 |
| Krkonoše |
Žila jsem v Krkonoších v nadmořské výšce 939m. Bylo to naprosto úchvatné a to nepřeháním. Okna chalupy směřovala k jihu a k severu. Byly v takovém úžlabíčku mezi Čertovou horou a horou Studenou. Vedle chalupy navíc byla 9m vysoká kovová konstrukce, kde kdysi byly satelity na přenos telefonního signálu.
Nejen, že jsem z dálky viděla všechny bouřky až od jižních Čech v pozdějších létech už jsem dokázala odhadnout, kde to řádí a jak to tam dopadne. Když byly záplavy na Náchodsku, svítilo tam nepřetržitě žluto oranžové světlo a vůbec nezhasínalo. Jeli jsme jednou od Rokytnice nahoru na Studenov a začínala velká bouřka a uhodilo do té věže vedle chalupy.
Nejdříve letělo nepřetržité světlo, potom začalo být přerušované, nad zábradlím se udělala ohnivá koule možná v průměru 40 cm nebo půl metru a ozval se ohlušující hrom, že jsme potom na sebe chvíli křičeli, protože jsme špatně slyšeli. Každou bouřku která šla přes nás ,jsme dostali zásah. Měli jsme hromosvody normálně tmavé a když přešla bouřka pravidelně, některý z nich zlatě svítil. Vždy jsem se dívala z okna, raději kousek od radiátoru, aby se mi nic nestalo.
Po jednom zásahu blesku nám vylétaly zásuvky a vypínače na všech pokojích a i v ostatních místnostech. Jindy při bouřce odprýskla omítka za zdi a až potom jsme zjistili, že tam zůstal drát ve zdi po staré instalaci. Vedl odnikud nikam a přesto po něm sjel blesk. Byli to fantastické zážitky, ale byla jsem ráda, že jsem zavřená v dobře izolovaném domě. Jsou také zajímavé reakce lidí, kteří jsou blízko místa, kde uhodilo. Naštěstí vždy, když jsem u něčeho takového byla, bylo zpravidla ještě sucho, takže zem nebyla tak vodivá.
S mými sestřenicemi jsem jako mladá holka šla na zábavu a asi padesát metrů od nás sjel blesk do země a ozvala se ohlušující rána. Šly jsme všechny k zemi a co jsme měly v rukách, boty , kabelky jsme pustily. Na Studenově jsem zažila i bouřku shora. No paráda. Jestli tomu fandíte tak já patřím už dlouhá léta k vám.
