a Berlínskými filharmoniky v roce 1980, v době studia u profesorky Aidy Stucki. Nerozpakuje se přiznat, že léta nepatřil tento notoricky známý a notoricky obehrávaný koncert k těm, které by nejvíc vyhledávala, ale nový, zralý čas nadešel. Deutsche Grammophon vydal mendelssohnovský disk (spolu s DVD): Anne-Sophie Mutter hraje jednak v lipském Gewandhausu Mendelssohnův Houslový koncert a doprovází ji Gewandhausorchester s dirigentem Kurtem Masurem, jednak se s pianistou André Previnem a cellistou Lynnem Harrellem sešli v Brahmsově sále vídeňské Musikverein k natočení Mendelssohnova Klavírního tria č. 1 d moll, op. 49 a Houslové sonáty F dur (1838). Gewandhausorchester je pro Mendelssohna přímo symbolický, byl to orchestr, s kterým skladatel úzce spolupracoval a pro jeho koncertního mistra Ferdinanda Davida Houslový koncert napsal. Kurt Masur je v tomto kontextu osobnost neméně kultovní: s Lipskem je spojený studiem i šéfováním Gewandhausorchestru. Do Prahy přijedou ovšem s Drážďanskou filharmonií.
Anne-Sophie Mutter - Air aus der Suite Nr. 3 von Johann Sebastian Bach 2008
Zdroj: www.hudebnirozhledy.scena.cz
