Jsem diplomat, hádky ze srdce nesnáším a proto se jim snažím cíleně vyhýbat, ale někdy to nejde. Nejlepší je zůstat v klidu, nenechat se rozdráždit, snažit se pochopit, co tím ten náš protějšek sleduje, co ho k tomu vede a jak mu asi je na duši. Proč vlastně vyvolává hádku? Jsou tací, kteří to dělají záměrně a potřebují to jako vzduch. Jindy se bojí a snaží se to přetlouct hádkou, aby se to nepoznalo nebo si neví rady. Také záleží na tom, kdo spor vyvolá. Jestli protivný neurvalec v dopravním prostředku, nenaložený kolega v práci, podrážděný partner doma, stará babička, soused co se nudí, nebo jen prostě je dnes hádavý den a štěkají se všichni létá to vzduchem a s tím se nic nedá dělat, to přejde samo. Někdy to pročistí vzduch, ale asi se v tom nemá zbytečně moc šťourat, štěknout, rafnout vylízat si rány a smířit se. Rozdělit medaile za zásluhy a šťastně čekat na další boj!
Záleží na tom, jak dobře žiješ, ne jak dlouho QUAM BENE VIVAS, REFERT, NON QUAM DIU (Seneca Mladší, Listy Luciliovi)
Jak předcházet,sporům, hádkám...? Zaměřím se na naše dospělé děti. Z vlastní zkušenosti mohu dodat několik rad, jak se vyhnout ani ne tak hádkám, ale spíše nevůli a rozladění s našimi už dospělými dětmi(mám tři,všechni stojí na vlastních nohách).
1.Při každém setkání se snažím najít na nich najít něco,co bych mohla nahlas pochválit( i když se mi barva vlasů až tak "nepozdává", oblečení je příliš avantgardní, potomek je pohublý, anebo naopak...)
2.Nechám je vypovídat, nepřerušuju je, pozorně naslouchám (ačkoliv se často opakují...a já skoro nemůžu vydržet, abych ty jejich "řeči" a názory nějak nekomentovala...) Těžké!!!
3.Nekomentuju,vydržím to-až na vyzvání- však ono přijde...pak přesto velmi obezřetně.. -Pozor-to je kritická situace!
4.Mám stále na mysli, že potomci obvykle očekávají ode mne souhlas se svým názorem a postojem, proto svůj oprávněný opačný názor jim podávám po kapkách a jen jako možný pohled z druhé strany(děti si ho později pravděpodobně velmi rychle přisvojí za svůj vlastní-to je pak moje výhra, ale netřeba to dávat najevo!)
5.I když od nich mohu slyšet často něco jako : "Neuč orla lítat" - jako reakci na nějakou dobře míněnou radu, nikdy pak zpětně nedodávám:"Vždyť jsem to říkala" (protože to oni si už nepamatují...)
6.Mám vždycky pro ně připraveno něco na zub a pití, třebaže tvrdí, že nemají hlad a žízeň( vždycky mají hlad i žízeň !)
7.Nemluvím s nimi o svém zdravotním stavu fyzickém a psychickém (pokud se náhodou zeptají jak se nám -mně a manželovi- daří, odpovídám jejich oblíbeným O.K. - nechtějí totiž slyšet nic jiného. Jsou to však hodné děti a v případě krize by byly určitě "na místě"- o tom ani v nejmenším nepochybuju!
8.Nestěžuju si na život, práci, manžela-jejich otce (ačkoliv bych mnohdy tak ráááda...) Spíše jim vykládám humorné příběhy z našeho denního života- spolužití.To mají teda ze všeho nejraději!(naštěstí jich máme dost a dost....)
9.Nevyužiju jejich návštěvy k tomu, abych je k něčemu"zaúkolovávala"- to se musí velmi obezřetně!! A protože -jak jsem již dříve zmínila- jsou to hodné děti - zeptají se,co by bylo třeba... a pak je tu vhodný prostor....nesmí se to přehánět, ovšem...
10.Poděkuju za návštěvu, ale vyvaruju se vyčítání,že třeba o sobě nedali delší čas vědět (nezmíním existenci mobilu, icq....)Ve skutečnosti mě to hrozně štve, že se neozývají několik dnů... Opětně se domluvíme, že jsme přece "pořád ve styku"-mobil, icq...
11.Poptám se, jak bych jim mohla být v následných dnech užitečná (někam zajít- něco vyřídit, přijet pohlídat vnoučata, očekávat, že vnoučata přivezou k nám...) Obvykle odpoví, že se ozvou-což znamená : buď stále připravena (no,já jsem...)
12.Mám volné středy, mám dva vnuky...nějak se to skloubí...je to O.K.
Samozřejmě, že se uvedené body nedají splnit beze zbytku.Víte to stejně dobře jako já...jen jsem si to tak nějak shrnula...
Mějme se rádi!
Moudrá slova - český Seneca v sukních, to jsou slova k vytesání do kamene.
Záznamů
